Cape Town baby!

Poslední dny na lodi trávíme v hotelovém módu. Většina z nás „hostů“ přes den pobíhá po Cape Townu a užívá si restaurací, nákupů a vyhlídkových autobusů. 

Na loď se chodíme vyspat a najíst. V mezi čase se loď připravuje na cestu do suchého doku, kde bude natřena a opravena, aby byla jako nová na další putování směrem do Evropy. 

Mé putování na palubě Europy se tak pomalu chýlí ke konci v neděli 19. Dubna ráno naposledy vstávám ze své postele, asi po desáté kontroluji všechny zákoutí kajuty zdali jsem něco někde nezapomněl a po snídani a rozloučení dávám Europě sbohem. 

Sám jsem zvědav zdali to bylo napořád nebo jenom dočasně.

Cape Town : země na dohled!

Poslední hlídka je za námi, ve čtyři ráno uléháme do postele, aktuálně máme něco málo přes 60nm do cíle, zemi ještě nevidíme. Což se však změní, když se ráno probudíme. 

Země na dohled! 

Nejdříve jenom jako slabý opar v mraku, který postupně nabírá na reálných obrysech. Po chvíli plachtění dorážíme na dohled Cape Pointu a po dalším plachtění spatřujeme i Stolovou horu (Table mountain). 

Vítr je stále příznivý takže můžeme plachtit až do přístavu – abychom to neměli tak jednoduché tak v přístavu pro nás není aktuálně místo a tak musíme na kotvu do jedné ze zátok u Cape Townu. 

Je zajímavé v rámci hlídky na kotvě namísto černé tmy a hvězd pozorovat osvětlené město a jeho přístav. Kolem nás proplouvají lodě (převážně nákladní s kontejnery) a míří do průmyslových doků. Ještě večer tak balíme všechny plachty (tzv. furling) a tím v podstatě končíme naši plachtící část plavby, zbytek (tedy cestu do našeho kotviště) už budeme muset zvládnout na motory. 

I když se člověk na tento okamžik po 50dnech na moři těší, když už je tu a člověk je opravdu naposledy na kormidle, na hlídce v lanoví je to takové zvláštní. Všichni se snaží vychutnat si poslední okamžiky na Europě a tak je spousta lidí v bowspritu (přední síť na špičce lodi), v lanoví nebo jen tak na palubě. Počasí nám přeje a tak si všichni užíváme poslední „mořský den“.

Na cestě k Cape Townu

Tak a jsme zase na cestě. Mění se nám hlídka, takže teď máme nově hlídku od 12-04 (v noci je to dogwatch), což trošku mění životní režim a hlavně dobu spánku :) Dny pak plynou relativně standardně a díky dobrému větru svištíme 8-10kts a daří se nám každý den ukrojit zhruba 200nm+ z celkových 1695nm, které nás dělily od břehů Afriky.

Vítr nás i přes opačnou předpověď neopouští a tak relativně stálou rychlostí 8-10kts ubíráme denně stále okolo 200nm a vypadá to, že do Cape Townu dorazíme o nějaké dva-tři dny dříve oproti původnímu plánu – tedy ve středu namísto soboty. 

Což nám trochu více času na prozkoumání města. Osobně bych to klidně oželel a dorazil až v sobotu (stále mám na město další dva dny), ale co se dá dělat – větru neporučíš. 

Jak už jsem psal, život na lodi pokračuje svým zaběhlým rytmem, občas prší, občas svítí sluníčko, ale všem už je to relativně jedno a celková nálada a očekávání se upírají směrem k břehům Afriky. Hlavní vzrůšo je pak, když se konečně vyčasí noční obloha a jeden z našich průvodců Eduardo nám ukazuje a vypráví o hvězdách. 

Máme takovýchto setkání na palubě několik a všechny jsou úžasné. Pozorovat Jižní Kříž mě snad nikdy neomrzí a když je člověk ve tři hodiny ráno na hlídce tak si dovede úplně živě představit jak magicky musel před staletími působit na tehdejší mořeplavce.

