Peru: Cusco a okolí (Pisac, Chicheros, Ollantaytambo)

V pondělí velice brzy ráno (5:40) vysedáme z autobusu v Cuscu - náš cíl, poslední větší město před návratem do Limy. Bereme za 15 SOL taxíka přímo z terminálu, který nás dováží před náš domnělý hotel. Po menších strastech, jelikož nám dárečkové z AirFastTickets zrušili hotel (a to i přes to, že nám poslali voucher), asi dvěma hodinám hovoru někam do Indie, kde se dozvídáme klasické do pěti minut pošleme nové hotely, nebo vrátíme peníze, aby se samozřejmě ani v 10 hodin nic nedělo, bookujeme nový hotel - děkujeme bohu za data v telefonu a booking.com aplikaci v telefonu. Nalézáme nedaleký hotel Taypikala Hotel Cusco za 65 USD / noc. Cusco je drahé, takže toto je bohužel standardní cena hotelu. Nenecháme si zkazit dovolenou a jdeme se ubytovat, hotel je standardní tří hvězda (jihoamerická), ale dá se.

Ráno ještě absolvujeme povinný checkin u naší agentury, která nás má za dva dny ráno odvést na Inca trail (všechny agentury mají stejná dva dny, aby měli zaručeno, že zvládnete alespoň nějakou aklimatizaci - my jelikož přijíždíme z Puna, které je ještě výš žádný problém nezaznamenáme a je nám naštěstí dobře). Rovnou u agentury rezervujeme i výlet po okolním Sacred valley (58 SOL / os), který druhý den taky absolvujeme. Výlet je celodenní a relativně náročný (furt se někam přesouváme mini busem, takže jsme večer řádně ukodrcaní), v rámci výletu navštívíme tři městečka - památky:  Pisac, Ollantaytambo a Chincheros.

Pisac je městečko přímo v údolí, kde se zastavujeme na horkou čokoládu a na místním trhu, kupujeme levné dečky, chňapky a další nezbytnosti, které samozřejmě potřebujeme (to mi alespoň vysvětlila manželka), naštěstí jsou ceny víc než lidové a produkce opravdu pěkná a snad to nešijí někde v Číně, nad městečkem pak navštěvujeme naše první rujny.

Druhou, pro nás téměř nevyslovitelnou zastávkou, je Ollantaytambo, kde (krom zastávky na inca vlak) jsou další rujny, které prolízáme. Vše je s průvodkyní, která mluví obstojně anglicky a v relativně malé skupince 8 lidí, jsme překvapeni, že je na vše dost času a nikdo nás od nikud nevyhání. Část naší výpravy zde navíc zůstává a vlakem se vypravuje do Aquas Calliantes, kde přespí a druhý den ráno hned vyráží na Machu Picchu - efektivní spojení výletu a cesty na vlak. Jinak pozor vlak se dá chytnout v několika zastávkách jedna je téměř u Cusca (10 minut autobusem), kde se většinou končí a druhá je pak právě v O`tambu, pozor právě na to, že z Aquas jezdí vlaky, které končí jak u Cusca tak v O`Tambu, rozdíl je, že z O`Tamba je to ještě 90 minut autobusem, které večer už nejezdí, takže pozor na to a pokud nemáte ubytování, tak jeďte tím správným vlakem ať tam nejste nuceni někde nocovat.

Poslední zastávka je pak v městečku Chincheros, kde procházíme jeho historické centrum a navštěvujeme katolický kostel, který postavil španěl, po té co se jak kolonizovat okolí. Už je večer a celý den - navíc okořenený skoky v rámci nadmořské výšky - je hodně náročný, takže už se všichni těšíme do minibusu a na klimbací cestu zpět do Cusca.

Samotné Cusco procházíme zběžně, zastavujeme se na jeho dvou hlavních náměstích (Plaza de Armas a San Francisco), nakupujeme další suvenýry, hledáme dobré a levné restaurace a fotíme. Relativně lážo plážo styl, který si pouze zpestříme snahou najít fungující bankomat (občas se stane, že těch pár bankomatů okolo náměstí turisté doslova vysají takže pozor na to - jinak bankomaty typicky umí vydat jak dolary tak soly, s equabankou vybíráme za 9kč, takže nemáme moc důvod tahat sebou velké obnosy peněz).

