3. 8. - 6. 8. 2009 Yellowstone + Grand Teton National Park

Vstáváme brzy ráno, abychom stihli co nejdříve zajet do parku a zarezervovat nějaké místo v kempu. Všichni nastoupíme do auta a Adam se rozjíždí. Najednou se ozve strašná rána. Bohužel jsme si vůbec nevšimli nízkého pařezu přímo před autem. Vyskakujeme a zjišťujeme škody. Odnesl to levý bohužel přední blatník a maska světla. Zkoušíme zda světla svítí, blinkr bliká, ale vše je v pořádku. Ve smlouvě od půjčovny máme, že musíme škodu nahlásit do 24 hodin, tak hledáme nějakou telefonní budku (náš americký telefon bohužel nemá signál). Zkoušíme volat z budky v kempu, ale slečna na druhé straně nás prý špatně slyší. Jedeme do města a voláme až z jedné benzínky. Adam popisuje, že právě narazil do „pole“ [:poul:] (sloup). Slečna ale rozumí „bull“ (býk), a tak se, při představě ,že jsme srazili 200kg zvíře, malinko zděsí a ujišťuje se, že to opravdu všichni přežili. Vše se po chvíli vyjasní, a asi se diví, proč jí vůbec voláme. Tak jen zažertuje, jestli si myslíme, že by nás sloup mohl žalovat a nebo my jeho, a pokud si myslíme, že nepotřebujeme nové auto, že je to teda vše. Raději se ujišťujeme, ale díky pojištění nebudeme platit žádnou spoluúčast. Takže naše Fordka s námi ujela 8000 mil bez nehody a málem skončí díky pařezu. Kluci se jen pro jistotu pouštějí do samoopravy a přes prasknuté plexisklo nalepují izolepou fólii do pořadačů.

From USA: Yellowstone

S „opravenou“ Fordkou vyrážíme k západnímu vchodu Yellowstonského národního parku. Dorážíme kolem druhé a hledáme ubytování na večer. Bohužel zjišťujeme, že kempy přímo v parku jsou již obsazené. Většina kempů je na bázi, kdo dříve přijde, ten spí a dle seznamu se dozvídáme, že ty nejlepší (dle polohy) bývají obsazeny už v 7 ráno. Zkoušíme alespoň bezplatně telefonicky rezervovat nějaké kempy na další dva dny. Máme štěstí a dostáváme téměř poslední dvě místa. Místo v prvním kempu má být prý nějaké menší, ale snad se vejdeme. Jedeme tedy zpět z parku, abychom našli kemp na dnešní noc. Nacházíme státní kemp ve městě, který sice nemá splachovací záchody, ale byl to nejbližší kemp od parku (37 mil do centra parku, kde jsou veškeré zajímavosti). Po postavení stanů vyrážíme opět do parku zjistit, co je tam zajímavého:).

Park je rozdělen do 5 částí, které spojuje cesta ve tvaru osmičky. První oblast je plná gejzírů a vulkanických jezer. Na tu jsme zvědavi nejvíce, protože v Méďovi Béďovi se o tom zapomněli zmínit. Při cestě nás zbrzdí auto, které zastaví na silnici (i přes zákaz) a fotí si orlí hnízdo. Po chvíli nás zaráží, že u silnice na krajnici stojí asi 20 aut. Také zaparkováváme a jdeme zjistit, co všechny tak zaujalo. Byla to šestičlenná bizoní rodinka, která se pásla u řeky jen pár metrů od našeho pozorovacího místa. U rangerů zjišťujeme časy, kdy mají gejzíry stříkat vodu a jejich intervaly. Zajíždíme ke gejzíru Great Fountain, ze kterého by měla každou chvíli prýštit voda celou hodinu až do výšky 22-60 metrů. Jelikož časy jsou pouze informativní, a některé se mohou mýlit o +/- 2 hodiny, doufáme, že se přímo na místě (nebo u rangerů) dozvíme něco přesnějšího. Bohužel, ale nevíme vůbec nic. Čekáme tedy asi hodinu, ale stále žádná voda a hlavně ani bublání či nějaký jiný náznak. Jdeme se projít alespoň ke krásně modro-oranžovému vulkanickému jezírku. Začíná se stmívat, tak vyrážíme na odpočívadlo v lese uvařit večeři, jelikož chcme zkusit štěstí u gejzíru Grand, který je největší v parku a voda z něho pryští do výšky miminálně 50 metrů. Bohužel předpokládaný čas výbuchu je stanoven až na 10 hodin večer. Cestou zastavujeme u nejvíce foceného gejzíru Old Faithfull, který má interval výbuchu každých 90 minut, takže přicházíme právě včas, abychom viděli náš první gejzír v akci. Je už trochu šero a zima, ale i tak je gejzír krásný. Opravdu už začíná být tma, tak doufáme, že gejzíry a cesta budou v noci nasvětlené. Ale mýlíme se. Za chvíli jsme na cestě za gejzírem Grand úplně sami, ve tmě, jen doprovázeni bubláním jezírek. Po půl hodině jsme konečně u cíle (alespoň si myslíme, protože není skoro nic vidět, takže ceduli s názvem jsme sice našli, ale už moc nevíme, odkud přesně máme gejzír očekávat). Po hodině bublání opět čekání vzdáváme (stějně bychom nic neviděli) a načicháni (a načichnuti) síry jedeme do kempu.



