Honolulu, Hawaii: ubytování, Pearl Harbour, Diamond head

Jak už jsme zmiňovali v předchozích příspěvcích, v Honolulu jsme ubytovaní v hotelu pár metrů od pláže Waikiki. Ihned z letiště se jedeme ubytovat. Taxikář nám cestou ukazuje obchody a restaurace, které máme v okolí hotelu, kde se dá najíst a nakoupit za neturistické ceny.  

Doporučuje nám jednu místní vyhlášenou restauraci na Kapahulu Avenue, kousek od Sparu. Později jsme ji zkusili, bohužel na název si nevzpomínáme, nicméně večer u ní stál naháněč, ale asi by nás dovnitř bez předchozího doporučení nedostal.  Jídlo bylo úžasné – objednali jsme si menu, kde nás zaujalo vepřové maso dušené ve špenátu ( Laulau) a lososovo-rajčatový salát. Během dne zkoušíme i známou pláž Waikiki, nicméně hlavní snahou je neusnout alespoň před osmou večerní, což se nám bohužel už ve tři odpoledne nepodaří. Taky vysvětlujte si, že nejsou tři v noci, ale tři hodiny odpoledne. No, zítra je taky den.

Jetlag se hlásí o slovo a druhý den vstáváme ještě před svítáním. V plánu je trocha válečné historie - Pearl Harbor.  Po asi hodinové cestě autobusem, který staví doslova na KAŽDÉM rohu, se kolem sedmé dostáváme na místo. Po drobném problému s batohy (i na foťák), které si musíme odložit i s pitím v šatně, se dostáváme dovnitř. Jelikož jsme tu jedni z prvních návštěvníků, bez problému získáváme zadarmový lístek na loď, která nás doveze na památník bitevní lodi Arizona. Máme ještě hodinu čas, takže si kupujeme lístek na ponorku USS Bowfin ($10). Ponorka je dosti stísněná a to uvnitř potkáváme jen asi další dva turisty a paní, co leští vše kovové, co v ponorce je. Je to zvláštní pocit, a to jsme na hladině. 

Je čas navštívit Arizonu. K památníku vás odveze loď a je zde vidět vrak námořní lodi Arizona, který leží pouze ve třináctimetrové hloubce a ze kterého stále uniká nafta. Uvnitř památníku se nachází místnost, na jejíchž zdech jsou poznamenáni padlí námořníci, kteří již nestačili z Arizony uniknout. Je jich kolem 1000. Mezitím člen námořní stráže vypráví o osudném dni, kdy šla Arizona ke dnu. Za chvíli přijíždí loď s dalšími turisty a je čas jet zpět na pevninu.  Zde ještě jdeme do muzea námořnictva, na oběd, domů a na odpolední spánek.

Další den je v plánu vyhaslý kráter sopky zvaný Diamond Head.  Je sobota a u výstupní stanice autobusu se konají farmářské trhy, které nemůžeme vynechat. Kupujeme zázvorovo-mangovou domácí limonádu, Adam k snídani místní „Loko moco“ hamburger (prý bez ochutnání nemůžete odjet, ale nás moc neoslovil), obdivujeme desítky druhů různobarevně kvetoucích orchidejí a posilněni vyrážíme ke vchodu do Kapiolani Park, kde je vstup na Diamond Head. Cesta od autobusu vede po silnici a poté dlouhým tunelem (kde se vejdou stěží 2 auta v protisměru) se dostávám dovnitř kráteru. Platíme vstupné ($1 pro pěší) a vyrážíme na okraj kráteru, kde je vyhlídka na celé Honolulu i dno kráteru. Jsme tu opět brzy ráno, takže lidí je ještě docela málo a není takové vedro. Cesta vede podzemními tunely, přes staré vojenské bunkry kde na konci tmy na vás čekají ohromující výhledy na pobřeží a maják na jedné straně a Honolulu s pláží Waikiki na straně druhé. Chvíli se kocháme, ale po chvíli tu začíná být přeplněno a vedro, takže je na čase odejít.

