Cestopis Peking - Čína 2011 dva měsíce po té

V tomto mini článku bychom chtěli v několika větách shrnout naší cestu do Pekingu, o které si můžete přečíst v předchozích příspěvcích.

Obecně jsme se v Pekingu cítili hlavně bezpečně (našli se i zdroje, které tvrdily opak), běžní čínané se spíš bělochů "bojí" nebo se stydí, pokud je někdo příliš přátelský, tak se spíš mějte na pozoru :) Z našeho pohledu je město velmi evropské, najdete zde vše od fastfoodů až po luxusní obchody. 

My jsme se snažili jít cestou poznání místní kultury a jedli a navštěvovali spíše lokální místa (samozřejmě krom "standardních" památek). Ideální k tomu jsou různé restaurace, bistra a nálevny, sic to na první pohled nemusí vypadat vábně, souznění s lokální kulturou (a neustálé pohledy od ostatních stolů) jsou sladkou odměnou.

Jako jeden z největších zážitků naší cesty, pak musíme zopakovat výlet na Zeď. Nejsme v tomto byznysu nikterak zainteresování, ale doporučujeme absolvovat nějaký více sólo výlet, ideálně i na ne-běžně přístupné části Zdi, kde vás nebude čekat tolik turistů a váš foťák dostane "co proto".

Zpětně musíme říct, že týden na Peking je akorát. Sic jsme se nedostali do žádných problémů, jiná mentalita místních je opravdu znát a po čase nám začala i trochu vadit a byli jsme rádi opět zpět v Čechách. Čína toho obsahuje dozajista mnohem víc, než svůj výstavní stánek v podobě Pekingu, ale zatím nemáme velké tužby tuto zemi dále poznávat. I přesto, že například po stránce přírodních krás, je dle mého názoru nedoceněna a velmi krásná. Cestu Aeroflotem můžeme s klidným svědomím označit jako bezproblémovou a v pohodě.

Pro každého koho láká Asie a bude mít možnost tak Peking jako určité "intro" doporučujeme, umožní vám velmi rychle, nenásilně a zároveň jednoduše a bezpečně nahlédnout do této, v pravdě, rozdílné kultury a mentality.

Štastnou cestu.

Na závěr jako vždy výběr z hroznů fotografií naší cesty

6. den – Beijing ZOO, nákupy a zpět domů

Poslední den už chceme mít odpočinkový, jelikož nás v jednu hodinu v noci čeká přesun na letiště a cesta domů. Vydáváme se tedy do místní zoo, kde největším lákadlem jsou pandy obrovské a oceánium. Chceme si koupit vstupné do všech částí najednou, ale nechtějí nám uznat naše studentské průkazy a 120 Y se nám za vstup opravdu dávat nechce. Takže kupujeme jen samotný vstup do zoo (tentokrát nám studentské isici uznají a platíme polovinu, tj. 5Y). Vstup je i k pandám (opět studentské, 5 Y). Celí natěšení pospícháme k venkovnímu pandímu pavilonu. Vidíme ale jen spící pandu. Chvílí čekáme, jestli se třeba nezvedne a nezačne dovádět, ale nic. Jdeme ještě do vnitřního pavilonu a tam se situace opakuje. Po chvíli ale máme štěstí a jedna panda dostala hlad. Zvedá se a jde k bambusu kousek od skla. Lehne si na záda a svačí. Po chvíli odchází zpět na své místo, „zamává“ a jde spát.

5. den – Temple of Heaven, Summer palace a fotoshop

Předposlední den vyrážíme opět do Temple of Heaven, jehož zahrady jsme si prošli již první den. Opět je zde plno lidí. Starší se ve skupinkách věnují místním karetním hrám, kousek od nich jsou lekce společenských tanců, jogíni, skupinky kopající do hakisáku. Je úžasné sledovat, že místní důchodci nesedí sami doma a nesledují různé seriály, ale chodí se „bavit“ do parku a je neuvěřitelné, jak jsou vitální. Platíme vstupné a vyrážíme nahoru k našemu prvnímu kulatému chrámu.

Ještě dopoledne se vydáváme dál směrem k Summer palace, který je postaven na okraji Pekingu. Summer palace je letní sídlo panovníků, ve kterém téměř polovinu zabírá jezero. Se vstupenkou si kupujeme i mapu, abychom se v rozlehlém komplexu lépe orientovali. Mapa je krásná, obrázková, ale má jednu chybu… vůbec nevíme, kde podle ní jsme, ani kam bychom se měli dostat… Vyrážíme tedy nejdříve do obchodní uličky podél řeky, kde jsme bohužel jediní a hned nás všichni lákají ke koupi suvenýrů. Dvě slečny s tradičními čínskými kostýmy se nás do nich násilím snaží obléci. Evidentně nás tu nic dobrého nečeká, tak se vracíme nahoru. Procházíme malými uličkami a rozprostírá se nám nádherný pohled na palác a jezero. Všude je tu rušno. Během sezóny se dá celé jezero projet na lodi, ale část jezera je zamrzlá, takže se jen kolem jezera procházíme.

