Cesta do parku se protáhla, takže přijíždíme až kolem 1 hodiny. Zkoušíme zajet do kanceláře, kde se dají rezervovat kempy, ale všechny, na které je možné udělat rezervaci, jsou plné. Doporučují nám kemp s pitnou vodou zhruba třičtvrtě hodiny jízdy od Yosemite Valley (hlavní část) a za silnicí, na které jsou zrovna uzavírky. Bohužel jedna půlhodinová uzavírka nás na cestě do kempu zastihne. Do kempu se nejspíše kvůli uzavírkám moc lidí nehrne, takže dokonce si můžeme vybírat z plno míst. Co se týče práce na silnicích (nejenom v parku), je vážně zajímavé sledovat, jak se v USA zvyšuje zaměstnanost. Místo toho, aby dali semafor, stojí na každé straně člověk, který drží ceduli STOP/SLOW a ještě z každé strany jezdí pilot car. Takže kde by v Čechách nebyl potřeba ani jeden člověk, zde jsou minimálně 4. A dalších asi 10 postává kolem cesty. To samé při opravovaní cest v parcích. Viděli jsme zde asi 10 lidí, kteří seděli u cesty dlouhé zhruba 2 metry a osekávali šutry, ze kterých budou schody. Přičemž každých 5 minut museli přestat a uhnout, aby pustili turisty.
Poté, co máme jistotu, že máme kde spát, jedeme do hlavní oblasti parku – Yosemite Valley. Tentokáté přijíždíme právě včas (Iveta pronásleduje rangera a ten přeci ví, kdy má jet), takže na na stopce kvůli uzavírkám čekáme asi jen minutu. První naše zastávka v parku je u vyhlídky na nejznámější skálu v parku - El Capitano. Skála je pěkná a láka horolezce (ty zdatnější) až nahoru, odkud musí být nádherný výhled do okolí. Bohužel musíme ještě pár let trénovat, ale snad ji také někdy pokoříme:-).
Do několika částí parku se dá dostat pouze místními autobusy. Cesty jsou udělány dost chaoticky, takže prostě jedete a najdenou narazíte na uzavřenou silnici, kterou mohou jet právě jen autobusy. Zaparkováváme tedy na centrálním parkovišti a odtud se dopravujeme raději autobusem. Jedeme kolem vyschlých vodopádů a druhé nejznámější skály v parku – Half Dome. To je vlastně vše, kromě trailů, co se dá v parku vidět. Adam s Ivetou si tedy na večer kupují lístky do kina na film o horolezení. Bohužel film byl zaměřen spíše na přírodu než na lezení, ale co bylo fajn, že chlapík, co hrál ve filmu hlavní (a vlastně jedinou) roli, přišel přímo do kina a mohli jsme se ho zeptat, na co jsme chtěli.
Anton se mezitím vydal na trail k vodopádům. Když přišel byl plný zážitků. Vodopády našel, vyšplhal se do obrovského kopce, přičemž při zpáteční cestě znovu předeběhl 2 babičky, které už při cestě, kdy Anton šel nahoru, šly dolů. A hlavně, narazil na medvěda, který mu přeběhl přes cestu, když už byla tma. Ale do auta se nastěstí nakonec dostal celý.
Ráno vstáváme na východ slunce. Je opět strašná zima a skoro na jihu USA jsme v noci nabaleni mnohem více, než v Kanadě a na Aljašce. Původně jsme chtěli jet na východ k jezeru, ale je to necelou hodinu cesty autem a ještě míle pěšky, takže vyrážíme pouze na bližší Glacier Point, ze kterého bychom měli také vidět na Half Dome. Vyhlídka je pěkná, jen bohužel slunce vychází přímo za skálou.
Poté vyrážíme k jezeru Mirror Lake, jelikož v průvodci píšou, že je tam nejlepší být buď brzy ráno nebo pozdě odpoledne. Jdeme asi ¾ míle a najednou je na ceduli napsáno, že cesta je uzavřena. Vidíme, že na druhé straně koryta řeky je ještě jedna cesta. Říčka je naštěstí vyschlá, takže můžeme v klidu přejít. Zjišťujeme, že už bychom měli být kousek od jezera. Adam s Honzou jdou napřed a zjišťují, že jezero je vyschlé a je zde pouze bahno. Nechápeme, že nám to slečna v informačním středisku parku neřekla, když jsme se jí ptali, že k jezeru chceme jít na východ slunce.
Yosemite NP nás docela zklamal, jednak tím, že se skoro nikam nesmí autem a ani brzy ráno a pozdě večer, když už nejezdí ani autobusy. A hlavně informovanost lidí, kteří pracují v parku a téměř s ničím vám neporadí. Navíc nám přišlo (i když možná to bylo tím, že to byl už nás poslední park a skoro konec cesty), že kromě lezení se zde v létě nic moc dělat nedá, jelikož hlavní atrakce jako jezera a vodopády jsou z převážné části vyschlé.
Žádné komentáře:
Okomentovat