Havaj: Letenky, létání a havaj

Jak jsme již psali na Havaj jsme se dostali díky nalítaným milím ve věrnostním programu OKplus za velmi příjemných 1800kč/os. Běžná cena letenky se pohybuje kolem 16k-20k což celou cestu docela nepříjemně zdražuje. Pokud tedy máte možnost využít nějaký věrnostní program, určitě se vyplatí!

Druhým krokem je pak cesta mezi ostrovy.

V podstatě se nabízí následující moznosti:
Cesta jistoty v podobě Hawaiin Airlines / Island air, oboje jsou klasické aerolinky, operující hlavní ostrovy a s relativne podobnými cenami. Nebo jít cestou dobrodružnější v podobě "low costu" Go!/Messa Airlines. Cena je o cca 20-30 dolarů nižší, služby pak...zajímavější - více dále.

Havaj: Let Praha - Honolulu

Praha - Honolulu 
Naše cesta začíná klasicky na letišti v Ruzyni (t.č. již VH: Vý-Ejdž; asi aby si Američani nemysleli, že jsou v tom se svým JFK sami). Čekání na odlet trávíme v salónku a chvíli před boardingem se suneme na gate.

Cestu do Honolulu zajišťují na obou úsecích 747-400. Korean air sice trošku ze svých standardů slevil (již se na toaletách neoholíte), ale pořád se na dnešní poměry jedná o nadstandardní aerolinku a cesta nám utíká v rámci možností rychle.
A to včetně devitihodinového přestupu v Seoulu.

Incheon naplňuje i tentokrát pověst jednoho z nejlepších letišť a nám v tranzitu nabízí pohodlné skoro postele, sprchy, pití a pokud bychom byli náročnější (=chtěli zaplatit, nutno říci, že vše v rozumných cenách) tak také lázně, letištní hotel a další služby jak si čas ukrátit. A samozřejmostí je free WiFi dostupná po celém letišti.

Do Honolulu dolétáme okolo 11 hodiny místního času, pak už jen imigrační, celnice a šup. Havaj!

Cestu z letiště nechceme moc řešit a tak si dopředu objednáváme soukromé "skoro-taxi". Rozdíl chápu tak, že normální taxi musí platit licenci a tak si raději soukromníci zajistí jako-by-cestovku a s tou vás odvezou z letiště kam jen libo.
Pro nás to má samá pozitiva; za levnější cenu než taxíkem, rychleji než shuttlem a nesdíleně (nestavíte po cestě v x dalších hotelech) se za 25 minut dostáváme do našeho hotelu přímo na Waikiki.
Možnost rezervace pohodlně po internetu (http://www.go808express.com/) nelekejte se, že vám řeknou, že čekají, že do 30 minut po dosednutí letadla vás vyzvednou. To co by NYC/Atlantě a jiných letištích byla čirá utopie v Honolulu prostě funguje:-)

Hawaii obecně...

Ještě než se pustíme do povídání toho co jsme na Havaji zažili sepsali jsme obecnější povídání o jednotlivých oblastech této cesty. O oblastech jako jsou ubytování, letenky,... Tedy o spíše obecných věcech, které by vás mohli zajímat při plánování cesty.

Tak pojďme na to.

Itinerář:
Na cestu po Havaji máme necelé tři týdny a ty je nutné rozumně podělit mezi ostrovy. Po přečtení průvodců a vyslechnutí rad těch co tu už byli volíme následující rozdělení, které stvrzujeme zakoupením letenek na přelety mezi ostrovy:

První tři dny budeme trávit v Honolulu. Následovat bude týden na Big Islandu (Hawaii), dále šest dní na Maui a pak tři dny opět na Oahu.

Naše cesta je v období začátku havajské zimy - což znamená, ze průměrná teplota není 29 ale 28 stupňů celsia - zato je na ostrovech méně lidí a ceny jsou trošku nižší. Pozor ale ať se netrefíte do některého ze svátků (Díkůvzdání) nebo před Vánoce to pak je vše jinak. K počasí ještě dodáme, že v zimě může (a my to tak měli) být více deštivo. Což znamená jak pěti minutové bouřky zakončené duhou tak celonoční slejvák. Voda (jedete se přeci koupat ne?:) pak ma relativně stálých 20-22 stupňů.  Celkově nás zima nikterak vážněji neomezovala.

