Ze Salt Lake City si to míříme do národního parku Zion (vstup $25 za auto, platí roční pas), kde začíná naše cesta skrz národní parky USA. Nemáme rezervaci na kemp, tak už zhruba 50 mílí před NP hledáme, kde bychom složili hlavu. Bohužel místa na stany nikde moc nemají a na RV místa nás nechtějí pustit. Zkoušíme tedy kemp přímo před parkem, ale ten i ty přímo v parku mají bohužel již plno. V posledním kempu nám paní doporučila, že je jedno místo přímo u silnice na míli 24, kde se dá postavit stan, ale že tam není vůbec nic jiného než písek, ale nocování je zadarmo. Nic jiného nám nezbývá, tak vyrážíme hledat ono místo bez názvu. Kupodivu místo nacházíme napoprvé (i když jsme pani zprvu moc nevěřili, ale opravdu se to nedá přejet) a za chvíli se to tam auty jen hemží. Zkoušíme dojet na západ slunce do parku, ale bohužel pozdě. Jedeme tedy zpět do infocentra v parku, kde po tmě vaříme, ale je tu oproti kempu alespoň stůl, voda a toalety. Do kempu se dostáváme po půlnoci a za asi 5 hodin opět vstáváme (hádejte kvůli čemu:-)).
Zkoušíme vyjet na jedinou vyhlídku k parku, ke které se dá dojet vlastním autem. K vyhlídce vede asi 1 míli dlouhá cesta. Po chvíli jsme na místě, ale jediní, takže tušíme, že to asi nebude nejlepší místo na sledování východu. A také není. Je strašná zima a i když slunce zhruba po hodině čekání vyjde, nás ani skály před námi neosvětluje, jelikož mu brání skála za námi (také mohlo vyjít někde malinko vedle). Jedeme si uvařit snídani opět k infocentru a poté se vydáváme na výlet po parku. Přímo do hlavní části se nesmí jezdit v létě vlastními auty, proto na trase dlouhé zhruba 90 minut jezdí kyvadlová autobusová doprava. Vystupujeme na každé zastávce, kde je vždy nějaký kratší procházka k výhledu nebo skále, ale moc toho tam k vidění není. Jen skály:-). Vybíráme si jeden střednědlouhý asi 2,5 míle dlouhý trail Emerald Pool, kde by měla být 3 vysokohorská smaragdová jezírka a výhledy do údolí. Docházíme k prvnímu a tedy jezírko je opravdu malinké, a voda k němu stéká přes skálu drobnými vodopády. Druhé jezírko je snad ještě menší a třetí – nejvyšší – by se už dalo nazvat jezírkem, ale smaragdově průznačné opravdu není. Jdeme tedy zpět na autobus, prohlídneme ještě několik zastávek a hurá do auta. Jedeme skrz dlouhý tunel, který je prokopán ve skále a jen občas je okýnko, skrz které je vidět ven a chvíli po té vyjíždíme z parku.
Žádné komentáře:
Okomentovat