Jihoafrická republika - návrat...nebo taky ne

Jedeme zpět směr Johannesburg, cesta je dlouhá a relativně úmorná, stavíme pro benzín a na jídlo a za cca 10 hodin přijíždíme k letišti, kde vracíme auto (kličky nechej v zapalování, peníze si sami odečteme, křičí na nás obsluha Avisu a já se děsím toho jaké škody naše písečně zapadnutí asi způsobilo) a pomalu se suneme na check in Iberie. Cestou ještě balíme kufry a pomalu jdem na gate. Krom menší eskapády s tím, že Adam zapomene na záchodcích pas, telefon a peněženku (naštěstí je ochotná obslucha měla u sebe :) nastupujeme do letadla a přemýšlíme jaké to asi bude ve Vídni a který autobus směr Praha stihneme.

Pásy, taxi, 3..2.1 vzlet, no vzlet. Jedeme po runwayi, pořád jedeme po runwayi a už docela dost dlouho jedeme po runwayi, po nekonečně dlouhé době (alespoň mě to tak po události v Jaroslavi o cca měsíc dřív připadá) zvedáme přídové kolo a za chvíli i letadlo odlepí podvozek o země a velice ale opravdu velice pomalu se suneme výše. Snažím se zapomenout všechny poučky z pilotního kurzu o tom, že základ je co nejrychleji nabrat vyšku a říkám si, že je tu třeba hustý provoz a tak naše trajektorie je trošku plošší no. Ne nebyla, za chvíli nám kapitán povídá, že nefunguje jeden z motorů a že musíme zpět. Další dvě hodiny vypouštíme benzín (na cca 10 hodin dlouhý let, ho máme opravdu hodně) a okolo půlnoci dosedáme zpět v Johannesburgu na letiště, kolem nás asi tři hasičská auta, doufám, že se jedná o klasický postup v případě přistání  po vypuštění paliva a dále to raději neřeším.

Jihoafrická republika - Sodwana bay (potápění CoralDivers) + Svahilsko + video

Kaňonů jsme si užili dost, respektive nedost, ale čas nás tlačí neúprosně dál, proto ráno balíme na durch mokrý stan a vydáváme se směr Sodwana bay. Což má být proslulá a mega krásná zátoka na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Skáčem do auta a vyrážíme na cca osmi hodinový přejezd. Jelikož se od jiných čechů ještě v Krugerové parku dozvídáme, že do Svahilska není potřeba vízum (náš "up-to-date" průvodce hovoří jinak), tak volíme tuto "kratší" cestu přes Svahilsko (cesta přes JAR podle GPS trvá cca 12 hodin).

Potápění Jižní Afrika

Do Svahilska se dá dostat několika přechody, akorát se připravte na menší obstrukce při vstupu, krom nějakého nesmyslného poplatku 50R nás tamní oficíři nutili deklarovat dovoz všechno s cenou nad 500USD. Tak pokorně vyplňujeme celní prohlášení, se kterým si teprve jdem pro povolení ke vstupu. Po menší disputaci s ochrankou přechodu (nechápeme, že máme jít do jedněch dveří a ne do druhých) se dostáváme do Svahilska.
Mění se rychlostní limity (jenom o trochu) a vše je najednou takové víc vybydlené a méně upravené. Trošku stresující je, že nemáme ani floka místní nebo JARské měny (poslední jsme dali za vstup) a tak ani nezastavujeme - ani nás to nemrzí není se ani na co koukat. Všude jsou transparenty deklarující boj s HIV (říkají, že procento nakažených je někde mezi 40-50%) a příroda nic moc. Po několika hodinách opatrné cesty, nejsme si totiž zcela jisti, že sem s autem můžem (v AVISu byla možnost dokoupení na okolní (severní) země a o Svahilksu nebo Lesotu ani slovo). Opouštíme jižným přechodem Svahilsko a dostáváme se opět do Jihoafrické republiky, kde hned parkujeme, nakupujeme zásoby a měníme peníze.

Jihoafrická republika - Blyde river canyon

Zvěře bylo dost. Ukládáme techniku do kufrů a vyrážíme za dalšími krásami Jihoafrické republiky. Jako cíl vybíráme Dračí hory, což má být nadherná oblast plná kaňonů a nádherných výhledů na toto pohoří.