Co auta, letenky a další nutnosti? Čtěte dále!

Hawaii - co už máme?

Jak jste si mohli přečíst v minulém příspěvku v říjnu vyrážíme na Hawaii podívat se na tu perlu oceánů a zjistit co těm Japoncům tolik vadilo.

Takže suma sumárum, krom dvou průvodců, které jsme koupili (klasicky po Amazonu, jelikož česky Hawaii není - pouze jako část průvodců v USA) jsme začali řešit jednotlivé náležitosti.

Co už tedy máme:

• letenky Praha - Honolulu - Praha, let je operovaný Korean Air a vyšel nás na 1600kč za letenku,
• Hotel na Waikiki (http://www.royalgrovehotel.com/) snažíme se najít co nejlevnější variantu a tato vychází na cca 190 usd za tři noci. Tyto první tři dny nebudeme mít půjčeno auto tak nebudeme hrotit kempy. Tyto dny chcem využít čistě na Honolulu a podívat se po městě (Monumenty 2. Světové války, Diamond head a další klíčové body Honulu),
• Letenka Oahu- Hawaii Island (Big Island) s Hawaiin Air, cena cca 150USD pro dva (nevím přesně jelikož máme koupeny rovnou i letenky dále). HA vybíráme podle zkušeností na internetu, sice lítají většími letadly, takže je to takové víc jako v klasické aerolince, ale zase (prý) nejsou takové problém s rušením letů, které low costy občas umí.,
• Hawaii Island (Big Island) budeme tu cca týden a plán je půjčit si auto (máme zamluvený Jeep Wrangler s plným pojištěním, nádrží zdarma za 320 USD na 7 dní skrze místního brokera, půjčovna je pak Alamo) a ostrov pořádně projet. Chceme se hlavně koupat, potápět a dát nějaký trek. Jako povinnost je Mauna Kea,
• Letenka Hawaii Island - Maui tento let vyzkoušíme místní low-cost (http://www.iflygo.com/), krom toho, že je letenka o pár dolarů levnější se letí maličkou cesnou, takže by se mělo jednat v podstatě o vyhlídkový let. Uvidíme, snad let nezruší (jak jsme četli, že to občas umí). Letenka vychází na 130 USD pro dva,
• Maui, na Maui máme opět půjčeného Jeepa, paradoxně cena na pět dní je stejná jako na sedm (sedm je už týdenní cena),
• Maui - Oahu, zde opět raději neriskujeme a letíme HawaiinAir cena opět nějakých 150 USD za dva, dlužno říci, že obě aerolinky nechávají platit za checknuté zavazadlo (cca 15-17usd kus), takže to finální cenu ještě trochu navýší,
• Oahu, posledních pár dní na Oahu budeme trávit opět s autem, abychom i tento ostrov trošku projeli, přesný itinerář zatím není, uvidíme kam se nám bude chtít
• Seoul, jelikož máme award letenku (letenka za míle, nikoli za plnou cenu) neměli bychom mít v Seoulu od aerolinky hrazený hotel (přilétá se večer a letí se následující den ráno, Korean Air takovýmto cestovatelům hradí noc v hotelu), takže máme booknutý za 60 USD hotel u letiště (Hotel Sky, Incheon Airport, bookováno přes booking.com),

Celkově je cesta plánovaná na tři týdny, což jak doufáme nám dá alespoň nějaký prostor na prozkoumání Havaje. Více už z jednotlivých ostrovů :)

Takhle bude vypadat naše přelétávání:

...a kam dál?

Bílá místa na mapě se pomalu zaplňují (ještě ta Jižní Amerika podstatně chybí) a tak jsme se rozhodli trochu zvolnit a být na dovče nezvykle dlouho na "jednom malém místě". Krom nakupovací návštěvy New Yorku v únoru (s Alitalia za 6200 Kč to neber, ne?) se nikam výrazně nechystáme, takže je možné se utrhnout na tři týdny a v listopadu se podívat na Hawaii.