Na oběd dorážíme zpět do hotelu, dáváme oběd v místním bistru a odpolední spánek a asi ve tři hodiny vymýšlíme co dál. Autobusem jsme míjeli China town, takže se rozhodujeme, že zkusíme zajet tam. Víme, že tam jezdí jeden autobus, ale paní v recepci nám poradí, že můžeme i dalším číslem, které jede asi za 10 minut, takže vyrážíme. Asi po hodině jízdy, kdy se cesta evidentně stáčí pryč z města, do temně zamračených hor, se rozhodujeme vystoupit. Problém nastává ve chvíli, kdy zjišťujeme, že už nemáme drobné na cestu zpět a v autobusu se nerozměňuje. Naštěstí jde kolem paní, která prohledá celou tašku a nakonec nám rozmění, takže se do China townu dostáváme asi po dalších 20 minutách (stejným autobusem, jelikož pár zastávek po tom, co jsme vystoupily, se otočil a jel zpět). V China town zrovna skončily nějaké oslavy, takže většina stánků na ulici balí (proto autobus jel jinudy a my včas při první cestě nevystoupily správně) a obchody vypadají zavřeně.  No, výletů dnes bylo až až, takže nasedáme na další autobus a jedeme raději balit do hotelu.

Navečer vyrážíme na pláž, kde „hula girls“ tančí místní tance. Jsme po celém dni celkem unavení, takže ještě projdeme obchůdky v okolí a chystáme se jít brzy spát. Druhý den ráno v sedm totiž přelétáme na další ostrov: na Big Island. Jelikož nevíme, jak to bude dál s internetem, tak se zastavujeme dole na recepci, kde je Wifi a odesíláme pozdravy domů. Zatím se neděje nic zvláštního do doby … Než přijde majitel hotelu s tím, že u pobřeží Kanady došlo k zemětřesení, a že se na nás řítí tsunami, které by mělo „přijít“ dle odhadů cca do dvou hodin. Během chvíle se odevšud ozývá siréna. Co teď…? Auto nemáme, autobusem, který staví všude a asi bude narvaný, se asi moc daleko nedostaneme nebo taxíkem, pokud nějaký volný chytneme…  Nicméně ani nevíme KAM… Majitel hotelu říká, že buď nás bude evakuovat nahoru do vyšších pater (4. a vyšší a my spíme ve 3.) nebo že hodně lidí se vydává právě na Diamond Head… Ironie – zrovna dneska jsme tam byli a pak omylem ještě jednou v horách, když jsme přejeli zastávku v China town. Všichni jsou divně v klidu, žádná hysterie, nic… Nicméně, takhle jsme si Hawaii nepředstavovali. Adam rozhoduje, že nikam nepojedeme a že se evakuujeme ve vyšších patrech hotelu.  Iveta by nejraději utekla… Kamkoliv… Ideálně domů…

Z televize, která vysílá i z pláže (asi 20 metrů od nás) se dovídáme, že silnice jsou ucpané a že lidi stojí v kolonách v evakuačních oblastech a že ať rozhodně nezůstávají v autech a mají vyhledat vysoké budovy, kde se mají ukrýt. Takže asi nakonec bylo rozumné řešení zůstat na hotelu… Doufáme v to. Dole v hale všichni rozebírají blížící se situaci. Že prý zemětřesení bylo jen 7,2 stupňů Richterovy škály, což nic není, jelikož to, co zaplavilo Japonsko, bylo 8. Já v tom teda rozdíl nevidím, pořád je to sakra hodně. Zbývá asi půl hodina do předpokládaného zásahu pobřeží. Stěhujeme se nahoru a sledujeme televizi. Nicméně nikdo vlastně nic neví, pořád opakují 3 hodiny staré zprávy z pobřeží Aljašky a San Franciska, kde mají bójky, které sledují změnu hladiny a kde se hladina zvýšila minimálně (pár desítek centimetrů) …

Další bójky jsou až těsně před Hawaii, takže nikdo nedokáže říct, jak velkou sílu tsunami cestou nabrala. Předpokládaná výše je 3 metry… Zatím v televizi vysílají záběry z blízké pláže, kde se pár bláznů se ve vodě a pár lidí, nevím, jestli se jim dá říkat odvážlivci, čeká na dřevěném vyvýšeném molu… Na nás už je toho adrenalinu až až, takže moc nechápeme potřebu si ho ještě zvyšovat. Je doba, kdy by mělo tsunami přijít… nic se neděje… pláž je klidná … naštěstí… Je to zvláštní, jak člověk otupí a jen se dívá na záběry, které jsou natáčené pár metrů od něj… A čeká, protože nic jiného se už dělat nedá… Je tma, takže moc daleko není vidět… Jen celkem klidná hladina… Snad přišla první malá vlna, začíná se řešit, že nejvyšší je až ta třetí… Nicméně nic většího naštěstí nepřišlo. Ještě asi další dvě hodiny pro jistotu sledujeme televizi a pak vyčerpaní upadáme do bezesného spánku. 