Tristan da Cunha

Ráno se probouzíme u břehů Tristanu, přímo před vesničkou Edinburgh, ve které žije cca 270 osadníků (na celém ostrově žije dohromady sedm rodin – tedy sedm různých příjmení). 

Na mole nás vítá menší uvítací delegace. Kvůli chřipkové epidemii na ostrově platí pro nás podobná omezení jako v Antarktidě – nesmíme tedy ostrovany osahávat, ani je zvedat či přenášet, abychom se nenakazili. 

Pokračujeme tedy do místního turistického centra, které je zároveň i poštou, giftshopem a možností využít internet nebo zavolat. Už z lodi máme naplánované různé aktivity. Pro mě to je prohlídka místní školy, výlet na kráter, který zde v roce 1961 vybuchl, prohlídka původního obydlí a návštěva stanice, která hlídá nukleární výbuchy v jižním Pacifiku. A pak samozřejmě místní bar. Ostrov samotný je pak hodně zelený s kontrastem černých vyvřelin. Všichni ostrované vypadají podobně (aby taky ne:) a jsou hodně milí. 

Takže si náš pobyt užíváme. Pivo v baru i suvenýry jsou celkem levné (primární měna je britská libra) a krom super pomalého internetu se dá hodně levně volat (10p / minuta), což je v přepočtu možná i méně než mnozí z nás platí v ČR za volání. Odpoledne se pomalu loučíme s ostrovem a vydáváme se zpět na loď. 

Jako před večeřové zpestření se jdeme koupat z lodi. Pár z nás tedy naskáče do vody (je celkem teplá) a plave kolem lodi. Vrcholným číslem jsou pak skoky z špičky lodi (tzv. Bowsprit), který je už docela vysoko nad hladinou a hlavně z oné sítě vypadá ještě výše. Parádní den zakončujeme briefingem s kapitánem – čeká nás 1695nm – zhruba 12 dní plavby do Cape Townu. Příští zastávka Afrika.

Na cestě...a blíž k Tristanu

Aprílový den začínáme standardně ve 4ráno na hlídce. Zjišťujeme, že předchozí hlídka toho asi moc s plachtami nedělala, jelikož měli čas na pár aprílových žertíků – otočený zvon na baru, výměna leštěnky na dřevo za vodu, stažení prostřední plachty ze stěžně a podobně :) 

Zbytek dne se nese v klasickém plachtícím režimu. Jíst.Hlídka.Spát.Znovu. 

Druhého dubna se přibližujeme na „dohled“ 300 nm k Tristanu. Bohužel nám nepřeje počasí (tedy počasí samotné je super – máme okolo 17stupňů, ale větry ne/vanou), takže jeden den strávíme zaparkovaní proti větru – tzv. Heave-too, kdy jsou plachty natočeny proti sobě a vytvářejí tak jakousi kotvu, která by nás měla +- udržet na místě. V této poloze pak čekáme na vítr směrem k Tristanu, kam bychom měli doplachtit v neděli odpoledne. 

Po celém dni v driftu (ten den „ujedeme“ pouze 22nm) přichází trochu větrů, bohužel nás záhy zase opouštějí a my musíme jet na motor. Stále jsme cca 170nm od Tristanu. 

Kapitán rozhoduje, že na původně plánovaný ostrov Nightingale se nejede a jedeme rovnou na Tristan. Tam máme domluvené nějaké aktivity (procházky a prohlídky), bohužel jakékoli větší aktivity (chtěl jsem jít na rybaření, další chtěli vystoupat na tamní vrcholek s příznačným názvem Peak) se nekonají, jelikož Tristanci slaví Velikonoce. 

Dokonce kvůli nám ani nechtějí otevřít internetovou kavárnu a máme se prý podělit o jedno PC v informačním středisku. Tak zatím moc nevím co si o tom myslet. Aktuální plán je pak dojet na Tristan v pondělí ráno a odpoledne už zase pelášit směr Cape Town. Tak uvidíme jak to půjde a jak říkáme „we will see at sea“.