Z Aljašky jedeme dál po Alaska Hwy, cestou potkáváme hodně zvěře
a malebné krajiny
až se dostáváme na její konec v Dawson Creeku, respektive začátek a fotíme se u nulté míle Alaska Hwy.
Po cestě nic zajímavého není, takže jedeme jeden den 1200 km na východ a přejiždíme 2 časová pásma. Jen cestou zastavujeme u silnice a pozorujeme medvěda. Adamovi s Antonem to nedá a vydávají se k němu blíž. Iveta mezitím couvá autem ke klukům, kdyby se náhodou medvěd rozhodl blížit se naším směrem rychleji, než kluci:-). Medvěd chvíli porozuje situaci na zadních, ale kluci krčící se v trávě se mu asi nezdají nebezpeční, a tak dál sbírá bobule. Po necelých třech dnech jízdy jsme konečně v prý nejhezčích národních parcích Kanady – Banff a Jasper National Park. Vstup do parků je $20 na den za auto (nebo roční za $136, který platí do všech NP v Kanadě), což nám přijde docela dost, ale co se dá dělat. Pokud chcete strávit v parcích více než týden, rozhodně se vyplatí roční permit.
Konečně po dlouhé době máme zase teplo. Kempujeme kousek od vstupu do Jasper NP, jelikož ráno chceme zajet do Miette Hot Springs a pořádně nahřát v minerálních pramenech, které mají po zchlazení krásných 40°C (vstup $6, celodenní $8). Po ránu je voda příjemná, ale asi po hodině odcházíme, protože začíná být opravdu vedro.
Cestou do města Jasper narážíme na zvěř přímo u cesty. Nejdříve kozy, které zastavují provoz na hlavní silnici, pak pasoucí se sob, kterému vůbec nevadí, že lidi jsou od něj asi na 2 metry. Ve městě zjištujeme informace o raftingu. Chtěli jsme si půjčit raft bez instruktora, ale to tu bohužel nikde nedělají. Všude nabízejí jen velký raft pro 6 a více osob, což nám přišlo málo akční.
V jednom z mnoha letáků nalézáme možnost raftingu pro dva, ale je to úplně mimo parky a mimo naši trasu. Rozhodmeme se si při cestě do USA udělat malou zajížďku a tento raft zkusit. Jelikož se nám uvolnilo odpoledne neuskutečněným raftem, jedeme se podívat k jezerům. Na fotkách vypadají nadherně – krásně modrá voda, hory, které se zrcadlí ve vodě – tak jsme zvědaví, jestli to není retuš:-). Cesta k jezerům najednou přestane být průjezdná. U cesty totiž sbírá bobule mládě grizliho. Konečně vidímě nějakého přímo u cesty a hlavně bez maminky! Dojíždíme k prvnímu ze dvou jezer – Medicine Lake. Když se uklidní vítr, je vážně vidět odraz hor. Po chvíli se vydáváme k dalšímu jezeru, když v tom Fordka přímo v zatáčce přestane spolupracovat, rozsvítí všechny kontrolky a nedovolí ani zatáčet. Adam zastavuje a s usílím se snaží zaparkovat auto u krajnice. Možná to bylo přehřátím, častým zastavováním nebo i špatným olejem, co nám v autoservisu prodali. Nicméně, raději se obracíme a jedeme zpět do města raději zakoupit nový olej. Přímo v centru je u kolejí shluk snad všech lidí z města, tak se samozřejmě také přidáváme. Lidi ukazují nějak do dáli, že je tam snad medvěd a vedle něj sob. Po chvíli si to už medvěd řítí po kolejích směrem k silnici. No, pro dnešek bylo zvěřiny až až, tak ještě vyrážíme na západ slunce do horkých pramenů. Bohužel západ slunce díky mrakům neví vidět, ale i tak je večerní koupání úžasné. Obzvlášt, když v kempu nejsou sprchy...
Ke druhému jezeru – Maligne lake - vyrážíme tedy druhý den a doufáme, že se Fordka umoudřila. Na jezeře si půjčujeme kajak pro dva a kanoi ($ 30 za hodinu za loď) a prostřídáváme se. Jízda na loďkách je sranda, najíždíme na vlnky od motorových člunů a Anton s Honzou se snaží domluvit, který z nich má vlastně loď řídit. Cesta zpět k přístavišti je horší, jelikož začne foukat silný vítr a vlnky si s lodí dělají co se jim zachce. Nakonec i Adam s Ivetou po úporném boji s vlnami a větrem, celí vyčerpaní, dorážejí do půjčovny.