Večer se vydáváme na před odjezdový briefing u naší agentury, kde se poprvé potkáváme s našimi spolutrekujícími a s našimi průvodci (Julio zvaný Caesar a Erik), kteří nám představují co se na nás chystá a jak další 4 dny budou v jejich režii vypadat. Po asi dvou hodinách vyrážíme zpět hotel, kde celý netrpěliví a nesví balíme, vyhazujeme nepotřebné, přidáváme potřebné a tak dokola. A druhý den už vyrážíme...

Peru: Puno, Jezero Titicaca, Uros Islands, Amantani islands

Lehce po poledni dorážíme do Puna. Vychozího bodu cest na Jezero Titikaka. Máme zabookovaný hotel téměř v centru (pět minut pěšky na hlavní náměstí) Camino real. V ceně je taková standardní snídaně a internet. Na přespání je to dobré.

Na druhý den máme objednaný výlet na jezero (vybíráme snad méně turistickou verzi a i agenturu http://titicacaperu.com/cultural_amantani_uros_and_taquile.html), takže máme odpoledne na procházku města. Puno má dvě náměstí jedno tržiště a extrémní počet uliček a baráčků. Celá aglomerace se táhne přes dva kopce celým údolím.

S hlavní dominantou jezerem Titikaka. Ve městě se ten den koná slavnost všech okolních univerzit, což znamená, že ulice jsou plné slavicích a tančících študentů. Relativně pěkná podívaná, i když je kvůli tomu značně omezen pohyb po městě (taxíky moc nejezdí a furt do někoho vrážíte:)

Abychom nemuseli všude chodit, u jezera nás odchytává místní rikša, že nás proveze po městě (nakonec pak máme menší hádku o ceně, takže pevně domluvit dopředu!), ale výlet je fajn. Proveze nás okolo jezera, ochotně vyfotí a poví o městě.

Město máme za odpoledne projité a krom možných nákupů nás už nic neláká. Večer surfujeme na internetu a připravujeme se na výlet.

V rámci výletu máme v plánu navštívit jednak plouvoucí ostrovy Uros a pak přespat na již "klasickém" ostrovu Amantani. Spát máme u místní rodinky. Druhý den pak navštívíme další ostrov Taquile a pak zase zpět do Puna.

Ráno dáváme rychlou snídaní, přebytečnou bagáž do úschovny v hotelu a už po osmé nás vyzvedává autobus na výlet. Nejdřív jsme trošku v rozpacích, když pro nás přijede asi 50místný autobus, ale nakonec nabereme dalších 8 lidí a jedeme k molu. Cestou ještě nabíráme našeho průvodce. Cestou nám vysvětluje, že je "vhodné" nakoupit pro naše rodiny, u kterých budeme ubytovaní nějaké dárky. Kupujeme za pár solů rýži a mouku.
Pak už skáčeme do lodi a vydáváme se k plovoucím slámovým ostrovům Uros. Cesta trvá slabou hodinku a pak už najednou z nich vystupujeme. Rodinka, která na ostrově bydlí nám ukazuje jak na ostrovech fungují, jak připravují jídlo a jak celá komunita funguje. A pak samozřejmě prodej suvenýrů. Jsme na tyto taktiky připraveni a jelikož i suvenýry chceme pár jich kupujeme. Ceny nám oproti pevnině nepřipadají nijak přemrštěné a žádné nucení se naštěstí nekoná. Samotné ostrovy jsou impozantní a barevně velmi kontrastní.

Pak už přeskakujeme na rákosový člun a plujeme na druhý ostrov, na kterém je i záchod.

Pak už přestupujeme zpět do naší motorové lodi a vydáváme se směr Amantani. Cesta trvá zhruba dvě hodiny a ke konci je to už lehce úmorné, pár lidem se dokonce dělá špatně.