4. den – Velká čínská zeď

Pro cestu na Velkou zeď jsme se rozhodli nevyužít standardní možnosti dojet hromadnou dopravou nebo naopak předraženým busem z hotelu na klasické opravené sekce Zdi (Badaling), kde se denně vystřídá na tisíce turistů. A vybíráme více soukromého tour operátora (https://www.greatwallhiking.com// dokonce jsme byli zmíněni v návštěvách), který za celkem vyšší cenu (nakonec 130 USD na jednoho) slibuje návštěvu neopravené i opravené sekce zdi, klidný soukromý výstup bez zastávek v suvenýr shopech a podobných turistických pastí. Ještě před odletem z Prahy se dozvídáme, že v naší výpravě budou další dva kolegové (je to podáno jako žádost jestli nám to nevadí) jelikož takto budeme čtyři a tím se i snižuje cena za jednoho tak nám to ani nevadí ☺ Vybíráme trip z Jiankou do Mutianyu, která má trvat kolem pěti hodin pochodu a další 4 hodiny na cestu (dohromady tedy celý den).

Na hotelu nás ráno vyzvedává náš průvodce a spolu s řidičem vyjíždíme na dvou hodinovou cestu ke Zdi (náš začátek je cca 70 km severně od Pekingu). Po hodině a půl absolvujeme zastávku ve vesnici (zatrne ve mě jestli toto není ona slibovaná nezastávka kvůli nákupům), nakonec absolvujeme pouze obhlídku vesnice a vítanou možnost „odskočení si“. Po dalších třiceti minutách zastavujeme pod kopcem, dostáváme vodu, tyčinku a turistické hole. Jelikož jsme byli již zásobeni z „domova“ tak si vybíráme to nejlepší a vyrážíme na cca hodinu a půl dlouhý pochod ke zdi. Jde se místy opravdu příkrým kopcem, ale postupně se nám odhaluje nádherný pohled na Zeď, jako celý týden máme štěstí na počasí a je nádherně modro, a tak závěrka foťáku dostává opět znatelně zabrat a každý výškový metr a tím pádem o 1°jiný pohled na Zeď musí být zaznamenán.

3. den – Forbidden city a Jingshan park, hledání obchodů s outdoorovým vybavením

Naše první kroky směrují do zakázaného města. Cestu absolvujeme klasicky metrem, základ je trefit správný (nejbližší) východ. Před vchodem je typická fronta, ale naštěstí postupuje velmi rychle. 

Samotnou cestou ke kasám míjíme první „rozumné“ stánky se suvenýry (rozuměj tedy takové, které neobsahují čínskou vlajku nebo vojáčka) a po krátkém dohadování a přesvědčování prodavačky, že za tuto cenu zákonitě umře hladem a HDP Číny klesne, kupujeme relativně kýčovité magnetky, ale tak aspoň nám někdo uvěří, že jsme tu byli :-)

Samotné Zakázané město je pak komplexem paláců, který byl pro běžný lid nepřístupný (buď jen pohledem) a hostil císařský dvůr. Zakázané město je pak velice rozhlehlé (obsahuje tisíce místností), pro nás jsou pak zákonitě jednotlivé budovy velice repetetivní. Náměstíčko – budova s Budhou – náměstíčko a tak dále. Spíš než budovy a architektura, která je, ruku na srdce, pro běžného Evropana, stále stejná (a po delším pobytu nebo návštěvě jiné Asijské země lehce nudná), je dechberoucí samotná rozloha celého obdélníkového komplexu.

2. den – Lama Temple a Olympijský stadion

Ráno jdeme zkusit snídani do místního bufetu kousek od našeho hotelu. Slečna u pokladny naštěstí uměla celkem slušně anglicky (menu bylo pouze v čínských znacích) a tak Adam vykomunikoval snídani: Sojové mléko, zeleninu, vajíčka a nějaký pancake – vše pro dva (Y 50). Byla nám nabídnuta i půlka kachny, ale přeci jen k snídani to není úplně to pravé. Dostali jsme číslo a šli si sednout ke stolu. Nejdříve přinesli sojové mléko s obrovskou bagetou, která chutnala jako naše kobliha, ale bez marmelády. Takže na první čínskou snídani docela úspěch. Pak začali nosit zbytek – vajíčko (nesolené) a najemno nakrájenou zeleninu, která na první pohled vypadala dobře, ale neskutečně pálila vůbec nebyla dobrá. Samozřejmě vše jíst hůlkami. Zeleninu i vajíčko jsme po prvních nezdarech zvládli hůlkami nabrat, ale bagetu jsme jedli jako Evropani (klasicky rukama). Později jsme zjistili, že ji celou namočí do mléka a pak ji ukusují, ale náš způsob nám připadal lepšíJ.