K tomu se rozhoupat nám pomohlo pro náš styl cestování (čti ten, kdy ti letenky neplatí zaměstnavatel) v podstatě likvidační krok ČSA směrem k svému programu OK Plus (míle se zruší pokud 1x za rok neletíte let s ČSA). Pár mil nám sice chybělo, ale pomohla jak rodina (díky!) tak kamarádi (díky!) a tak nakonec za "nekřesťanských" 2267 korun na osobu vyrážíme 24.10. přes Koreu na Hawaii. Říkám si, že tento směr má snad taky něco do sebe...

Strašně se těšíme, hlavně na potápění a nějaké ty treky. Informace o přípravách (bude to chtít booknout nějaké přelety mezi ostrovy + ubytko a auta) budeme klasicky informovat až se k tomu dostanem.

Každý blog na téma Hawaii končí typickým pozdravem, který na truc nenapíšu :-)

Jihoafrická republika - návrat...nebo taky ne

Jedeme zpět směr Johannesburg, cesta je dlouhá a relativně úmorná, stavíme pro benzín a na jídlo a za cca 10 hodin přijíždíme k letišti, kde vracíme auto (kličky nechej v zapalování, peníze si sami odečteme, křičí na nás obsluha Avisu a já se děsím toho jaké škody naše písečně zapadnutí asi způsobilo) a pomalu se suneme na check in Iberie. Cestou ještě balíme kufry a pomalu jdem na gate. Krom menší eskapády s tím, že Adam zapomene na záchodcích pas, telefon a peněženku (naštěstí je ochotná obslucha měla u sebe :) nastupujeme do letadla a přemýšlíme jaké to asi bude ve Vídni a který autobus směr Praha stihneme.

Pásy, taxi, 3..2.1 vzlet, no vzlet. Jedeme po runwayi, pořád jedeme po runwayi a už docela dost dlouho jedeme po runwayi, po nekonečně dlouhé době (alespoň mě to tak po události v Jaroslavi o cca měsíc dřív připadá) zvedáme přídové kolo a za chvíli i letadlo odlepí podvozek o země a velice ale opravdu velice pomalu se suneme výše. Snažím se zapomenout všechny poučky z pilotního kurzu o tom, že základ je co nejrychleji nabrat vyšku a říkám si, že je tu třeba hustý provoz a tak naše trajektorie je trošku plošší no. Ne nebyla, za chvíli nám kapitán povídá, že nefunguje jeden z motorů a že musíme zpět. Další dvě hodiny vypouštíme benzín (na cca 10 hodin dlouhý let, ho máme opravdu hodně) a okolo půlnoci dosedáme zpět v Johannesburgu na letiště, kolem nás asi tři hasičská auta, doufám, že se jedná o klasický postup v případě přistání  po vypuštění paliva a dále to raději neřeším.

Jihoafrická republika - Sodwana bay (potápění CoralDivers) + Svahilsko + video

Kaňonů jsme si užili dost, respektive nedost, ale čas nás tlačí neúprosně dál, proto ráno balíme na durch mokrý stan a vydáváme se směr Sodwana bay. Což má být proslulá a mega krásná zátoka na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Skáčem do auta a vyrážíme na cca osmi hodinový přejezd. Jelikož se od jiných čechů ještě v Krugerové parku dozvídáme, že do Svahilska není potřeba vízum (náš "up-to-date" průvodce hovoří jinak), tak volíme tuto "kratší" cestu přes Svahilsko (cesta přes JAR podle GPS trvá cca 12 hodin).