Na Amantani vyskakujeme z lodi a dělíme se do čtveřic - dostáváme pár Kanaďanů, kteří jsou na roční cestě okolo světa - a jdeme ke své "mamě", která nás bude mít na starosti a u které budeme spát. A tak jdeme s naší Ericou domu, musím se přiznat, že jsme měli z tohoto typu ubytování celkem obavy, jak to všechno bude probíhat, ale nakonec vše proběhlo bez nějakých stresů a problémů. Erica (podobně jako ostatní) mají pro ubytované hosty zvláštní pokoje oddělené od zbytku. Pro lidi na ostrově je toto jedna z možností obživy se systémem jak se o turisty spravedlivě dělit. V rámci tohoto balíčku je pak ukázka typický prací na ostrově (tkaní, vaření, mletí mouky) a pak taky diskotéka v mínstím stylu. Abychom si to více užili dokonce nás navlečou do lokálního úboru :)

Tanec naštěstí spočívá v tom, že se běhá v "hadu" dokola, Za což je hlavně Adam rád. Na ostrově pak navštěvujeme nejvyšší vrchol Pacha mama (matka země). Je to náš první výstup v nadmořské výšce okolo 3500mnm takže jsme celkem zadýchaní, ale západ slunce je úchvatný.

Druhý den se loučíme s naší mamou a opět lodí vyrážíme na další ostrov. Nutno říct, že už toho máme všichni relativně dost a na lodi pospáváme. Druhý ostrov je podobný Amantani, ostrov přecházíme z jednoho okraji na druhý a cestou se stavujeme jen na oběd (jíme lokální rybu trucha - trout) a pak už vyrážíme zpět do Puna. Cesta trvá tři hodiny a už je to opravdu "přes závit" tak jenom pospáváme v lodi. Do města dorážíme okolo třetí odpoledne, náš autobus však jede do Cuzca až v 22 večer. Takže máme odpoledne volné. Jelikož extrémně prší, tak se jdeme navečeřet, na internet a jenom se tak procházíme po městě. Večer nasedáme do VIP třídy našeho autobusu a vyrážíme směr Cusco!

Peru: Arequipa

Dopoledne se ubytováváme a jdeme se podívat do info kanceláří, co nabízejí za výlety. Rádi bychom na výlet do Colca kaňonu, ale zjišťujeme, že jednodenní vyjíždějí brzy ráno (a to už bohužel nestihneme) nebo jsou vícedenní. Jelikož druhý den odpoledne už zase pokračujeme autobusem směr Puno, musíme kaňon vynechat. Volíme tedy 4 hodinovou City Tour - což je naše první a snad i poslední hromadná výprava ve dvoupatrovém vyhlídkovém autobuse plného turistů v letech a s dětmi, ale co se dá dělat. Očekáváme, že bude průvodce mluvit i anglicky, ale z mikrofonu v autobuse i po půl hodině okružní jízdy zní jen španělština. První zastávka je u kostela San Juan Bautista de Yanahuara s výhledy na pohoří. Zde si konečně průvodce všímá, že má i nešpanělsky mluvící turisty a my se konečně dozvídáme, kde vlastně jsme.

Kostel San Juan Bautista

Dále navštěvujeme Carmen Alto - vyhlídka na krásné farmářské terasy a tři sopky - Misti, Chachani a Pichu-Picchu, kde nám průvodce dává ochutnávat koku, mommy juanita (chutná jak smetanová zmrzlina) a povídá o léčivé rostlině Maca, která se používá i jako přírodní viagra. Všechno se dá navíc koupit v místním stánku.

Při cestě zpět se ještě zastavujeme v obchodě, kde si můžeme pohladit alpaky a koupit oblečení z jejich vlny.

Večer a druhý den ještě stíháme pěší prohlídku hlavních zajímavostí Arequipy - především kostely a náměstí.

Peru: Paracas - Nasca

Paracas

Limy si moc neužíváme (na prozkoumávání bude čas při cestě zpět) a hned druhý den v 6 hodin ráno vyjíždíme autobusem směr Paracas. Vybíráme společnost Cruz Del Sur (55/S na osobu). Je to spíše turistický autobus (a lehce dražší), ale zase se prý člověk nemusí bát o zavazadla. I když se jedná o autobus pro turisty, tak jinak než španělsky se tu nedomluvíte. Sedíme nahoře v první řadě a kocháme se výhledy (a prasklým oknem). Tedy výhledy... celou cestu je vidět jen písek a občas nějaká vesnička s jednou asfaltovou hlavní silnicí, jinak všude jen písek a hlína.

