10. – 12. 8. 2009 Arches a Canyonlands NP , Dead Horse Point (Utah)

Odpoledne přijíždíme do Moabu, který je výchozím místem pro další 2 národní parky. Zakempováváme ve měste v kempu, který má opět bazén (i vyhřívanou část). Je hrozné vedro, stínu moc nenacházíme a na chození po skalách to rozhodně není, tak trávíme odpoledne u bazénu. Po svlažení jedeme do města, jelikož jsme našli pár letáků s možností raftingu a dokonce jednu půjčovnu raftů. Společnost nacházíme okamžitě a zamlouváme na druhý den půjčení raftu pro 4 ($70). Cena se nám zdá být výhodná, ale problém je v tom, že půjčovna nezařizuje i dopravu raftu k řece a zpět. Kontaktuje tedy jinou společnost a říká, že cena za odvoz by měla být v rozmezí $70 – 100. To je pro nás pořád výhodnější, než kdybychom si zaplatili raft s průvodcem.



Je už po páté večer (tedy zase vhodný čas pro fotografování), takže vyrážíme do Arches NP. Dostáváme noviny o různých zajímavostech parku a i místa, které jsou dobře viditělná večer a které ráno. Objíždíme tedy večerní seznam. Máme asi hodinu do západu, když dojíždíme k parkovišti, od kterého se dá jít k nejslavnějšímu a nejvíce fotografovanému oblouku – Delicate Arch. Trasa by měla být asi 3 míle dlouhá (tam i zpět), ale cesta tam je témeř stále do kopce. Je stále strašné vedro, ale nasazujeme rychlé tempo, abychom západ stihli. Cesta se zdá být nekonečná, ale něco po půl hodině jsme na místě. Arch stíháme ještě celý v záři slunce. Za necelou půl hodinu je po západu. Adam tvrdí, že když už jsme šli takovou dálku, počkáme na hvězdy. Nápad by to byl fajn, jenže bohužel nikdo s nočním výletem nepočítal, takže nemáme žádné baterky na cestu zpět. Zhruba za hodinu vychází první hvězdy a lidí u archu už moc není. Jelikož už je jasné, že za světla se na parkoviště stejně nedostaneme, zůstáváme až do úplné tmy. Hvězdy nad Archem svítí jasně a je vidět i mléčná dráha. Bohužel jediné souhvězdí, které poznáváme je Vůz. Vážně krása. U Archu s námi je ještě jeden pár, který si vaří večeři a má obrovskou lampu. Takže spoléháme na to, že se kdyžtak k nim přidáme při cestě zpět. Anton mezitím nachází v batohu malou baterku (s jednou LEDkou), která se dává na klíče. Je pravda, že toho moc neosvětluje, ale kameny a díry v zemi se s ní rozpoznat dají. Vyrážíme tedy na cestu zpět sami. Anton hledá cestu a případné nerovnosti. Cesta je značena panáčky postavenými z kamenů. Po chvíli potkáváme další pár, který je terpve na cestě k Archu a docela závidíme čelovky, co svítí několikanásobně lépe. Ale alespoň víme, že jsme na správné cestě. Pouze na chvíli, jelikož zanedlouho se nám ztrácí nejen paňáčci, ale i cesta a končíme v roští. Podle Adamova úsudku jsme šli moc do leva, takže jdeme skrz roští do prava s tím, že snad brzy na cestu narazíme. A vážně, popojdeme asi dva metry a jsme zpět na cestě. Po chvíli máme to nejhorší (cestu, která vede jen přes uhlazené skály) za sebou a narážíme na krásnou vyšlapanou cestičku, která nás dovede až k parkovišti.



Druhý den ráno vyrážíme na raft. Abychom nemuseli balit stany, kupujeme v kempu ještě jednu noc. Po minulé zkušennosti volíme opět jen půl denní výlet (raft sice máme zaplacen na celý den, ale je nutné předem domluvit čas a místo vyzvednutí). A vyrážíme na řeku Colorado. Normálně je obtížnost vody v místě, kudy máme plout, na stupni 2-3, ale jelikož je málo vody, je nyní obtížnost jen 1-2, tedy nejmenší. Auto nás vyveze asi 14 mil nahoru za město a můžeme vyrazit. Dostáváme mapku s intrukcemi ohledně peřejí a sjízdnosti řeky. Chvíli před námi vyrazili akorát lidé z půl denního výletu s instruktorem, tak je z povzdálí sledujeme. Řeka je dosti klidná, ale i to více si užíváme okolní krajinu, která je opravdu nádherná. Modrá obloha, krásné skály. Koupili jsme si foťák do vody, takže Adam vyskakuje z raftu a fotí ostatní. Po chvíli sjíždíme první peřeje, ale s raftem to pomalu ani nepohne. Opět nastává klidná voda a období focení. Anton fotí Ivetiným fotákem a Honza sedí na kraji. Tato příležitost nedá Adamovi a pádlem šťouchne do Honzi, který končí ve vodě. Když už je ve vodě, dostává do ruky také foťák:-). Voda sice není moc průzračná, ale je osvěžující. Přijíždíme k dalším peřejím a z lodi vidíme, že lidi z raftu s průvodcem skáčou do vody a nechají se provést peřejemi. Adam s Ivetou si takovou příležitost nenechávají ujít a také vyskakují z raftu. Lehnou si na záda směrem proti produ a nechají se unášet peřejemi. Kluci mezitím bojují s peřejemi na raftu, kdy je proud zanáší ke břehu. Asi po 2 a půl hodinách přijíždíme na smluvené místo vyzvednutí. Bohužel je to o hodinu a půl dříve, než pro nás má přijet auto. Sledujeme tedy chvíli jiné rafty, které odtud vyrážejí na odpolední dobrodružství. Po tom, co odjedou jdeme hledat nějaký stín. Stromů tu moc není, takže se musíme smířit s malým stínem dál od řeky. Děláme oběd, chodíme polévat raft, aby nepraskl vedrem. Honza se totiž na celý den stal majitelem raftu a složil depozitum ve výši $1500. Pokud by se s raftem cokoliv stalo, zálohu si nechají, takže se o raft malinko bál a celou cestu ho smáčel. Chvíli po tom, co doobědváme už doráží náš odvoz. Raft se s tím předchozím rozhodně nedá srovnávat, protože to byl spíš jen výlet na loďce, ale i tak se nám moc líbil.