Potápění Jižní Afrika

Do Svahilska se dá dostat několika přechody, akorát se připravte na menší obstrukce při vstupu, krom nějakého nesmyslného poplatku 50R nás tamní oficíři nutili deklarovat dovoz všechno s cenou nad 500USD. Tak pokorně vyplňujeme celní prohlášení, se kterým si teprve jdem pro povolení ke vstupu. Po menší disputaci s ochrankou přechodu (nechápeme, že máme jít do jedněch dveří a ne do druhých) se dostáváme do Svahilska.
Mění se rychlostní limity (jenom o trochu) a vše je najednou takové víc vybydlené a méně upravené. Trošku stresující je, že nemáme ani floka místní nebo JARské měny (poslední jsme dali za vstup) a tak ani nezastavujeme - ani nás to nemrzí není se ani na co koukat. Všude jsou transparenty deklarující boj s HIV (říkají, že procento nakažených je někde mezi 40-50%) a příroda nic moc. Po několika hodinách opatrné cesty, nejsme si totiž zcela jisti, že sem s autem můžem (v AVISu byla možnost dokoupení na okolní (severní) země a o Svahilksu nebo Lesotu ani slovo). Opouštíme jižným přechodem Svahilsko a dostáváme se opět do Jihoafrické republiky, kde hned parkujeme, nakupujeme zásoby a měníme peníze.

Jihoafrická republika - Blyde river canyon

Zvěře bylo dost. Ukládáme techniku do kufrů a vyrážíme za dalšími krásami Jihoafrické republiky. Jako cíl vybíráme Dračí hory, což má být nadherná oblast plná kaňonů a nádherných výhledů na toto pohoří.

Dle průvodce vybíráme jako náš výchozí bod město Graskop, které má být turistickým centrem pro tuto oblast. Průvodce se alespoň v tomto nemýlí a po cca třech hodinách z parku doražíme na místo. Naším úkolem je nalézt ubytování. V průvodci doporučený guesthouse bohužel na dané adrese nesídlí, což nám sděluje černoch za plotem. Když mu říkám, že jsme hledali místo kde přespat, říká, že můžeme přespat u něj. V této formulaci nám to trošku zavání, ale jdeme se podívat do vnitř. Nakonec zjištujeme, že se jedná o standardní guest house, kde je i možnost kempování (dokonce už někdo tu i kempuje) cena je 70R za osobu. Vše je velmi příjemné, malá vybavená kuchyňka a i lednice pro naše použití. Internet je placený a na televizi nemáme chuť. Takže jedeme do města na skvělé palačinky (prý je tímto město proslulé) a nakoupit do Sparu. Po návratu zpět plánujeme kam zajedeme a uléháme do stanu.

Iveta a paw-paw :)

Ráno vyrážíme na místní proslulé vyhlídky. Bohužel celé údolí zahaluje velice ale opravdu velice silná mlha (častý to jev) a vůbec nic není vidět. Perličkou je, že místa, která jsou ráno vidět jsou odpoledne taky pod bílou peřinou a dosti špatně se jede.

Jihoafrická republika - Krugerův národní park

Brzy ráno vyjíždíme z hotelu a po relativně bezproblémové jízdě (mýtné dohromady 100R) se dostáváme k jedné z bran do parku. Jelikož se chceme ubytovat zhruba ve spodní polovině, první dvě brány tedy míjíme a jedeme raději po "okreskách" než parkem. Cestou to již je opravdová Afrika, spousta slamů a lidí na ulici, někteří vám chtějí prodat svou úrodu banánů nebo kukuřice přímo do auta nebo vám auto rovnou umýt, ale nikdo z nich není nikterak agresivní nebo otravný (vzpomínáme na Egypt) a pokud řeknete ne, v klidu pokračuje dál. Tak se nám to líbí!