Z jezer se vydáváme skrz park po Icefields Parkway, po prý nejkrásnější cestě Kanady, až do parku Banff. Cestou zastavujeme u vodopádů (ale Niagárské rozhodně nepředčí) a vyhlídek na hory a ledovce. Když dorazíme k největšímu ledovcovému poli, začne strašný slejvák. Nevypadá, že by se udělalo znovu hezky, jelikož obloha je úplně černá, tak se Anton, Honza a Iveta vydávájí i v nepříznivém počásí přímo k ledovci. Adam čeká v autě. Asi během 20 minut, co jsme totálně promočeni a už se pomalu vracíme, přestane pršet a začne svítit slunce a Adama potkáváme úplně suchého na cestě k nám a ledovci. Převlékáme se a jdeme ledovec prozkoumávat ještě jednou a tentokráté za slunečného počasí. Bohužel se přímo k ledovci jít pěšky nedá, jen pokud si zaplatíte výlet sněžným autobusem, který vás tam za poplatek zaveze (Ani jsme nezjišťovali za kolik, ale když už i lanovka na horu s vyhlídkou na město ve Vancouveru stála $50, tak tohle asi nebude levnější.).
Navečer dojíždíme do města Lake Louise (zhruba v polovině Banff NP), které je, jak jinak, známé díky jezeru Louise a vlastně nic jiného v okolí není:-). Lake Luise chceme zakempovat,ale když přijíždíme k jedinému kempu v okolí, na ceduli vidíme nápis, že je obsazen. Jedeme tedy k budce u vstupu do kempu, jestli by nám nedoporučili nějaký kemp v okolí, který by mohl mít volno. Paní v okýnku nám oznamuje, že se jedno místo právě uvolnilo, ale že je malé, ale snad bychom se tam měli vejít. Místo samozřejmě ihned bereme. Kemp je pěkný, dokonce má neplacené sprchy a elektrické ploty proti medvědům a vlkům, takže můžeme v klidu spát. Druhý den ráno zarezervováváme kemp i na další noc a vydáváme se na procházku kolem jezera. Volíme asi 13 km okružní cestu kolem třech jezer a s vyhlídkou na ledovce. Cesta je polovinu cesty do kopce (cca 500 metrů převýšení) až na vrchol hory, kde je krásná vyhlídka na jezero Lake Louise i s hotelem, který vypadá jako zámeček. Zdolali jsme převýšení a druhou stranou jdeme kolem vysokohorských jezer dolů. Docela litujeme lidi, co jdou proti nám, jelikož tahle cesta vede strmě nahoru několik km. Odpoledne jedeme ještě k dalšímu jezeru Moraine a města Banff, který leží asi 50 km od Lake Louise. Kupujeme na veceř maso, které si chceme udělat na ohni. Anton má za úkol rozdělat oheň. V kempu jsou jen veliká polena, ale my bohužel nemáme sekyrku. Takže první pokus o rozdělání ohně asi po hodině ztroskotává. Druhý pokus je o něco lepší, takže asi po třech hodinách rozdělávání ohně můžeme konečně jíst. Je pravda, že na vařiči by to bylo asi 10x rychleji, ale když už jsme si zaplatili povolenku na zapálení ohně, tak se musela řádně využít. Kluci mezitím vypijí každý 2 kanadská piva a jelikož je Iveta jediná, která by v případě policejní kontroly nic nenadýchala, je donucena jet ještě pro jednu krabici, aby rozdělávání šlo prý lépe. A jdeme asi kolem půl jedné spát. Po asi 4 a půl hodinách spánku Adam, Iveta a Honza vstávají, aby viděli východ slunce na jezeře. Antona sice v tu dobu vzbudí telefonát z banky, ale prý nemusí vidět vše a znovu zalézá do vyhrátého spacáku. Iveta bohužel přichází k autu jako poslední (tuhle chybu už víckrát neudělá) a zbývá na ní místo u volantu. Takže žádné dospávání asi nebude a jede se na východ. Přijíždíme na místo,ale slunce zatím není vidět. Po asi půl hodině čekání (v autě, venku je strašná zima) se konečně dočkáváme. Ještě před tím, než slunce úplně vyleze z poza hory, je vidět nezčeřený odraz hory v jezeře. Jakmile začne svítit slunce i na jezero, hladina se náhle rozjistřila. Na jezeře už nějaká ranní ptáčata vítají slunce v kánoích. Ranní výlet by stačil, a tak ještě jdeme do kempu dospávat.
Žádné komentáře:
Okomentovat