Jihoafrická republika část první

Pokud jste četli předchozí příspěvek již víte, jak nápad vznikl a pár zakladních rad o JARu. Teď se již pojďme podívat na samotnou cestu.

JAR T-1 měsíc

Ještě než se vrhneme do náručně černého kontinentu cca měsíc před odletem nám přichází email z Orbitzu (stránka přes kterou jsme kupovali letenky) o změně itineráře. A to o změně relativně velké. Namísto původního plánu (20:00 z Prahy do Madridu a o půl noci z Madridu do Johannesburgu) máme z Prahy letět již ve 12:00 a pak si relativně dlouho počkat. Toto se nám ani trochu nechce, primárně proto, že je to dlouho:) a plánujeme být ten den ještě v práci.
Skáčeme na internet a snažíme se zjistit, co můžeme a co ne. Pozitivní zpráva je, že letenky do Johannesburgu jsou stále za dobrou cenu (9500 - 10,000 kč) a internet říká, že by se Iberia mohla pochlapit a letenku změnit. Dobíjím kredit na Skype a volám do Španělska, kde mi po pěti minutách čekání na operátora oznamují, že si to mám vyřídit s prodejcem letenek. OK. Je již podvečer a tak volám do USA Orbitzu. Operátorka mi říká, že není problém letenku zrušit a že bych měl dostat peníze zpět, ale musí to potvrdit s Iberií :), takže volá do Iberie, opět čeká 5 minut na spojení a něco řeší. Po cca 10 minutách na holdu mi oznamuje, že to není problém a letenky jsou zrušeny, peníze by měli dojít do 4 měsíců (eh), ale co - peníze nakonec dorážejí následující týden zpět na kreditku. Vzápětí po zrušení kupujeme nové letenky za původní cenu 9,500 kč s odletem o den dříve, pozitivní je, že po navrácení peněz (vlivem kurzového rozdílu koruny) dostáváme namísto zaplacených 11,5k zpět 12,5k kč což nám letenku ještě o tisícovku zlevňuje. Super, ve chvíli volna popřemýšlím o dráze měnového spekulanta.

JAR T-0

Vše je zabaleno, převáženo a snad i připraveno, a tak se lehce po páté hodině odpoledne vydáváme na Ruzyň. Jelikož již máme hotový check-in, na přepážce odevzdáváme kufry a vydáváme se na gate. Paní se nás ještě ptá, jestli do JARu nepotřebujeme víza, no doufám, že ne odpovídám, a pouští nás dále. Let probíhá v pohodě. Jediné co nás zaráží je stáří letadel, které Iberia na tyto lety nasadila a to, že v prvním letu nedostaneme ani napít (natož něco k jídlu).
Po rychlém přestupu v Madridu (měli jsme drobné zpoždění v Praze jelikož se někomu museli vyložit kufry) přistáváme druhý den ve 12:00 v Johannesburgu. Vítej Afriko.
Cestou k imigračnímu vidíme hned ve trojím provedení novinku od Airbusu A380 (shodou okolností byla poprvé před týdnem poprvé v Praze) od Lufthansy, Air France a Emiratů. Naše 340 vypadá jako nedonošený bratříček. 

U umigračního se řadíme do fronty (je tu i přepážka pro držitele afrických pasů - jděte rovnou k ní, nikdo to neřeší) a vystáváme relativně dlouhou frontu, razítko o vstupu a jsme v Africe! A zde i hned (předčasně) začíná naše dobrodružství, kdy se pochvíli čekání na kufry (každý kdo toto kdy zažil zná ten pocit, když ten jeho kufr ne a ne přijet) smiřujeme s tím, že naše batohy zůstaly někde bez nás. Na reklamacích se nohama rukama (bohužel tamní zulu a imitací angličtiny je opravdu těžké cokoli domlouvat) domlouváme, že nemáme kufr. Bohužel krom kufru nemáme ani ubytování, jelikož jsme měli v plánu půjčit auto a jet hned do parku. Po domluvě s místním maníkem, že mu zavoláme kam mají batohy dovést, ještě na letišti skáčeme na internet (20R=20minut) a přes Hotwire objednáváme hotel u letiště ($55) i s parkováním s tím, že počkáme jak to celé dopadne. Bohužel v našich příručních zavadlech je hlavně technika (2x zrcadlovka, dalekohled a věci na potápění) a tak jsou dny bez zavazadel krušné:)

U Avisu půjčujeme auto a vydáváme se do hotelu, kam se po menším bloudění dostáváme. Projíždíme dvojitou bránu, ostatný drát a elektrický ohradník naznačuje bezpečnostní opatření. Paní na recepci prosíme, aby zavolala adresu aerolince a jdeme se ubytovat. Hotel je standardní, evropský, zadarmo internet a snídaně v ceně, no neber to. Volné odpoledne využíváme k seznámení s okolím, nakupujeme jídlo na cestu a potřebné vybavení, které nešlo dovést z Prahy (bomba na vařič atp.). Cestou se stavujeme v Nandos (takový fastfood, kde vše palí jak sviň) a jdeme spát, doufáme, že třeba ráno už budou něco vědět o našich batozích. Ráno bohužel na internetu stále svítí vše říkající "záznam nenalezen", což nám nedává mnoho nadějí a i na infolince evidentně neví o mnoho víc. Ale co dělat, dovolená je relativně krátká na to, čekat týden na batohy, když navíc ani nevíme jestli a kdy vůbec dojdou. 

Abychom si tento den aspoň trošku užili vydáváme se do DeWildt Cheetach centre, což je taková záchranná stanice pro gepardy a další zvěř. Za celkem "lidovou cenu" (200R/os) se vydáváme na projížďku parkem se super výkladem našeho průvodce. Toto centrum je již celkem propálené (reklamy jsou na něj i na letišti), ale stojí to za to. Zvířata vidíte pěkně z blízka. A pokud se rozhodnete pro menší sponzoring (150R) můžete si na geparda i šáhnout a nechat se s ním vyfotit.

Jako bonus nám během safari volá táta, že na internetu je již informace o tom, že náš kufr je v Johannesburgu a měli bychom ho ještě večer mít! Radost máme velikou, hlavně nám padá kámen ze srdce, že víme co se s kuframa děje a že budou. Dojedeme safari a za hodinku a půl jsme zpět v hotelu. Ve dvěřích se srážíme s našimi kufry - jelikož je již celkem pozdě, platíme druhou noc a brzy ráno vyrážíme na cestu do parku!