Celou cestu je krásně, tak doufáme, že se na pobřeží vykoupeme. Bohužel ani nyní nemáme štěstí a několik mil před pobřežím se opět dostáváme do mlhy. A opět máme problém s hledáním kempu. Zajíždíme do nejbližšího, který již má jen poslední místo, ale jen pro RV za $80. Takhle drahý kemp zase nechceme (navíc když je zase zataženo, takže bychom nevyužili ani bazén ani oceán), jedeme do města Santa Cruz, kde jsou další kempy. Ale ani zde nemáme úspěch, jelikož buď jsou obsazené, nebo to vypadá jak odstavné parkoviště bez ničeho. A navíc jsou drahé. Narážíme na jednu státní pláž, na které se dá přespat. Při přečtení, že cena za noc by nás u rozbouřeného oceánu vyšla na $65 a ještě k tomu zde nic není, otáčíme a jedeme dál. U pobřeží jsme bohužel neuspěli, tak se vracíme kousek do vnitrozemí k městu Felton, kde by měli být další 2 kempy a snad i dost místa. A opravdu, v kempu mají dostatek volných míst, po dlouhé době wifi, sprchy a hlavně i rozumnou cenu (nebo alespoň oproti pobřeží) $42 za stany nebo 50 za RV (s elektřinou), které nakonec bereme, jelikož máme skoro všechny přístroje již vybité.
Po zkušenostech s hledáním noclehu, koukáme na webové stránky většiny kempů, co jsou po cestě. Bohužel nikde nepíší, zda mají i místa pro stany nebo jen pro karavany. Kupujeme tedy místo v KOA kempu (ty už máme vyzkoušené) za $36 (bohužel už bez slevové kartičky, kterou už jsme vyčerpali) ve městě Santa Margarita. Původně jsme doufali, že strávíme noc u pláže a podíváme se na západ slunce, ale jelikož podle předpovědi by mělo být u pobřeží Kalifornie zase zataženo a teplota jen kolem 65 °F (cca 18 °C), volíme kemp ve vnitrozemí.
Ráno je stále zataženo. Vydáváme se tedy opět k pobřeží. Jsou obrovské vlny. Cestou odbočujeme u Monterey z Hwy 1 na placený 17 mil dlouhý úsek (17 Mile Dr.), který vede podél útesů, golfových hřišť a vil ($8 za auto). Cestou stavíme u vyhlídek na oceán, tuleně nebo ojedinělé bílé stromy. Škoda, že je zataženo a mlha, takže hladina splývá s oblohou. Dáváme oběd u oceánu a společnost nám dělá nebojácné a hladové ptactvo. Jedeme dál po pobřeží. Už to vypadá, že slunce za chvíli vykoukne, ale opět zajíždíme do mraků a mlhy, že je vidět jen pár metrů před sebe. Kempy po cestě už mají v 1 hodinu odpoledne obsazeno, takže jsme rádi, že toho už máme zajištěné. Cestou nás brzdí motorkáři, kteří jedou asi 40 mil za hodinu a v zatáčkách 20! Asi až po půl hodině rozčilování, se je Adamovi podaří předjet.
Až asi kolem osmé večer dojíždíme do kempu na poslední noc stanování.
Druhý den ráno vyjíždíme nakupovat do Outletového centra poblíž San Jose (Gilroy Premium Outlets). Po prvním zklamání, kdy v Hugo Bossovi to vypadalo jak po výbuchu a nic zde neměli (totéž v Quiksilver a dalších), jsme se nakonec z outletů dostali až po 8 hodinách nakupování. Sice tam neměli takové slevy, jaké jsme očekávali, ale pár kousků se tam nakoupit dalo:-D. Navečer dojíždíme do hotelu u letiště v San Francisku. Zjišťujeme, že je zde placené parkoviště, takže vybalujeme všechny tašky z auta a kluci ho jedou vrátit už večer. Z hotelu totiž jezdí na letiště bezplatný autobus, a tak ráno pojedeme s ním. S vracením auta není problém a dokonce nám zapomenou připočítat poplatek za to, že jsme první 4 dny měli větší auto, takže to raději nepřipomínáme. Stejně nám ho vlastně vnutili:-).
Večer ještě pereme věci a při balení zjišťujeme, že jich máme nějak víc. Ještě, že Anton může mít v zavazadlovém prostoru 2 tašky (přijel pouze s jednou), takže mu Adam s Ivetou přidávají do nově koupeného batohu své věci. Ráno na letišti raději zavazadla vážíme. Bohužel kufr nemá 20 kilo, ale 25, takže následuje přebalování a znovu vážení. Po pár pokusech už všechna zavazadla mají správnou váhu a můžeme se jít odbavit. Nejdříve Antonova zavadla (odlétá dříve) a pak i ostatních. Zhruba po 5 hodinách čekání se konečně dostáváme do letadla. Iveta, Adam a Honza letí se společností British Airways (Anton s KLM). Chvíli po startu začne v letadle BA téct ze stropu, kde je klimatizace, tekutina. Steward nám sděluje, že tohle ještě nikdy nezažil a začne cestujícím rozdávat papírové ubrousky, aby si to utřeli. Nakonec přijdou s možností, že by to mohlo být kafe z horního patra letadla. Už jsme nad zemí, takže nezbývá nic jiného, než jim věřit. Asi po půl hodině přestávají fungovat obrazovky na sedadlech před námi. Tentokrát nás steward uklidňuje, že je vše v pořádku, že to jen musí znovu nahodit. Mezitím nám donášejí jídlo (asi aby nás zabavili:-)). Po zhruba půl hodině opravdu televize fungují a my opět můžeme sledovat rozkoukané filmy. Po 10 hodinách letu nakonec opravdu v pořádku přistáváme v Londýně a za dalších 5 hodin jsme KONEČNĚ ZASE DOMA!
Žádné komentáře:
Okomentovat