BarkEuropa T+1: Vyplouváme

Ráno se budím kolem šesté, vůbec nějak nemohu dospat. Tak se ještě chvíli převaluji a využívám posledních náznaků telefonního a internetového signálu. 

Internet je už hodně sporadický, ale smsky a volat pořád jde. 

Po snídani – na lodi pečený chleba a sýr / salámy se za chvíli naloďuje náš „pilot“, který nás má za úkol provést nás Beaglovým kanálem na volné moře. 

Kapitán sice říká něco o tom, že to je hloupé vládní nařízení jak z lodí tahat peníze, jelikož prý umíme jezdit rovně i bez pilota, ale bohužel to jinak bez něj nejde. My na palubě se zatím rozdělení po jednotlivých hlídkách (já ve své bílé) seznamujeme s lodí. 

Zkoušíme kasat plachty, tahat za lana, lozit v lanoví (!!) a učíme se o lodi. 

Dnes jsou první hlídky a jako na potvoru na nás vychází ta první noční od 00:00 – 04:00. Takže ve tmě na neznámé lodi. No snad to dopadne dobře :)

BarkEuropa T-0: Nástup na Loď

Tak a je to tu. 

Dneska mi to začíná. 

Půl roku těšení se, obav a příprav dnes vyvrcholí, když nastoupím na loď. Z hotelu se checkoutuju v deset hodin, na lodi mám být v pět. Takže v mezi čase jdu do místního muzea (140ARS), kde trávím prohlídkou dějin osidlování Ohňové země, dobývání Antarktidy a popisem historie místního vězení (kde se muzeum nachází) příjemné tři hodiny aniž bych ho stihl projít v detailu celé. 

Nicméně dnes se nechci nechat napálit a tak vyrážím na oběd. Dávám si v místní restauraci denní menu, což je pití a hovězí řízek s hranolkami. Jelikož jsem posledních pár dní živ primárně o toastovaném chlebu s marmeládou, tak je to na jednu stranu obrovská exploze chutí, ale na druhou je to úplně vymáchané v oleji. Ale přežít se na tom dá jak říká Krokodýl Dundee. Po obědě pokračuji svou marnou misi za nákupem sandálů nebo jiných „domácích“ bot v kterých se bude dát sprchovat. 

Moje utrpení je rozdělené na dvě fáze, ta první je, že veškerá sandálům obuv, kterou nalézám, má cenovku 500ARS+ (ano zhruba tedy 1300kč a výš), což za boty, které jsem chtěl koupit za 100kč maximálně dát nechci a nebo jsou ostatní obchody v rámci odpolední siesty (13-16) zavřené. No tak jdu zpět na hotel a přemýšlím co dělat a jestli se mi chce dát 1300kč za žabky. 

Na hotelu projíždím naposledy internet, ty facebooky, loučím se s kamarády a s rodinou a na čtvrtou hodinu zase vyrážím do města na obhlídku obuvi. Nakonec v jednom z posledních sportů nacházím klasické neznačkové sandále, které byste na trhu koupili za 50kč max, s cenovkou 250ARS (ani to radši nenásobím) a tak vyndavám 20euro, kterými platím a jdu zpět na hotel. 

Na hotelu už je to rychlé narvu všechny věci do tašek a s Isabelou, která se taky naloďuje voláme taxíka. Trochu mě děsí, že Isabela, jako holka, má asi o polovinu věci míň než já.. 

No tak jsem zvědav. Po menším nedorozumění s taxikářem, který nás nejdříve chce vést na letiště (aeropuerto) a nikoli do přístavu (peurto) dorážíme na místo a jdeme se checkinout na výpravu. Na lodi už je čilý ruch, přijde mi, že jsme jediný kteří dorazili na domluvený čas a nikoli o tři hodiny dříve. 

Dostávám přidělenou kajutu 6, která je pro čtyři osoby, ale nakonec tam budeme jenom tři. Což je super, více úložného místa:-). V rámci lodi jsme pak rozděleni do tří skupiny, podle barev holandské vlajky, já jsem v bíle. S tím, že každá skupina má vždy na 4 hodiny v rámci plavby na starosti loď, její řízení, plachty a vše kolem (krom vaření, uklízení a tak) a pak má osm hodin volno a zase znovu. 

Toto neplatí při výletech, kdy se tyto hlídky ruší. Večer už se jenom postupně seznamuju se svými spoluplaviteli na příštích 52 dní a kolem půlnoci (ani nevím jak to uteklo) jdeme spát. V kajutě se spí celkem dobře, naštěstí jsme ještě přivázaní v přístavu tak to ani nehoupe.