Po pěti hodinách přijíždíme na místo... Když sjíždíme z jediné asfaltky někam do úzké silničky za vysokou zdí, máme celkem strach, zda jsme tu správně. Naštěstí je to opravdu autobusové nádraží s informacemi a ne něčí dvorek. Paracas je výchozí stanicí pro výlety na ostrovy Ballestas, kde se dají pozorovat miliony ptáků, lvouni, delfíni nebo velryby (prý už nikdy nemusíte jezdit na Galapágy). Bohužel na místě zjišťujeme, že tyto výlety vyrážejí pouze brzy ráno (takže Galapágy, zkusíme to příště u vás). Pokud tedy chcete tento výlet absolvovat doražte do Paracasu den předem, nebo vyražte okolo čtvrté (ugh) ráno z Limy, tak abyste dorazili okolo půl osmé.

Vybíráme tedy alespoň odpolední výlet do přírodní rezervace s archeologickými nalezišti. Naštěstí batohy necháváme na nádraží, takže se s nimi nemusíme nikde tahat. Při návratu z výletu nás zastihuje písečná bouře. (co se taky dá čekat jiného, když Paracas je kečuánský výraz pro písečné bouře....). Z minibusu není vidět nic jiného než písek. Docela se divíme, že řidič s námi trefí zpět, jelikož silnice je jen z udusaného písku a cesty se různě spojují a rozpojují, ale nikde žádný ukazatel... Nakonec na nádraží přijíždíme. Máme ještě asi 3 hodiny čas, než nám jede autobus do Nascy. Původní plán byl projít se po městě. Obáváme se, že žádné město tu, ale není a navíc není vůbec nic vidět, takže čekáme venku ve větru a písku na lavičkách... Když přijíždí autobus oprašujeme ze sebe kila písku a těšíme se do tepla na hotel. Autobus je opět společnosti Crus Del Sur.

Nasca

Do Nascy přijíždíme večer a máme zde zamluvený hotel Sul del Sur kousek od autobusového nádraží.
Hlavní plán jsou tzv. Nasca lines - obrazce spirál, piktogramů a zvířat vytvořené v pouštní půdě, které jsou viditelné pouze z výšky. Ještě večer Adam zamlouvá na zítřejší ráno výlet letadlem (na výběr je z několika možností. výšek a délek letů, vybíráme tu nejdražší 120USD/os. Booking děláme v hotelu, což je asi nejběžnější, ale jde to v pohodě zajistit i ve městě - jenom musíte dorazit v době, kdy je otevřeno) - létá se převážně ráno, kvůli lepší viditelnosti a menší větrnosti.

Bohužel ráno je lehce komplikovanější, jelikož je prý špatná viditelnost a máme počkat na lepší počasí. Necháváme se z letiště odvést zpět na snídani (kterou jsme si ráno nedávali, jelikož se doporučuje letět na lačno - piloti totiž rádi dělají prudké zatáčky nad obrazci). Nicméně my už máme hlad a zatáčky nezatáčky, jdeme snídat a budeme doufat, že žaludek si s tím nějak poradí. Let jsme si vybrali s menším letadlem jen pro 4 osoby (kvůli lepšímu výhledu). Nejdřív vidíme jen všude samý písek a čáry, ale žádné slibované obrovské obrazce.  Ty nám ukazují až piloti, když se k nim přiblížíme. Člověk si musí nejdříve zvyknout, že ty obrovské obrazce jsou sice velké, ale z letadla působí male, zvlášť když mají téměř stejnou barvu, jako okolní písek. a takhle tedy vypadají...

Vidíte něco?

Tady už?

Co takhle?

Odpoledne máme čas a tak zamlouváme výlet na hřbitov Chauchilla, který leží 30 km od Nazcy. Řešíme to formou výletu přes stejnou kancelář jako jsme řešili dopolední let (60S/os). Jedná se o, jak název napovídá, nascské pohřebiště, které bylo vykradeno a kosti byly rozházeny různě po okolí. Teprve před nekolika lety bylo pohřebiště zrekonstruováno a v jámách je vidět, jakým způsobem byla těla Nasců mumufikována. Při výletu nás opět zastihuje menší písečná vichřice - doufáme, že naše poslední.