Dle průvodce vybíráme jako náš výchozí bod město Graskop, které má být turistickým centrem pro tuto oblast. Průvodce se alespoň v tomto nemýlí a po cca třech hodinách z parku doražíme na místo. Naším úkolem je nalézt ubytování. V průvodci doporučený guesthouse bohužel na dané adrese nesídlí, což nám sděluje černoch za plotem. Když mu říkám, že jsme hledali místo kde přespat, říká, že můžeme přespat u něj. V této formulaci nám to trošku zavání, ale jdeme se podívat do vnitř. Nakonec zjištujeme, že se jedná o standardní guest house, kde je i možnost kempování (dokonce už někdo tu i kempuje) cena je 70R za osobu. Vše je velmi příjemné, malá vybavená kuchyňka a i lednice pro naše použití. Internet je placený a na televizi nemáme chuť. Takže jedeme do města na skvělé palačinky (prý je tímto město proslulé) a nakoupit do Sparu. Po návratu zpět plánujeme kam zajedeme a uléháme do stanu.

Iveta a paw-paw :)

Ráno vyrážíme na místní proslulé vyhlídky. Bohužel celé údolí zahaluje velice ale opravdu velice silná mlha (častý to jev) a vůbec nic není vidět. Perličkou je, že místa, která jsou ráno vidět jsou odpoledne taky pod bílou peřinou a dosti špatně se jede.

Jihoafrická republika - Krugerův národní park

Brzy ráno vyjíždíme z hotelu a po relativně bezproblémové jízdě (mýtné dohromady 100R) se dostáváme k jedné z bran do parku. Jelikož se chceme ubytovat zhruba ve spodní polovině, první dvě brány tedy míjíme a jedeme raději po "okreskách" než parkem. Cestou to již je opravdová Afrika, spousta slamů a lidí na ulici, někteří vám chtějí prodat svou úrodu banánů nebo kukuřice přímo do auta nebo vám auto rovnou umýt, ale nikdo z nich není nikterak agresivní nebo otravný (vzpomínáme na Egypt) a pokud řeknete ne, v klidu pokračuje dál. Tak se nám to líbí!

Po chvíli se dostáváme k hlavní bráně parku. Respektive k jedné z prvních bran. Nejdříve je nutné projet jakýmsi vnějším perimetrem (závora + hlídač = pouze říkáme, že jedeme do parku) a až posléze se dostáváme k jakémusi centru kde řešíme vstup. Teď začíná zábava. Na dané bráně mají sice dvě ceny za nejlepší bránu roku (heh), ale asi díky tomu, že ostatní brány rozdupalo stádo slonů, jelikož paní jsou vyložene nepříjemné a moc poradit nechtějí. Informace o tom, kde se dá ubytovat, kde je to aktuálně nejlepší (třeba kvůli zvěři bohužel nedostáváme). Takže relativně náhodně míříme mapou na bod Satara. Paní platíme vstup a ubytování na první den a noc (544R za dva) a míříme k parku. Projíždíme branou, kde ukazujeme hlídači poukaz o zaplacení a dostáváme se do samotného parku. Po chvíli se dostáváme do první "osady", kde je obchod a centrála rangerů. Jelikož nevíme kde jsme a kam máme jet, kupujeme mapu. Člověk by čekal, že při platbě takřka 700kč/os bychom ji mohli dostat zdarma, ale což, platíme 70R za anglickou mutaci (německá stojí 55R) a vyrážíme směr náš kemp - Satara. Jako velká prasárna se mi jeví, že v dalších obchodech hlouběji v parku tatáž mapa pak stojí 55R. Ale vydělávat se holt musí. Což je pocit, který se nás drží relativně celý náš pobyt. Takový ten vtíravý pocit jako, že vás neustále někdo "ojebává". Človek je rád za všechno co vidí, ale neodjiždí s tím, že hned další dovolená musít být zase v JARu, spíš je rád, že má hotovo. Předpokládám, že podobný pocit měli turisté směřující v devadesátých letech pryč z ČR, snad jsme se poučili.

Jihoafrická republika část první

Pokud jste četli předchozí příspěvek již víte, jak nápad vznikl a pár zakladních rad o JARu. Teď se již pojďme podívat na samotnou cestu.