Antarktida lodí - Laguna Esmeralda T-1

Dneska mám opět před sebou volný den. Razím za stejnými autobusáky jako den předem a tentokrát jedeme směrem na Laguna Esmeralda. Seriál to byl populární tak jsem zvědav co jezero. Cca 20 minut za městem nastupujeme na 4km dlouhý trail, který vede nahoru k ledovcovému jezeru. Pozitivní je, že se neplatí nic za vstup, méně pozitivní je, že je všude strašně bahna. Den před tím pršelo, ale i tak cesta přes vřesoviště nikdy suchá moc nebude. Cestou se pěkně střídají různé biotopy (les, vřesoviště,...) až k samotnému jezeru. Nejvíc mi pohled připomíná Kanadská jezera a tamní národní parky. Je to paráda. Jediné co to trochu kalí je extrémní vítr s deštěm, který nás s přestávkami bičuje. Tak stačí nahoře chvilka, pár fotek občerstvení a valíme zase dolu, kde nás má vyzvednout opět autobus. Celá cesta na pohodových pět hodin. Večer mě přepadá moje nachlazení a tak jenom ležím v posteli. Moje snaha o to dojít si na jídlo byla opět narušena místním zvykem ve 3 zavřít a otevřít zase až v 7. To samé (akorát s jinými časy) je pak i u normálních obchodů. A druhý den už na LOĎ.

Antarktida lodí - Ushuaia + Fin del Mundo NP

24.02.2015 Ushuaia T-3

Do cesty mi zbývají 3 dny, dnes si chci projít město a vymyslet aktivity na další dny. Z původního plánu strávit dnešek ve městě pomalu schází, primárně proto, že v Ushuaia toho moc není. Městečko má malinké centrum, stávající ze jedné hlavní ulice, na které jsou obchody obchůdky všeho druhu, primárně suvenýr šhopy a outdoor vybavení všeho druhu. Nic nepočítejte, že by zde šlo rozumně = levně koupit. Ceny jsou zde násobné oproti Evropě. Jakákoli jen trochu outdoor připomínající věc začíná na 5000 CZK (triko, bundička), cokoli opravdu outdoor (nějaký „značkový materiál, nejdebože Goretex) je pak za 10k CZK a výš. Zkusmo jsem nahlédl do obchodu se zrcadlovkami a dnes již o jednu generaci překonaná Nikon D7000 se prodává za cca 17000 ARS (velice zhruba x 3 na CZK) s tím, že česká cena je shodou okolností také 17000, ale korun. Takže pozor na to cokoli si zde chtít dokoupit. Tak alespoň zjišťuji odkud jezdí autobusy, které pendlují mezi městem a různými atrakcemi (různé národní parky), standardizovaná cena je 200 ARS za obousměrnou cestu (autobusy vyjíždějí a vracejí se v pravidelných intervalech), případně cca 1000 ARS za organizovaný zájezd s průvodcem, nebo něco mezi za soukromý výlet taxíkem.

25.02.2015 Ushuaia a Fin del mundo national parkT-2

Dneska mám v plánu navštívit přilehlý národní park. Ráno okolo deváte tak nastupuji do jednoho z minivanů, které v pravidelných intervalech pendlují mezi parkem a městem. O dvacet minut později platím 140ARS za vstup (pravděpodobně zde platí dvojí ceny pro našince a cizince, jelikož večer předem mi v B&B Argentinská paní říká, že je vstup 80 ARS), minivan nás pak vysazuje na začátku coast trail, což je asi 8km cesta (3 hodiny) vedoucí podél jezera k visitors centru. Cesta je to vskutku pěkná a každou chvíli něco fotím, nejvíce mi to připomíná parky v Kanadě nebo na Aljašce, ale díkybohu bez komáru a mušek. Takže velký win. Po poledni dorážím do visitors centra, kde procházím místní výstavku o historii parku a vymýšlím co dál. Minivan jede zpět v 13 a 15hodin. Díky bloumání po okolí mám do dalšího odjezdu hodinu a půl. Ptám se paní na informacích co by mi doporučila. A ta mi relativně bez bázně a hany nabízí 3 hodinový trail s několika zkratkami, abych se dostal na tu hodinu a půl. Jsem lehce nervózní z toho času, ale paní na mě kouká jako na velikého sraba, kdybych to jako nešel, a to mi polárníci a dobrodruzi nesmíme dopustit. Tak se s ní loučím a vydávám se v ústrety cestě. Naštěstí, jinak bych tam bloudil do teď, po 20 minutách špatně odbočím a po té co se motám mimo stezky v lese, kdy se mi přehrává v hlavě posledních 20 minut Záhady Blairwitch, abych se naštěstí objevil na kopci nad místem, kde jsem před hodinou vyšel. Takže původní plán padá a jdu zpátky k visitors centru. Dovnitř nejdu, dotazy na to proč nejsem tam, ale jsem tu si nechci kazit náladu. Pak už jen minivan a zpět do města. Jako na potvoru dorážím kolem půl páte, kdy jsou všechny restaurace už zavřeny z oběda, ale ještě nejsou otevřeny na večeři a tak se jdu osprchovat a jím nakoupené mufiny z nákupaku. Pěkný den a pěkný park.