Večer jdeme do Planetaria Marie Reiche (německá archeoložka, která celý život zasvětila studiu obrazců Nazca) - je součástí hotelu, kde se dozvídáme o astronomický význam obrazců Nazca. Pak už jdeme do hotelu pro batohy a v pul dvanácté večer vyrážíme na 9,5 hodinovou cestu do Arequipy (Autobus - Oltursa -140/S). Autobusy bookujeme v rámci VIP třídy, což znamená, že se lehátka dají téměř sklopit a jsou pohodlnější než v rámci standardní třídy. Jízdu téměř celou prospíme, takže to asi vážně funguje:)

Peru: let Praha - Řím - Malaga - Madrid - Lima

Ano, čtete správně. Neděláme okružní cestu po krásách jižní Evropy, ale letíme do Peru. Cesta je to poněkud zdlouhavá a už při 4 hodinovém čekání v Římě na druhý let jsme celkem vyřízení... No už nám taky není 20...
Naštěstí do Malagy přilétáme kolem půlnoci a máme zde zarezervovaný hotel hned u letiště. Batohy s námi dorazily taky a tak se kolem jedné dostáváme do postele a opět kolem pul osmé ráno jedeme autobusem zpět na letiště. Letadlo do Madridu ma sice mírně zpoždění, ale stíháme i druhé letadlo bez problému.
Máme obavu o zavazadla, jelikož při minulé cestě se společností Iberia do JARu se jim ani při jedné cestě zavazadla přeložit nepovedla. Tak doufáme, ze letos to zvládnou lépe, protože na ně nemůžeme do druhého dne čekat - hned ráno mame zaplacený autobus do Paracasu.

Let z Madridu do Limy trvá 11 hodin a po cca celkově 36 hodinách na cestě přistáváme kolem 17 hodiny místního času v Limě. Kontrolou procházíme bez problémů a dostáváme 90 denní vízum. A hurá pro kufry! Ty po pro nás neskutečně dlouhém čekání vyjíždějí na pás.
Na letišti nás má vyzvednout někdo z hotelu.. Bohužel u východu čeká kolem zábradlí asi další 150 lidi s ceduli na koho čekají... Iveta si zapomněla vzít brýle a nechce každého člověka obcházet ve 20 cm vzdálenosti a tak hlídá batohy a Adam se vydává na lov. První 2 kola je Adam bez úspěchu a správnou ceduli nenachází... Na potřetí zkouší štěstí u cedule s podobně vypadajícím jmenem - ADAN TCKA - a trefa! Jsme to vážně my! Kdo by to byl řekl, nicméně jedeme konečně na hotel. Taxi je domluvené přímo od hotelu a stojí 40 SOL. Když pak při druhém příletu do Limy jedeme normálním letištním taxíkem stojí 55 SOL. Když jsme hledali různé shuttle firmy, které nabízejí odvoz z letiště, vždy to pak bylo dražší - kolem 70 SOL+. Taxíků na letiště se nebojte, jděte k budce green taxi, kde mají podle oblastí ceny (je to tedy fixní cena bez taxametru) Miraflores bylo za 45 SOL a central Lima za 55 SOL. Chytat taxi z ulice se nedoporučuje, tak jsme to ani nezkoušeli.

Zrovna jsme se pravděpodobně strefili do dopravní špičky a na hotel přijíždíme az kolem osmé večer, nicméně s cesty po Lime jsme si odnesli tyto poznatky:
1. Pokud se silnice jeví jako dvouproudá vidíte 3 auta vedle sebe, tak nemáte halucinace.. V případě potřeby se vedle sebe vejdou i 4 auta.
2. Blinkr se používá jen ve výjimečných případech; odbočování, předjíždění (dokonce i když na úrovni kufru auta je řidič vedlejšího auta) do teto kategorie nespadá.
3. Pokud někdo troubí (coz je téměř pořád), asi to není na vás, ale aby se o něm vědělo.
4. Pokud autobus zastaví uprostřed křižovatky, ideálně ve vnitřním "pruhu" jedna se o zastávku s můžete směle skočit do kolony aut a nastoupit.

V Lime bydlíme v hotelu Pirwa, ve čtvrti Miraflores, která by měla byt převážně turistická a bezpečná i večer. Jdeme vyměnit peníze na místní ovál - zjišťujeme, že se opravdu jedna o oválovitý kruhový objezd, kde se propletáte auty a hledáte místní veksláky, kteří vám vymění peníze. A když nás k nim posila i místní policistka, tak k nim po předchozí nejistotě tedy jdeme měnit.