Druhý den ráno jsme se rozhodli jet znovu prozkoumávat oblast gejzírů. Nejdříve, ještě plni natěšeni, odbočujeme na menší silnici, která by měla vést nádhernou přírodou. Kousek za odbočkou jsem nuceni zastavit, jelikož přímo uprostřed silnice leží dva kojiti a nevypadají, že by se chtěli zvednout. Vystupujeme tedy z auta, ale než se stihneme i s foťákem přibližit, zvednou se a odcházejí pryč. Zastávky zakreslené na mapě při cestě tentokráté všechny řádně prozkoumáváme. Vetšina cest je zhruba 10-30 minutových a vede po dřevéné cestě kolem vulkanických průznačných nebo bahenních jezírek, potůčku a gejzírů. Po několikáté zastávce už pomalu přestáváme vnímat vůni síry a jen se kocháme. Dostáváme od rangerů novou předpověď ohledně gejzírů na dnešní den. Mají být hned chvíli po sobě. Nejdříve má jít gejzír se jménem Daisy, který má být asi míli daleko.

Adam zastavuje u bližšího gejzíru – Castle (a vážně vypadá jako zámek), že už dál nepůjde. Ostatní jdou zkusit štěstí, i když mají už jen pár minut, než by měl gejzír vypuknout. Bohužel docházíme pozdě. Evidentně nám štěstí nepřeje. Jdou tedy zpět a u Castle narazí na Adama, čekajícího na vodotrysk. Ten naštěstí po chvíli přichází a zhruba hodinu z něj prýští voda!:-) Vyrážíme, povzbuzeni úspěchem, k gejzíru Grand (ten, na který jsme čekali v noci a nedostavil se). Přícházíme asi hodinu před plánovaným výbuchem. Čekajících lidí je tu hodně, takže je nám jasné, že jsme nic nepropásli. Schovali jsme se pod stín (tedy náznak stínu) u jediného zakrslého stromku, který tam byl a doufali, že akce přijde co nejdříve. Anton vyčetl, že každých 20 minut má začít bublat a cákat malý gejzír a po něm až přijde Grand (ale nemusí). Po hodině čekání jsme si říkali, že už to snad každouch chvíli bude, po dvouch hodinách, že už musí přijít a po třech, že přeci těsně před koncem neodejdeme. Vedro bylo úmorné, ale pokaždé nás navnadil malý gejzírek. Až asi po třech a půl hodině čekání jsme byli odměněni. Gejzír pryštil opravdu vysoko a dlouho a byl nádherný. I když, mohl přijít dřív:-).