Klasická čínská snídaně, aneb narvi Evropanovi, který ti nerozumí co můžeš :)

1. den v Pekingu – Cesta na hotel, Tiananmen Square a Temple of Heaven

Přistáváme kolem pul desáté ráno místního času. Na letišti hned měníme americké dolary na Juany ($100 = 575 Yuanů, přičemž z toho asi 60 činských peněz je poplatek za směnu). Adam ještě v Čechách zjišťuje, že náš hotel by měl být kousek vlakového nádraží a tam jezdí autobus přímo z letiště(za 16 Y/osobu, přičemž taxík by podle průvodce vyšel asi na 150 Y). Směrovku z haly na autobus nacházíme za chvíli. Jízdenka se dá koupit hned venku u označeného stánku.

Stánek u shuttle na letišti, víte kam jet?

Vše probíhá bez problémů a nacházíme i naši stanici autobusu. U ní zrovna stojí autobus, ale je zde menší rozruch. Do autobusu nás nepouští (vydedukujeme, že byl asi plný). Pán, co kontroluje lístky na autobus zřejmě moc angličtinou neoplývá, tudíž se nás čínsky na něco ptá. V tom si nás všimne další čekající (místní) na autobus a přetlumočí nám otázku. Po tom, co na naši odpověď, že jedeme na Railway station, nenastal žádný rozruch, věříme, že stojíme ve správné frontě. Naše zastávka je poslední na trase, takže víme, že rozhodně nás přejet nenechají. Cesta trvá asi 50 minut a rovnou ze zastávky vidíme náš hotel. Procházíme kolem místních prodavačů, kteří se nám snaží vnutit hotel, taxi nebo rikšu. Probojováváme se skrz ně a za chvíli jsme už v hotelu Harmony.

Čína den Nula

Obavy se ukázaly realitou a v Číně je krom Facebooku blokován i blogspot (a tím pádem i náš blog). Tento příspěvek píší skrze vzdálenou plochu a VPN na PC ve škole, ale pomalý internet to činí noční můrou, proto komentář naší cesty jakožto i fotky, čekejte po návratu :-) Zatím pouze ochutnávka z letu...


Odlet z Prahy máme naplánovaný na 13:30 v pátek, což je celkem pohodový čas, který nám umožní se v klidu vyspat a znovu zkontrolovat vybavení na cestu. Poučeni cestami předcházejícími, už nebereme skoro nic „navíc“ a tak se společně vejdeme do dvou příručních zavazadel (z čehož celé jedno je naše fotovýbava a noťas) a jednoho menšího kufru (na letišti potvrzená váha 12kg). Což vezme-li naše první společné putování do Austrálie, k smrti narvané batohy a příruční zavadla vs. nikdy nepoužité boty, kalhoty a trika, které jsme pak v Praze z útrob batožiny lovili, je dosti úspěch.

Cestou na letiště se Adam ještě stavuje v práci pro vytištěné letenky, obligátního twistra ve Vodičkově a hurá směr Ruzyně. Checkin jsme udělali na internetu, takže v klidu dorážíme relativně „pozdě“, v asi 12:15, batohy k odbavení (jelikož nebyla samostatná drop-off přepážka na batohy tak stojíme frontu, ale aspoň jsme si mohli sami vybrat místa) a šup na gate. Letíme nějakým airbusem na Šeremeťejovo (SVO), díky sedadel u emergency exitu máme hodně místa na nohy a cesta ubíhá celkem v pohodě.

Předletová příprava na Peking

V současné době nám zbývá týden do odletu a díkybohu máme většinu předletových věcí již hotovu.

Co jsme tedy doposud absolvovali:

Peking - Beijing - Čína 2011

Téměř přesně po roce se k vám vracíme s informací o našem dalším cestovatelském pokusu a sice o cestě do Pekingu na začátku března. Jelikož se nám nechce podnikat větší cesta, hodláme se v hlavním městě zdržet pouze týden a vidět co se stihne a jak nás Čína osloví pro případné další a dělší návštěvy.

Celé to začalo relativně náhodně a sice chybou v rezervačním systému ABC Travel (http://www.abctravel.de/), který umožnil nákup letenky Praha - Peking (přes Moskvu) s Aeroflotem za cca 7500 kč, což je cena o zhruba  100 evropských peněz nižší než běžně. Po krátkém rozhovoru s Ivetou a dalšími dvěma dny dohadů s Německem je letenka vystavena a my se připravujeme na cestu do Asie.

V současné době sháníme hotel, zařizujeme výlet na Zeď a hlavně řešíme víza. Až toho bude víc, tak se samozřejmě ozveme dále :)

GodSpeed to us.