Peníze vyměněny a jdeme zpět spát na hotel. K penězům malou vsuvku, banky údajně neberou poškozené nebo hodně opotřebováné bankovky (ať uz své nebo jiných států), takže je potřeba hlídat kvalitu a pokud se vám bankovka nelíbí tak se nebát požádat o novou. Náš hotelník to docela hrotí a nechce nám vzít 20dolarů a má nějaké připomínky i na místní soly, tak mame docela strach jak to bude, ale naštěstí jinde už na problémy nenarážíme, tak doufáme, že to vydrží:)

Peru

Ne, nezačali jsme na blog psát naše denodenní starosti ohledně čistého prádla, jedná se o naší další destinaci z našeho poznávání zemí okolních.

Ještě než se dostaneme k zajímavým detailům o přípravě, tak malá vsuvka. Peru pro nás (nebo alespoň pro Adama) nebylo nikdy na primárním hledáčku zájmu a cest, ale jednak do USA se taky nedá jezdit pořád a druhak jsme se s Ivetou (t.č. již manželkou) poznali na španělštině, kde naše kantorka velice poutavě povídala právě o této zemi. Budiž nám přičteno k tíži, že to je bohužel to jediné co jsme si z hodin odnesli, ale již téměř před sedmi lety padlo rozhodnutí, že na případnou svatební cestu pojedeme právě sem - Iveta má dokonce průvodce datovaný z Vánoc roku 2007, kde se k tomu nerozvážně upisuju. No a jelikož jsme se letos vzali, nebylo nad čem přemýšlet.

Tamhle to někde je!

O co tedy jde?

Jelikož na cestu máme letos méně času než normálně - cca 2,5 týdne - a chtěli jsme zakomponovat pěší výlet na Machu Picchu, který sám o osobě zabere pět dní, máme na ten zbytek celkem hoňku. Ale tak uvidíme jestli se nám Peru bude líbit a když tak to tam dojedeme ještě doprohlídnout jindy.

Jako základ nám slouží relativně komplikovaný let Praha - Řím - Malaga - Madrid - Lima (neptejte se, prostě byly levný letenky:) pak autobusy Pisco - Nazca- Arequipa - Puno - Cuzco a pak opět let Cuzco - Lima a úplně nakonec, abychom těch letů neměli málo Lima - Madrid - Brusel - Praha. Iveta sice říkala, že tolik letů v rámci dvou týdnu absolvovat nikdy nechtěla, ale zase co nadělá, když zrušit svatební cestu taky nechce, že jo.

Základní plán cesty je tedy doletět do Limy a postupně se v takovém kruhu dostat do Cuzca a stihnout při tom vidět městečka po cestě - Nazca (slavné kresby v poušti), Arequipa (Colca kaňon), Puno (jezero Titikaka) a pak samozřejmě zlatý hřeb výpravy Cuzco a Machu Picchu. Jelikož se nám nechce půjčovat auto - a ani moc nevíme jestli by to vůbec šlo - jelikož od toho celkem každý odrazuje, máme nakoupené přejezdy autobusy a pak přelet Cuzco - Lima. Jelikož je to svatební cesta a ne cesta punku tak vybíráme turistické autobusy (podle fotek a popisu něco jako studentagency v ČR), uvidíme jak se nám budou líbit. Spaní pak řešíme téměř výhradně přes booking.com.

Co už máme?

Letenky

Pádlovat Atlantik je docela pruda a navíc Adam to má lodí v únoru (rodina neklikat:) opačným směrem, tak volíme trošku komplikovaný let:

Malaga - Madrid - Lima - Madrid - Paříž (8200 kč) - operované Iberia - tak se zase těšíme co se nám stane, jako při minulé cestě s touto aerolinkou...

jelikož se nestěhujeme do Malagy a pak ani do Paříže přidáváme let

Praha - Řím - Malaga (1250 kč) s Vuelingem a pak nakonec

Madrid - Brusel - Praha (2000 kč) s Brussel Airlines

A aby toho létání nebylo málo přeletíme zpět

Cuzco - Lima (2700 kč)