Havaj: Ubytování a kempy na Hawaii

Tato část bude rychlá:) Pokud nás sledujete, víte, že většinou cestujeme pod stan, Havaj nebude jiný.

Honolulu

Jelikož v Honolulu nebudeme mít půjčené auto, volíme pro ubytování hotel. Dle ceny vychází dobře Royal Groove hotel. Až budete číst recenze na TripAdvisoru, mějte na paměti, že je většinou píší lidé zvyklí na trošku jiný standard, ať vás zbytečně neodradí :)

My bereme nejjednodušší pokoj za cca 60USD noc. Pokoj je velice jednoduchý a trochu "obnošený" s minikuchyňkou a bez klimatizace (pouze větrák). Ale nám stačí. Pokud na Havaj jedete na líbánky, tak doporučujeme něco více vznešeného (přeci jen v našem pokoji jsou dvě samostatné postele:), ale jinak je těchto 60USD to nejlevnější co se nám podařilo najít. Hotel je jeden blok (cca 50 metrů) od Waikiki a oceánu a v lobby je free internet (jak na PC tak WiFi), takže u nás dobrá.

Výhled z "pokoje" na Big Islandu

Kempy na Havaji

Ještě než se dostaneme k jednotlivým kempům pár rad ke kempování:

• kempy jsou naprosto v pohodě :)
• většina kempů je plážových, což znamená, že u (veřejné) pláže je typicky vyhrazený kus pro stanování,
• stanování po Havajsku je blíže našemu stanování než "inland" americkému stanování. Tím chci říct, že vedle vás budou spát američani v podobně velkém stanu jako vy a nikoli s přívěsem a pěti stany z čehož první dva stany, velikostně podobných těm vašem, jsou jenom pro vybavení nebo domácí mazlíčky,
• drtivá většina kempů bude mít "venkovní" sprchy. Venkovní sprchy jsou, no venkovní sprchy. Typicky u záchodů a umývárky jsou z venčí sprchy, jejich ohřev je většinou na solární panely, což mj. znamená, že v šest ráno teplá voda nebude. Ale nadruhou stranu vzhledem k klimatickým podmínkám toto není nikterak omezující,
• pokud kempujete v soukromých kempech je možné rezervovat většinou po internetu nebo na místě. Platili jsme kolem 5-8 USD na osobu/noc,
• pokud kempujete ve státních kempech je nutné si obstarat povolení v nějaké z kanceláří, toto jsme neabsolvovali takže více informací nemáme, ale průvodce nebo internet pomohou,
• úroveň se samozřejmě liší kemp od kempu, ale obecně hodnotíme velmi kladně a klidně bychom jeli pod stan znovu.

Více o kempování na jednotlivých ostrovech...

Havaj: Půjčení auta na Havaji

Bez auta se na Havaji moc neobejdete. Snad jedině v Honolulu (MHD funguje, cesta je za 2,5USD a docela to jezdí. V hotelu si akorát vyzvědněte mapu a jízdní řád. "Lítačka" na pět dní pak vyjde na 25 USD).

Městská doprava mimo Oahu moc nefunguje a na chození je to všude dost daleko.
Pro rezervace využíváme společnosti http://www.carrentalhawaii.com, která za ceny nižší než přímo u jednotlivých půjčoven zajistí rezervaci u "named-brand" společností (my jsme měli Alamo a Dollar).
Výhodné je, že se jedná o rezervace, které neručíte kreditkou a ani je nijak dopředu naplatíte. Můžete si tedy udělat rezervací víc (různé druhy aut / datumy) a vybrat si tu, která vám bude vyhovovat.
Jako výhodnou možnost bereme, že v rámci tarifu dostanete veškeré pojištění bez spoluúčasti (můžete si za cca $4-6/den dokoupit roadside assistence) a to i s nádrží zdarma. Takže výsledná cena je pak minálně o nějakých $50-$70 nižší právě o projetý benzín. Na všech třech ostrovech využíváme služby této společnosti a jsme spokojeni. Ceny nám připadají v pořádku a není žádný problém.

Na Big Islandu, kvůli výletu na Mauna Kea, bereme Jeepa. Půjčení na 7dní vyjde na 350 USD (veškeré pojištění a první nádrž v ceně).