JAR T-1 měsíc

Ještě než se vrhneme do náručně černého kontinentu cca měsíc před odletem nám přichází email z Orbitzu (stránka přes kterou jsme kupovali letenky) o změně itineráře. A to o změně relativně velké. Namísto původního plánu (20:00 z Prahy do Madridu a o půl noci z Madridu do Johannesburgu) máme z Prahy letět již ve 12:00 a pak si relativně dlouho počkat. Toto se nám ani trochu nechce, primárně proto, že je to dlouho:) a plánujeme být ten den ještě v práci.
Skáčeme na internet a snažíme se zjistit, co můžeme a co ne. Pozitivní zpráva je, že letenky do Johannesburgu jsou stále za dobrou cenu (9500 - 10,000 kč) a internet říká, že by se Iberia mohla pochlapit a letenku změnit. Dobíjím kredit na Skype a volám do Španělska, kde mi po pěti minutách čekání na operátora oznamují, že si to mám vyřídit s prodejcem letenek. OK. Je již podvečer a tak volám do USA Orbitzu. Operátorka mi říká, že není problém letenku zrušit a že bych měl dostat peníze zpět, ale musí to potvrdit s Iberií :), takže volá do Iberie, opět čeká 5 minut na spojení a něco řeší. Po cca 10 minutách na holdu mi oznamuje, že to není problém a letenky jsou zrušeny, peníze by měli dojít do 4 měsíců (eh), ale co - peníze nakonec dorážejí následující týden zpět na kreditku. Vzápětí po zrušení kupujeme nové letenky za původní cenu 9,500 kč s odletem o den dříve, pozitivní je, že po navrácení peněz (vlivem kurzového rozdílu koruny) dostáváme namísto zaplacených 11,5k zpět 12,5k kč což nám letenku ještě o tisícovku zlevňuje. Super, ve chvíli volna popřemýšlím o dráze měnového spekulanta.

JAR T-0

Vše je zabaleno, převáženo a snad i připraveno, a tak se lehce po páté hodině odpoledne vydáváme na Ruzyň. Jelikož již máme hotový check-in, na přepážce odevzdáváme kufry a vydáváme se na gate. Paní se nás ještě ptá, jestli do JARu nepotřebujeme víza, no doufám, že ne odpovídám, a pouští nás dále. Let probíhá v pohodě. Jediné co nás zaráží je stáří letadel, které Iberia na tyto lety nasadila a to, že v prvním letu nedostaneme ani napít (natož něco k jídlu).
Po rychlém přestupu v Madridu (měli jsme drobné zpoždění v Praze jelikož se někomu museli vyložit kufry) přistáváme druhý den ve 12:00 v Johannesburgu. Vítej Afriko.
Cestou k imigračnímu vidíme hned ve trojím provedení novinku od Airbusu A380 (shodou okolností byla poprvé před týdnem poprvé v Praze) od Lufthansy, Air France a Emiratů. Naše 340 vypadá jako nedonošený bratříček. 

Jižní Afrika 2011 - nápad

Letošní rok se urodilo. Po březnové Číně, srpnovém Skotsku se na přelomu října a listopadu vydáváme na dva týdny do Jihoafrické republiky. Základní plán je relativně jednoduchý a to je (a) vidět zvířata (b) potápět se.

Samotný nápad vzniká (v poslední době kde jinde:) na stránkách Akcniletenky.com a konkrétně po přečtení super cestopisu, který mne doslova uchvacuje a přesvědčuje, že i Afrika je vhodná pro náš styl cestování. Do té doby jsme uvažovali pouze o návštěvě Keni s cestovkou a nějakým jednodenním safari. Zpětně jsem rád, že jsme jeli sami!

Takže víme kam (Iveta zatím ne:), teď jenom jak. Po čase přichází zajímavý tarif letecké společnosti Iberia (Praha - Madrid - Johannesburg - Madrid - Vídeň) s cenou okolo 9,500 kč. Jelikož nejprve sháníme další spolucestovatele tarif nám uteče a nakonec i doprovod se nekoná. Iveta by ráda jela i tak, tudíž kupujeme nakonec letenku o něco dráž (11,5k) ale jedeme! V tomto bodě začíná naše velké dobrodružství se společností Iberia, které sehraje docela výraznou roli v našem putování. Ale zatím máme letenky a nic nenaznačuje tomu, co přijde.

