13.7.2009 – 14.7.2009 Vstup do Kanady a cesta na sever

Vyjíždíme ze Seattlu (město nic moc, zdržujeme se v něm jenom na pár hodin na oběd a na internet) směrem na Kanadaské hranice. Na přechodu probíhá vše bez problémů, rychlá kontrola a pokračujeme dál do Kanady. Zvykáme si opět na metrický systém a na trochu pomalejší jízdu.

První Kanadský šok nás čeká ve Vancouveru, Kanada je oproti USA extrémně drahá. Na jídle a denní potřebě je to zhruba 2x-3x více (nechápem proč sem ti nepřízpůsobiví vůbec chtějí:). Ve Vancouveru navštěvujeme pár hlavních atrakcí (visutý most v Lynn kaňonu, maják a několik vyhlídek na místo), ostatní atrakce Capilano bridge (most jenom o něco málo větší než ten, který jsme navštívili) a lanovka na horu jsou extrémně drahé - $ 35 a $ 50 za osobu.



Noc trávíme v kempu nad Vancouverem, tu nám naruší až SMS z domova s tím, že Kanada od rána zavádí z ČR opět víza. Tento vstup jsme stihli o den dříve, ale vízová povinnost nám způsobuje problémy na další cestě – pří plánovaném návratu z Aljašky zpět. Snažíme se zjistit maximum informací, ale na dálku a bez telefonů a kvalitního internetu to moc nejde. Ráno se dozvídáme, že telefonovat na ambasády nemá moc cenu – nikdo nebere telefony.
Tak se vydáváme zpět ke Kanadské hranici s tím, že snad zjistíme nějaké bližší info. Pří příjezdu si dáváme veliký pozor, abychom se nedostali někam odkud už nebude cesty zpět a parkujeme u jednoho lesíka. Nakonec se nám podaří najít přechod i pro pěší a domlouváme se s celníky. Poslední informace, které ke dnešku (14.7.) máme je, že by nás mohli celníci na Aljašce pustit zpět pouze na základě razítka v pasu o povolení k pobytu do konce prosince (dostali jsme ještě na Niagárských vodopádech) při nejhorším, že bychom zažádali o temporary residence a pokud bychom se jim líbili, tak by nás pustili zpět do Kanady. Tato sranda by měla vyjít na dalších $ 200, ale nic přesného nikdo neví, je to docela chaos. Ještě před vstupem na Aljašku se chceme s celníky domluvit jak to chodí a jak to berou, jelikož je to evidentně jiné přechod od přechodu a pomalu celník od celníka.

Zítra plánoujeme cestu do Squamishe (ani to snad nehledejte na mapě), abychom se na Aljašku dostali co nejdříve.
Z počátečního rozhořčení Kanadou (víza, záchody suché jak cesta a ceny) si nás Kanada svou krásnou přírodou po cestě pomalu získává. Scenérie a panorámata vypadají jako na fotkách a je to tu moc pěkné. A to zatím jedeme jenom po obyčejné silnici a nejsme v těch nejvyhlášenějších parcích! Takže se těšíme co nás ještě čeká.