Havaj: Letenky, létání a havaj

Jak jsme již psali na Havaj jsme se dostali díky nalítaným milím ve věrnostním programu OKplus za velmi příjemných 1800kč/os. Běžná cena letenky se pohybuje kolem 16k-20k což celou cestu docela nepříjemně zdražuje. Pokud tedy máte možnost využít nějaký věrnostní program, určitě se vyplatí!

Druhým krokem je pak cesta mezi ostrovy.

V podstatě se nabízí následující moznosti:
Cesta jistoty v podobě Hawaiin Airlines / Island air, oboje jsou klasické aerolinky, operující hlavní ostrovy a s relativne podobnými cenami. Nebo jít cestou dobrodružnější v podobě "low costu" Go!/Messa Airlines. Cena je o cca 20-30 dolarů nižší, služby pak...zajímavější - více dále.

Havaj: Let Praha - Honolulu

Praha - Honolulu 
Naše cesta začíná klasicky na letišti v Ruzyni (t.č. již VH: Vý-Ejdž; asi aby si Američani nemysleli, že jsou v tom se svým JFK sami). Čekání na odlet trávíme v salónku a chvíli před boardingem se suneme na gate.

Cestu do Honolulu zajišťují na obou úsecích 747-400. Korean air sice trošku ze svých standardů slevil (již se na toaletách neoholíte), ale pořád se na dnešní poměry jedná o nadstandardní aerolinku a cesta nám utíká v rámci možností rychle.
A to včetně devitihodinového přestupu v Seoulu.

Incheon naplňuje i tentokrát pověst jednoho z nejlepších letišť a nám v tranzitu nabízí pohodlné skoro postele, sprchy, pití a pokud bychom byli náročnější (=chtěli zaplatit, nutno říci, že vše v rozumných cenách) tak také lázně, letištní hotel a další služby jak si čas ukrátit. A samozřejmostí je free WiFi dostupná po celém letišti.

Do Honolulu dolétáme okolo 11 hodiny místního času, pak už jen imigrační, celnice a šup. Havaj!

Cestu z letiště nechceme moc řešit a tak si dopředu objednáváme soukromé "skoro-taxi". Rozdíl chápu tak, že normální taxi musí platit licenci a tak si raději soukromníci zajistí jako-by-cestovku a s tou vás odvezou z letiště kam jen libo.
Pro nás to má samá pozitiva; za levnější cenu než taxíkem, rychleji než shuttlem a nesdíleně (nestavíte po cestě v x dalších hotelech) se za 25 minut dostáváme do našeho hotelu přímo na Waikiki.
Možnost rezervace pohodlně po internetu (http://www.go808express.com/) nelekejte se, že vám řeknou, že čekají, že do 30 minut po dosednutí letadla vás vyzvednou. To co by NYC/Atlantě a jiných letištích byla čirá utopie v Honolulu prostě funguje:-)

Hawaii obecně...

Ještě než se pustíme do povídání toho co jsme na Havaji zažili sepsali jsme obecnější povídání o jednotlivých oblastech této cesty. O oblastech jako jsou ubytování, letenky,... Tedy o spíše obecných věcech, které by vás mohli zajímat při plánování cesty.

Tak pojďme na to.

Itinerář:
Na cestu po Havaji máme necelé tři týdny a ty je nutné rozumně podělit mezi ostrovy. Po přečtení průvodců a vyslechnutí rad těch co tu už byli volíme následující rozdělení, které stvrzujeme zakoupením letenek na přelety mezi ostrovy:

První tři dny budeme trávit v Honolulu. Následovat bude týden na Big Islandu (Hawaii), dále šest dní na Maui a pak tři dny opět na Oahu.

Naše cesta je v období začátku havajské zimy - což znamená, ze průměrná teplota není 29 ale 28 stupňů celsia - zato je na ostrovech méně lidí a ceny jsou trošku nižší. Pozor ale ať se netrefíte do některého ze svátků (Díkůvzdání) nebo před Vánoce to pak je vše jinak. K počasí ještě dodáme, že v zimě může (a my to tak měli) být více deštivo. Což znamená jak pěti minutové bouřky zakončené duhou tak celonoční slejvák. Voda (jedete se přeci koupat ne?:) pak ma relativně stálých 20-22 stupňů.  Celkově nás zima nikterak vážněji neomezovala.

