Po chvíli se dostáváme k hlavní bráně parku. Respektive k jedné z prvních bran. Nejdříve je nutné projet jakýmsi vnějším perimetrem (závora + hlídač = pouze říkáme, že jedeme do parku) a až posléze se dostáváme k jakémusi centru kde řešíme vstup. Teď začíná zábava. Na dané bráně mají sice dvě ceny za nejlepší bránu roku (heh), ale asi díky tomu, že ostatní brány rozdupalo stádo slonů, jelikož paní jsou vyložene nepříjemné a moc poradit nechtějí. Informace o tom, kde se dá ubytovat, kde je to aktuálně nejlepší (třeba kvůli zvěři bohužel nedostáváme). Takže relativně náhodně míříme mapou na bod Satara. Paní platíme vstup a ubytování na první den a noc (544R za dva) a míříme k parku. Projíždíme branou, kde ukazujeme hlídači poukaz o zaplacení a dostáváme se do samotného parku. Po chvíli se dostáváme do první "osady", kde je obchod a centrála rangerů. Jelikož nevíme kde jsme a kam máme jet, kupujeme mapu. Člověk by čekal, že při platbě takřka 700kč/os bychom ji mohli dostat zdarma, ale což, platíme 70R za anglickou mutaci (německá stojí 55R) a vyrážíme směr náš kemp - Satara. Jako velká prasárna se mi jeví, že v dalších obchodech hlouběji v parku tatáž mapa pak stojí 55R. Ale vydělávat se holt musí. Což je pocit, který se nás drží relativně celý náš pobyt. Takový ten vtíravý pocit jako, že vás neustále někdo "ojebává". Človek je rád za všechno co vidí, ale neodjiždí s tím, že hned další dovolená musít být zase v JARu, spíš je rád, že má hotovo. Předpokládám, že podobný pocit měli turisté směřující v devadesátých letech pryč z ČR, snad jsme se poučili.
Cestou již vidíme spoustu zvěře. Nejdříve se ukazují antilopy, pakoně následně dokonce zebry a žirafy. Jako vrchol dne se pak ukazují hroši. Zažíváme pravou nemoc ze safari a u každého zvířete fotíme jak diví.
Nakonec se do "osady" (píši osada jedná se v podstatě o takovou vesničku, která je za plotem a má typicky vlastní centrum - obchod, bazén, restauraci a ubytování - místo pro stany/karavany nebo obytné chatky), málem nestihneme dostat (pozor na to, že brány těchto osad se na noc (dle ročního období se mění, nám platilo 18:30 - 04:30) zavírají a může být problém se později do areálu dostat). V areálu vše vypadá téměř americky. Pozor na to, že i když si ubytování koupíte na první bráně musíte se ještě na místě check-inout. Zázemí je typické kempové (pro nás, kteří bydlí ve stanu/karavanu), společné sprchy a i místo pro vaření. Cítíme se dobře. Komáři naštěstí nejsou, takže ani nepořizujeme moskytiéru či jiné opatření proti nim.
Ráno vaříme a vydáváme se na zvířaty. Pokud nejedete s placenou skupinou (můžete zakoupit projížďku v parku - cca 200-300R/os) můžete se v parku pohybovat libovolně po vyznačených silnicích, zastavit si kde chcete a zůstat tam dle libosti. Jediné co nemůžete je z auta vylézt (to můžete pouze na pár místech). V parku pak funguje "bonz" program, kdy vás ostatní mohou nahlásit a dostanate pokutu. Okýnka pak otevřená mít můžete (není pravidlem ve všech parcích), takže fotit se dá o stošest. Po parku můžete maximálně 50km/h resp. 40km/h po šotolině.
Aby bylo trošku snadnější zvěř najít v každé vesničce naleznete informace od vašich spolukolegů jakou zvěř kde viděli. Informace jsou to dobrovolné, někdy zavádějící a hlavně to, že někde byl lev neznamená, že tam bude za hodinu, ale aspoň něco. Přijde mi škoda, že se o toto nestará víc sám park, ale i toto je fajn.
Barevné body pak znamenají jednotlivé druhy zvěře |
Serval přes cestu |
Třetí den když už jsme unaveni z asi pěti cest, které máme 2x-3x projeté se vydáváme více na sever parku. Již po cestě poznáváme, že toto nebude ono. Vegetace je metr od metru vyšší a zelenější. V jednom okamžiku vidíme rodinku slonů jak si to štráduje přes cestu, ale než k nim dojedeme (cca 50metrů) jsou již ve stromech a nevidíme ani jednoho! Chápeme tedy, že ve chvíli, kdy se park zazelená celý, je téměř nemožné cokoli vidět. Ono i tak, pokud si vezmete rozlohu parku a počet silnic, je to tak, že zvířata se spíš chodí dívat na nás než my na ně, ale i tak je to zábava.
Vtipné je taky sledovat, jak postupně opadá nadšení ze zvěře a zatímco první dva dny se staví u každé zebry, další dny již bez zpomalení projíždíte. A stejně tak pokud někde zuřive fotíte a přitáhnete tak pozornost davu, je zajímavé sledovat jak když již otrlá posádka vozu zjistí, že fotíte žirafu pomalu obrátí oči v sloup a pokračuje dále svou cestou. I tak platí, že nejlepší indikace něčeho zajímavého je auto u krajnice, čím víc aut tím víc exkluzivní úlovek je na mušce.
Park si užíváme a nutno říci, že se v něm cítíme velmi bezpečně. Jak z hlediska zvířat tak z hlediska Jihoafrické republiky. Asi těžko vás někdo bude okrádat při ceně 300R za vstup. Náš pobyt tedy pomalu ubíhá a po čtyřech dnech park stejnou branou opouštíme.
Naše fotogalerie:
Žádné komentáře:
Okomentovat