Po raftu vyrážíme do Dead Horsepoint State Park. Je to malý park, kterým protéká řeka Colorado a vytvořil se zde kaňon ve tvaru podkovy. Název oblast získala kvůli tomu, že kaňonem teče voda, ale koně se k ní nemohli nikudy dostat, tak když se chtěli napít, skákali do propasti. Zjišťujeme, že do tohoto parku nejspíš neplatí náš roční pas. V budce zrovna nikdo není, tak projíždíme bez placení ($5 za auto:-)). Park je opravdu malý, takže zkoukneme pár vyhlídek a vyjíždíme z parku. Při cestě zpět zajíždímě opět do Arches NP a doprohlížíme to, co jsme nestihli den předtím. Zastavujeme u známých Windows (nám to spíše tedy připomíná oči s nosem, ale budiž:-)), Courthouse Towers a Skyline Arch, u kterého pozorujeme západ slunce. Dnes už na hvězdy nečekáme, takže razíme do kempu.
Ráno opět vstáváme na východ slunce a jedeme zpět do Arches NP a konečně si můžeme prohlédnout i druhou stranu cesty, která navečer kvůli slunci nebyla vůbec vidět. Východ trávíme, stejně jako západ, u Delicate Arch. Východ slunce ale pozorujeme pouze z vyhlídky (doporučeno), ale jsme malinko zklamáni, jelikož Arch je odtud hrozně malý a nebýt přeminulý večer přímo u něj, skoro bychom jej přehlédli. Jelikož jsme na vyhlídce na Arch ráno sami, nebude to nejspíše nejlepší místo, na kterém se dá v parku pozorovat východ slunce. Dále jedeme k dalšímu známemu oblouku – Landskape Arch, ke kterému vede asi 1,5 mil dlouhá procházka. Arch ale vypadá, že již dlouho obloukem nebude.
Při cestě na raft nám řidič doporučil oblast kousek za městem, kde se nachází tzv. Red Canyon. Je to to místo, kde je focená reklama na Malboro a kde se natáčí filmy s Johnem Wainem.



Archů již bylo dost, a tak vyrážíme do Canyonlands NP. Volíme cestu (Shafer Road), která je nezpevněná a vede přímo kolem Dead Horsepoint. Prý by cesta měla být o něco horší, ale máme náhon na 4 kola a podvozek je také docela vysoko, tak by to mohla Fordka bez újmy zvládnout. Zprvu je cesta bez problémů, celkem po rovině a občas sice písek, ale jede se dobře. Projíždíme kolem obrovských bazénů, které jsme viděli již včera z dálky a nejspíše to jsou nejspíše odsolovací nádrže, ale kde (uprostřed USA) berou slanou vodu, to je nám záhadou. Cesta se pomalu začíná zhoršovat, takže občas jsou uprostřed cesty obrovské kameny nebo díry. Přeci jen Hummer by na to byl asi lepší. Ještě ale nevíme, co nás čeká. Výhled se sice krásný, ale Honza z mapy vyčetl, že poslední část cesty by měla být dost klikatá. Jelikož jsme zhruba v polovině kaňonu, tušíme, že cesta povede nahoru a bojíme se, že asi docela strmě. Bohužel se nemýlíme. Cesta je široká tak na jedno auto a vede klikatě nahoru. Zhruba v polovině stoupání už výhled přestává být pěkný. V každé zatáčce pro jistotu troubíme, ale první auto v protisměru potkáváme až úplně na vrcholu a na naštěstí už na rovince. Konečně, celí vyčerpaní, dorážíme do Canyonlands NP. Zajíždíme k vyhlídce na cestu, kterou jsme jeli a jsme rádi, že už to máme za sebou. Začíná být zamračeno a jelikož jsme všichni vyčerpáni cestou, rozhodneme se, že park není až tak zajímavý, a jedeme se posilnit zpět do Moabu. Po obědo-večeři řešíme co dál. Adam, jelikož celý den řídil, je již unavený a do Mesa Verde (původně náš cíl) už řídit nechce. Ostatní jsou na tom s únavou bohužel dost podobně, takže se nikomu také nechce sedat za volant. Iveta posilněna hamburgerem z Burger Kingu a Coca Colou nakonec za volant usedá, takže ještě před setměním dorážíme do Mesa Verde.