Co auta, letenky a další nutnosti? Čtěte dále!

Hawaii - co už máme?

Jak jste si mohli přečíst v minulém příspěvku v říjnu vyrážíme na Hawaii podívat se na tu perlu oceánů a zjistit co těm Japoncům tolik vadilo.

Takže suma sumárum, krom dvou průvodců, které jsme koupili (klasicky po Amazonu, jelikož česky Hawaii není - pouze jako část průvodců v USA) jsme začali řešit jednotlivé náležitosti.

Co už tedy máme:

• letenky Praha - Honolulu - Praha, let je operovaný Korean Air a vyšel nás na 1600kč za letenku,
• Hotel na Waikiki (http://www.royalgrovehotel.com/) snažíme se najít co nejlevnější variantu a tato vychází na cca 190 usd za tři noci. Tyto první tři dny nebudeme mít půjčeno auto tak nebudeme hrotit kempy. Tyto dny chcem využít čistě na Honolulu a podívat se po městě (Monumenty 2. Světové války, Diamond head a další klíčové body Honulu),
• Letenka Oahu- Hawaii Island (Big Island) s Hawaiin Air, cena cca 150USD pro dva (nevím přesně jelikož máme koupeny rovnou i letenky dále). HA vybíráme podle zkušeností na internetu, sice lítají většími letadly, takže je to takové víc jako v klasické aerolince, ale zase (prý) nejsou takové problém s rušením letů, které low costy občas umí.,
• Hawaii Island (Big Island) budeme tu cca týden a plán je půjčit si auto (máme zamluvený Jeep Wrangler s plným pojištěním, nádrží zdarma za 320 USD na 7 dní skrze místního brokera, půjčovna je pak Alamo) a ostrov pořádně projet. Chceme se hlavně koupat, potápět a dát nějaký trek. Jako povinnost je Mauna Kea,
• Letenka Hawaii Island - Maui tento let vyzkoušíme místní low-cost (http://www.iflygo.com/), krom toho, že je letenka o pár dolarů levnější se letí maličkou cesnou, takže by se mělo jednat v podstatě o vyhlídkový let. Uvidíme, snad let nezruší (jak jsme četli, že to občas umí). Letenka vychází na 130 USD pro dva,
• Maui, na Maui máme opět půjčeného Jeepa, paradoxně cena na pět dní je stejná jako na sedm (sedm je už týdenní cena),
• Maui - Oahu, zde opět raději neriskujeme a letíme HawaiinAir cena opět nějakých 150 USD za dva, dlužno říci, že obě aerolinky nechávají platit za checknuté zavazadlo (cca 15-17usd kus), takže to finální cenu ještě trochu navýší,
• Oahu, posledních pár dní na Oahu budeme trávit opět s autem, abychom i tento ostrov trošku projeli, přesný itinerář zatím není, uvidíme kam se nám bude chtít
• Seoul, jelikož máme award letenku (letenka za míle, nikoli za plnou cenu) neměli bychom mít v Seoulu od aerolinky hrazený hotel (přilétá se večer a letí se následující den ráno, Korean Air takovýmto cestovatelům hradí noc v hotelu), takže máme booknutý za 60 USD hotel u letiště (Hotel Sky, Incheon Airport, bookováno přes booking.com),

Celkově je cesta plánovaná na tři týdny, což jak doufáme nám dá alespoň nějaký prostor na prozkoumání Havaje. Více už z jednotlivých ostrovů :)

Takhle bude vypadat naše přelétávání:

...a kam dál?

Bílá místa na mapě se pomalu zaplňují (ještě ta Jižní Amerika podstatně chybí) a tak jsme se rozhodli trochu zvolnit a být na dovče nezvykle dlouho na "jednom malém místě". Krom nakupovací návštěvy New Yorku v únoru (s Alitalia za 6200 Kč to neber, ne?) se nikam výrazně nechystáme, takže je možné se utrhnout na tři týdny a v listopadu se podívat na Hawaii.

K tomu se rozhoupat nám pomohlo pro náš styl cestování (čti ten, kdy ti letenky neplatí zaměstnavatel) v podstatě likvidační krok ČSA směrem k svému programu OK Plus (míle se zruší pokud 1x za rok neletíte let s ČSA). Pár mil nám sice chybělo, ale pomohla jak rodina (díky!) tak kamarádi (díky!) a tak nakonec za "nekřesťanských" 2267 korun na osobu vyrážíme 24.10. přes Koreu na Hawaii. Říkám si, že tento směr má snad taky něco do sebe...