Náklady z cesty do Skotska

I když je Skotsko relativně dostupná a blízka země, zcela levná není. Níže naleznete sumář našich výdajů (nejsou tam všechny:), ceny jsou uvedeny v librách a pro sedm osob (dvě auta). Dopředu prozradím, že tento devíti denní výlet nás každého vyšel na cca patnáct tisíc korun.

Půjčení aut nás vyšlo na 7,000 kč/auto se všim pojištěním. Půjčováno skrze europcar. Výhodné bylo, že s dotazy se dalo obracet přímo na českou pobočku, což bylo určitě fajn. Pobočka přímo na letišti se také hodí. Jediné na co upozorňujeme je velikost auta. Jelikož nás jelo sedm půjčili jsme dvě intermediate auta - nakonec jsme dostali Opel Insignia (kombík) a Mercedec C180. Nutno říci, že pokud bychom nedostali kombíka nebo cokoli menšího velice obtížně bychom se do aut vešli. Takže spíše náhoda než naše příprava. Nejsem si jist zdali si kombíka můžete u autopůjčovny vyžádat dopředu, ale určitě na toto pozor!

Letenka s easyjet pak vyšla na cca 2,800 kč (Praha - Londýn - Praha) i s jedním 20kg batohem do dvojice. Ano dá se dostat do Londýna i levněji, ale bohužel na náš termín a počet lidí se nám nepovedlo najít nic lepšího.

Cestování po Skotsku

Edinburgh
Další den vyrážíme na nejznámější památku celého Skotka - Edinburský hrad (vstupné £14). Za £34 je ale možné zakoupit tzv. Historic Scotland Pass, který v sobě zahrnuje vstup do většiny skotských památek. Zdá se nám to výhodné a tak kupujeme (má to i další výhodu - pasy se kupují v infocentru, tudíž se vyhýbáme dlouhé frontě u pokladen). V hradu by měli probíhat i prohlídky s průvodcem, na nikoho ale nenarážíme, takže se vydáváme prozkoumat hrad sami. Hrad je obrovský komplex několika budov a je z něj nádherný výhled do okolí. Máme zde typicky britské počasí - mrholí a mrholí. Po prohlídce hradu a malé procházce dorážíme promočeni na Calton Hill s Nelsonovým monumentem, že kterého můžeme vidět celý hrad.

Skotsko trip

Po příletu vybíráme z půjčovny auto. U Europcar máme zaplaceno dvě intermediate auta, po příchodu dostáváme Opel (Vauxhal) Insignia a (!) jako druhé Mercedes C180. Mercedes má najeto 19 (ano devatenáct) kilometrů a Opel kolem dvou tisíc. Takže nová auta. Pro jistotu máme pojištění bez spoluúčasti (což se dále ukáže jako rozumná volba :) A vyrážíme do hotelu u letiště (Holiday Inn Express), kde po druhé hodině ranní necháváme ulehnout holky a my kluci vyjíždíme pro sedmého člena naší výpravy - Kocoura. Po hodině a půl do centra Londýna nabíráme i jeho a další hodinu (už jsme se zajeli vlevo :) trávíme na cestu zpět. Suma sumárum kolem čtvrté hodiny ráno uleháme do posteli i my.

Penzion Vega - sem nikdy

Procestovali jsme toho již relativně hodně a musím zaklepat, že zatím jsme plus mínus za své peníze dostali vždy co jsme si objednali, respektive co jsme si představovali, že za danou sumu dostaneme.

Jakožto mnozí, jsme se nechali zlákat pod vidinou snadného a "levného" podívání se na místa nová a nám neznámá skrze jednu z mnoha nabídek slevového webu.

Jak neslavně to dopadlo již znovu popisovat nebudu a tak jen odkáži na web, který jsme kvůli této zkušenosti založili. "Příjemné" počtení a do Penzionu Vega nikdy nejezděte.

Naše zkušenost s ubytováním v penzionu Vega.

Že nejsme jediný ufňukaní a zhýčkaní pražáci dokládá i podobně laděný příspěvek o Penzionu Vega, http://zadny.blog.cz/1102/maslo-syr-to-je-sance-penzion-vega-uzivatelske-hodnoceni-podniku-stravovani.