Celkově nás tedy všechny lety vyšly na cca 15k (12k bez vnitrostátního) - pro jednoho, což bereme jako dobrou cenu. Asi by to šlo sehnat pohodlněji za dráž, ale to bychom nebyli my :)

Autobusy

Jak jsem psal výše, nechceme to nějak extra hrotit a tak pro cestování po Peru bereme dražší variantu přepravy v podobě autobusů společnosti Cruz Del Sur a Oltrusa. V rámci busu si pak můžete vybrat normální a business třídu (business by měl mít téměř rovnou sedačku).
Routing Lima - Pisco - Nazca - Arequipa - Puno - Cuzco pak pro jednoho vyšel na cca 2600 kč. Na delší cesty volíme business (zvlášť na noční přesun) na kratší normální economy. Na internetu jsme četli, že není úplně nutné kupovat dopředu, ale jelikož máme relativně plný itinerář, nechceme řešit na poslední chvíli na autobusáku, tak kupujeme dopředu. Jak to nakonec vyjde se dočtete po návratu:)

Hotely

Původně si vybíráme řetězec hostelů Pirwa, ale jelikož chtějí platit zálohu tak je nakonec použijeme jenom pro Limu a zbytek řešíme přes booking.com a vybíráme podle hodnocení a ceny. Obecně je nejdražší Lima (35 - 50 USD) a Cuzco (60-70 USD), zbytek cesty spíme za cca 25-30 USD za pokoj. Určitě by šlo s cenou jít ještě níž (hostely, guesthousy), ale toto volíme jako rozumný (cenový) střed. Tak doufáme, že kvalita bude taky ok:)

Inca trail - Machu Picchu trek

Rozhodnutí, že chceme projít Inca trail je relativně rychlé, jedná se o typicky 4 dny dlouhý pochod k Machu Picchu, kam dorážíte za úsvitu. Cesta je dlouhá cca 45 km s nejvyšším bodem v 4200m. Když začínáme zjišťovat podrobnosti, trochu nás zamrazí při cenách okolo 650-750USD za osobu, ale i tak se rozhodujeme, že toto dáme.
Jako výchozí bod pro naše poznávání inca trailu nám slouží údajně neplacená (rozuměj tour operátory) stránka incatrailperu.com, která relativně pěkně povídá o čemže to jako je. Naše první volba na agenturu, s kterou půjdeme padá - dle doporučení a ceny - na chlapíky z PeruTreks.com, bohužel než se rozhoupeme k tomu udělat rezervaci je na náš termín plno.

Zde opět malá vsuvka, Peruánská vláda limituje počet lidí, kteří smějí na trek každý den vyrazit. Sic je to číslo asi 400 lidí (ano hodně) tak není vůbec problém, aby se exponované termíny naplnily půl roku předem. Další faktor, který do toho vstupuje, že i samotný operátor má vlastní limity kolik lidí na tůru bere a navíc typicky se vyráží pouze 3 týdně.

Takže to vypadá tak, že PeruTrek má celou dobu 16 volných míst a najednou v sobotu ráno zjišťuji, že má nula a obecně zbývá asi pět permitů. V celkem velké panice způsobené tím, že máme jenom dva možné termíny, kdy nám to časově vyjde, hledám dalšího operátora, který nás může vzít. Volba padá na SasTravelPeru.com, který je větší a také dražší. No což, za blbost se platí, ale hlavně že má ještě místo. Takže v 8 ráno bookuju a posílám zálohu prvních 780 USD někam do pryč (k ceně ještě připočtěte 5% fee za platbu kartou) a doufám, že termín potvrdí. V mezi čase na oficiálních vládních stránkách, sleduji jak mizí volné permity. Přemýšlím jak to oznámím Ivetě a doufám v zázrak, v Peru je ještě noc a telefon ani ráno nikdo nebere. Nakonec po dalších pár hodinách přichází potvrzení a máme místo! Jako variantu treku nevybíráme klasickou cestu 4dny/tři noci, ale přidáváme ještě jednu noc v Aguas Calientes s tím, že na Machu Picchu půjdeme druhý den znova a tak získáváme čas a můžeme vylézt na vrcholek Huaynapicchu (odkaz na trek) - pozor, že i na tento výstup je nutný zvláštní permit, který je také nutné koupit dopředu. Chceme si trošku pojistit možnost špatného počasí a taky pobýt na MP trošku delé a nehonit to vše v jeden den. Uvidíme jak se nám bude líbit.