Strašně se těšíme, hlavně na potápění a nějaké ty treky. Informace o přípravách (bude to chtít booknout nějaké přelety mezi ostrovy + ubytko a auta) budeme klasicky informovat až se k tomu dostanem.

Každý blog na téma Hawaii končí typickým pozdravem, který na truc nenapíšu :-)

Jihoafrická republika - návrat...nebo taky ne

Jedeme zpět směr Johannesburg, cesta je dlouhá a relativně úmorná, stavíme pro benzín a na jídlo a za cca 10 hodin přijíždíme k letišti, kde vracíme auto (kličky nechej v zapalování, peníze si sami odečteme, křičí na nás obsluha Avisu a já se děsím toho jaké škody naše písečně zapadnutí asi způsobilo) a pomalu se suneme na check in Iberie. Cestou ještě balíme kufry a pomalu jdem na gate. Krom menší eskapády s tím, že Adam zapomene na záchodcích pas, telefon a peněženku (naštěstí je ochotná obslucha měla u sebe :) nastupujeme do letadla a přemýšlíme jaké to asi bude ve Vídni a který autobus směr Praha stihneme.

Pásy, taxi, 3..2.1 vzlet, no vzlet. Jedeme po runwayi, pořád jedeme po runwayi a už docela dost dlouho jedeme po runwayi, po nekonečně dlouhé době (alespoň mě to tak po události v Jaroslavi o cca měsíc dřív připadá) zvedáme přídové kolo a za chvíli i letadlo odlepí podvozek o země a velice ale opravdu velice pomalu se suneme výše. Snažím se zapomenout všechny poučky z pilotního kurzu o tom, že základ je co nejrychleji nabrat vyšku a říkám si, že je tu třeba hustý provoz a tak naše trajektorie je trošku plošší no. Ne nebyla, za chvíli nám kapitán povídá, že nefunguje jeden z motorů a že musíme zpět. Další dvě hodiny vypouštíme benzín (na cca 10 hodin dlouhý let, ho máme opravdu hodně) a okolo půlnoci dosedáme zpět v Johannesburgu na letiště, kolem nás asi tři hasičská auta, doufám, že se jedná o klasický postup v případě přistání  po vypuštění paliva a dále to raději neřeším.

Jihoafrická republika - Sodwana bay (potápění CoralDivers) + Svahilsko + video

Kaňonů jsme si užili dost, respektive nedost, ale čas nás tlačí neúprosně dál, proto ráno balíme na durch mokrý stan a vydáváme se směr Sodwana bay. Což má být proslulá a mega krásná zátoka na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Skáčem do auta a vyrážíme na cca osmi hodinový přejezd. Jelikož se od jiných čechů ještě v Krugerové parku dozvídáme, že do Svahilska není potřeba vízum (náš "up-to-date" průvodce hovoří jinak), tak volíme tuto "kratší" cestu přes Svahilsko (cesta přes JAR podle GPS trvá cca 12 hodin).

Potápění Jižní Afrika

Do Svahilska se dá dostat několika přechody, akorát se připravte na menší obstrukce při vstupu, krom nějakého nesmyslného poplatku 50R nás tamní oficíři nutili deklarovat dovoz všechno s cenou nad 500USD. Tak pokorně vyplňujeme celní prohlášení, se kterým si teprve jdem pro povolení ke vstupu. Po menší disputaci s ochrankou přechodu (nechápeme, že máme jít do jedněch dveří a ne do druhých) se dostáváme do Svahilska.
Mění se rychlostní limity (jenom o trochu) a vše je najednou takové víc vybydlené a méně upravené. Trošku stresující je, že nemáme ani floka místní nebo JARské měny (poslední jsme dali za vstup) a tak ani nezastavujeme - ani nás to nemrzí není se ani na co koukat. Všude jsou transparenty deklarující boj s HIV (říkají, že procento nakažených je někde mezi 40-50%) a příroda nic moc. Po několika hodinách opatrné cesty, nejsme si totiž zcela jisti, že sem s autem můžem (v AVISu byla možnost dokoupení na okolní (severní) země a o Svahilksu nebo Lesotu ani slovo). Opouštíme jižným přechodem Svahilsko a dostáváme se opět do Jihoafrické republiky, kde hned parkujeme, nakupujeme zásoby a měníme peníze.