Gejzírů bylo pro dnešek dost, tak jsme se vydali do kempu, který jsme měli těsně před vzejdem do druhé části parku. Cesta k němu vedla podél jezera Yellowtone lake. Jezero bylo pěkné, ale ve srovnání s těmi kanadskými (kterými jsme byli nabaženi) nic moc:-). Kemp byl pěkný, jen bohužel bez sprch. Bylo možné zajet do kempu vzdáleného asi 4 míle, kde byla placená za $3,5 pro jednoho. Částka nám přišla dost, ale co se dalo dělat, když už jsme byli druhý den bez sprchy a celý den bylo vedro. Kemp u jezera měl velkou výhodu, že jsme to měli blízko na východ slunce. Byla hrozná zima a slunce bohužel vyšlo jinde, než jsme si mysleli, takže jsme ho měli schované za mrakem. Ale alespoň na chvíli se ukázalo a Adamovo umění můžete vidět na fotkách:-). Dalším ranním plánem byl lov zvěře, respektive lov fotek zvěře:-). Nejvíce zvěře se nachází ve třetí části parku. Měli jsme doporučená místa, kde by se měla zvěr zdržovat. Cesta byla malebná (jak všude píše průvodce Lonely Planet:-)), ale zvěře bylo pomálu a nebo hrozně daleko nebo zrovna proti slunci. Projeli jsme tedy do další části parku, kde se nacházejí Mammoth Hot Spring. Jedná se o kaskádovité bazénky, které byly bohužel většinou bez vody a na pohledech rozhodně vypadaly mnohem větší než ve skutečnosti jsou (Pamukkale v Turecku jsou rozhodně lepší!). Obešli jsme ještě pár vulkanických jezírek a dál na cestu. Projíždíme již poslední část parku, kde je kaňon. Zajíždíme k vodopádům, ale vysíleni sluníčkem se rozhodneme kaňon více neprozkoumávat a jedeme odpočívat do kempu.

Začíná se zatahovat a Adam s Ivetou mají stále rozbité karimatky (i po 2 opravách), rozhodnou se vydat k potoku, aby našli veškeré díry. Nacházíme malý potůček kousek u silnice, ale cesta k němu je dost trnitá. Adam vleze do ledového potůčku a začne s hledáním. Začíná poprchávat, ale boj s přírodními živly nevzdáváme. Nacházíme jednu díru a po dlouhém hledání i na Adamově karimatce. Honem označujeme místa propiskou a běžíme do auta. Při cestě nás zastihne slejvák a protivítr, který se nám snaží odfouknout karimatky. Přijíždíme po chvíli zpět do kempu a po dešti (krom louží) není ani památky.

Brzy vaříme večeři, protože chceme před západem slunce dojet opět za zvěří. Jíme a najednou je v kempu malý rozruch. Kousek od nás si to kráčí obrovský grizly. Schováváme raději jídlo do auta, abychom ho nelákali vůní, ale evidentně mu fazole nevoní a odkráčí si to pryč. Znovu vyrážíme zkusit štěstí u zvěře. Cestou auta staví u jelenů a srnek, ale těch už jsme viděli až až, takže razíme dál a zkoušíme doporučovanou odbočku k východnímu vchodu do parku (a tzv. Lamar Valley). A opravdu! Narážíme na obrovská stáda kousek větší či menší kousek od silnice. Můžeme je v klidu pozorovat, jelikož nás od nich rozděluje řeka, ale i tak se nevzdalujeme od auta. Zkoušíme jet ještě kousek dál a narázíme na shluk lidí, kteří mají všichni obrovské objektivy. Nic v okolí nevidíme, takže si myslíme, že je to skupinka, která má lekce fotografování (a parku je tato možnost, kdy vás odborník učí, jak správně fotit zvěř a krajinu a jak použít světlo), takže projíždíme dál. Cesta se začíná zalesňovat, takže otáčíme a razíme zpět do kempu. Opět narážíme na početnou skupinku, ale nyní vidíme, na co všichni čekají. V tráve jí bobule černý medvěd. Situaci sleduje i ranger, jelikož medvět je opravdu velice blízko.



Máme štěstí a zrovna, když dorazíme, rozhodne se přejít přes cestu kolem lidí. Vidíme, že má zraněnou tlapu. Ranger nám vypráví, že jsou mu tak tři roky a že už ho pár týdnů vídají na stejném místě. Nejspíše se bojí velkých grizly medvědů a do úkrytu ve stromě nemůže, takže se schovává v trávě. Ještě chvíli jej sledujeme a pak s porádnými zvýřecími úlovky jdeme spát.
Další den ráno vyrážíme z Yellowstonu do blízkého národního parku Grand Teton. Cestou zastavujeme u pár vyhlídek na jezera a hory, ale víc se nezdržujeme, abychom co nejdříve dorazili do Salt Lake City, odkud začne naše kolečko přes pouštní a kaňonové národní parky USA.