Tak to je asi vše co teď můžeme dopředu napsat. Další zpravodajství a detaily z cest :)

Chetumal, Xpujil, Chicanná, Campeche, Merida, Chichen Itza

Z Tulumu vyrážíme směrem k Chetumalu. Cesta ubíhá celkem poklidně a pod večer dorážíme do města. Ubytování máme téměř hned na autobusovém nádraží, takže je celkem rušno. Město jako takové nás moc neuchvacuje a tak se jenom procházíme a hledáme něco dobrého k snědku.
Nedaleko města mají být úchvatné modré laguny (relativně ochotně nám v hotelu radí kudy), ale slunce už pomalu zachází a tak se nám nikam nechce. Chetumal je většinou takové přestupní místo při cestě do Belize a nic jiného zajímavého zde ani nenacházíme, tak jdeme relativně brzy spát a ráno opět na cesty.

Campeche

Naším hlavním cílem je koloniální město Campeche. Nicméně nás čeká celý den v autě a tak po cestě ještě vybíráme dvě místa k zastavení, a to Xpujil a Chicanná.
Jedná se o menší pyramidové komplexy, které procházíme. Výhodou je, že jsou obě celé přístupné, takže lezeme všude, kde se dá. Na obou jsme se celou dobu nepotkali jiného turistu.

Xpujil

Chicanná

Campeche je staré koloniální město, které pamatuje dobývání i nájezdy při různých půtkách o město. V rámci Champeche to poznáte tak, že jeho vnitřní část je obehnaná hradbami, které kopírují i moře. Pokud chcete, můžete bydlet přímo v tomto starém centrum nebo mimo. My volíme přímo centrum s tím, že všude budeme chodit pěšky a auto necháme odpočívat. Pokud budete také volit centrum, dejte pozor na parkování, uličky Campeche jsou velmi úzké a parkování nanejvíc problematické - určitě hledejte hotel, který vám parkování zajistí.

Město je pak velmi pěkné a přímo vybízí k brouzdání uličkami a objevování skrytých zákoutí a tavern, kde se dá dobře najíst nebo posedět. Samotný kapitál města je pak v rámci našeho stylu cestování na zhruba den, za který si městečko projdete. Druhý den pak vyrážíme do okolních cenotů, kde se ukrýváme žáru mexického slunce.

Merida

Dalším městem je, které po cestě navštěvujeme je Merida. Cestou i v okolí je možné navštívit další ruiny nebo cenoty - ať už placené nebo zadarmové. My už jich máme celkem dost a tak se buď jen koupeme nebo procházíme město a zajímavé body po okolí. Ten nejzajímavější nás teprve čeká - Chichén Itzá.

Chichén Itzá

Je dobré přijet co nejdříve ráno, než dojedu autobusy z Cancunu nebo Tulumu. My na místo dorážíme okolo deváte hodiny, bez jakýchkoli front kupujeme vstupné (za 140p nejdražší vstup v Mexiku), za první brankou si nás bohužel všimne místní "uvaděč" a v našem 40 cm stativu rozpozná profesionální techniku, kterou nám přikáže odnést do auta. Mno, nenaděláte nic, takže foťák budeme podpírat nebo různě půjčovat a pak doma fotografie vyrovnávat, aby to vypadalo alespoň rámcově rovně :) Samotný areál se pak snažíme projít do začátku největšího pařáku (11h), kdy už se v areálu téměř nedá být - jednak je obrovské vedro a druhak dorazí autobusy s tisíci turisty. Užíváme si tak areál, který máme relativně pro sebe a i z fotografií nemusíme retušovat tuny turistů.

Chichen Itza

Areál tak procházíme - novou i starší část, nakupujeme nějaké suvenýry - kupodivu nejsou nejdražší a ani nejhorší, které na Yucatánu nacházíme, takže spokojeni se odpoledne vydáváme směr Tulum, kde máme poslední dvě noci v cabaňe (taková chatka na pláži) a už se jenom koupeme a jíme :)

Naše chatka v Tulumu

V noci se jenom pokusíme nafotit nějaké ty hvězdy a další den už jen zpět vrátit auto v Cancunu a přes Paříž pěkně do Prahy!