Po chvíli se dostáváme k hlavní bráně parku. Respektive k jedné z prvních bran. Nejdříve je nutné projet jakýmsi vnějším perimetrem (závora + hlídač = pouze říkáme, že jedeme do parku) a až posléze se dostáváme k jakémusi centru kde řešíme vstup. Teď začíná zábava. Na dané bráně mají sice dvě ceny za nejlepší bránu roku (heh), ale asi díky tomu, že ostatní brány rozdupalo stádo slonů, jelikož paní jsou vyložene nepříjemné a moc poradit nechtějí. Informace o tom, kde se dá ubytovat, kde je to aktuálně nejlepší (třeba kvůli zvěři bohužel nedostáváme). Takže relativně náhodně míříme mapou na bod Satara. Paní platíme vstup a ubytování na první den a noc (544R za dva) a míříme k parku. Projíždíme branou, kde ukazujeme hlídači poukaz o zaplacení a dostáváme se do samotného parku. Po chvíli se dostáváme do první "osady", kde je obchod a centrála rangerů. Jelikož nevíme kde jsme a kam máme jet, kupujeme mapu. Člověk by čekal, že při platbě takřka 700kč/os bychom ji mohli dostat zdarma, ale což, platíme 70R za anglickou mutaci (německá stojí 55R) a vyrážíme směr náš kemp - Satara. Jako velká prasárna se mi jeví, že v dalších obchodech hlouběji v parku tatáž mapa pak stojí 55R. Ale vydělávat se holt musí. Což je pocit, který se nás drží relativně celý náš pobyt. Takový ten vtíravý pocit jako, že vás neustále někdo "ojebává". Človek je rád za všechno co vidí, ale neodjiždí s tím, že hned další dovolená musít být zase v JARu, spíš je rád, že má hotovo. Předpokládám, že podobný pocit měli turisté směřující v devadesátých letech pryč z ČR, snad jsme se poučili.

Jihoafrická republika část první

Pokud jste četli předchozí příspěvek již víte, jak nápad vznikl a pár zakladních rad o JARu. Teď se již pojďme podívat na samotnou cestu.

JAR T-1 měsíc

Ještě než se vrhneme do náručně černého kontinentu cca měsíc před odletem nám přichází email z Orbitzu (stránka přes kterou jsme kupovali letenky) o změně itineráře. A to o změně relativně velké. Namísto původního plánu (20:00 z Prahy do Madridu a o půl noci z Madridu do Johannesburgu) máme z Prahy letět již ve 12:00 a pak si relativně dlouho počkat. Toto se nám ani trochu nechce, primárně proto, že je to dlouho:) a plánujeme být ten den ještě v práci.
Skáčeme na internet a snažíme se zjistit, co můžeme a co ne. Pozitivní zpráva je, že letenky do Johannesburgu jsou stále za dobrou cenu (9500 - 10,000 kč) a internet říká, že by se Iberia mohla pochlapit a letenku změnit. Dobíjím kredit na Skype a volám do Španělska, kde mi po pěti minutách čekání na operátora oznamují, že si to mám vyřídit s prodejcem letenek. OK. Je již podvečer a tak volám do USA Orbitzu. Operátorka mi říká, že není problém letenku zrušit a že bych měl dostat peníze zpět, ale musí to potvrdit s Iberií :), takže volá do Iberie, opět čeká 5 minut na spojení a něco řeší. Po cca 10 minutách na holdu mi oznamuje, že to není problém a letenky jsou zrušeny, peníze by měli dojít do 4 měsíců (eh), ale co - peníze nakonec dorážejí následující týden zpět na kreditku. Vzápětí po zrušení kupujeme nové letenky za původní cenu 9,500 kč s odletem o den dříve, pozitivní je, že po navrácení peněz (vlivem kurzového rozdílu koruny) dostáváme namísto zaplacených 11,5k zpět 12,5k kč což nám letenku ještě o tisícovku zlevňuje. Super, ve chvíli volna popřemýšlím o dráze měnového spekulanta.

JAR T-0

Vše je zabaleno, převáženo a snad i připraveno, a tak se lehce po páté hodině odpoledne vydáváme na Ruzyň. Jelikož již máme hotový check-in, na přepážce odevzdáváme kufry a vydáváme se na gate. Paní se nás ještě ptá, jestli do JARu nepotřebujeme víza, no doufám, že ne odpovídám, a pouští nás dále. Let probíhá v pohodě. Jediné co nás zaráží je stáří letadel, které Iberia na tyto lety nasadila a to, že v prvním letu nedostaneme ani napít (natož něco k jídlu).
Po rychlém přestupu v Madridu (měli jsme drobné zpoždění v Praze jelikož se někomu museli vyložit kufry) přistáváme druhý den ve 12:00 v Johannesburgu. Vítej Afriko.
Cestou k imigračnímu vidíme hned ve trojím provedení novinku od Airbusu A380 (shodou okolností byla poprvé před týdnem poprvé v Praze) od Lufthansy, Air France a Emiratů. Naše 340 vypadá jako nedonošený bratříček.