Skotsko trip

Po příletu vybíráme z půjčovny auto. U Europcar máme zaplaceno dvě intermediate auta, po příchodu dostáváme Opel (Vauxhal) Insignia a (!) jako druhé Mercedes C180. Mercedes má najeto 19 (ano devatenáct) kilometrů a Opel kolem dvou tisíc. Takže nová auta. Pro jistotu máme pojištění bez spoluúčasti (což se dále ukáže jako rozumná volba :) A vyrážíme do hotelu u letiště (Holiday Inn Express), kde po druhé hodině ranní necháváme ulehnout holky a my kluci vyjíždíme pro sedmého člena naší výpravy - Kocoura. Po hodině a půl do centra Londýna nabíráme i jeho a další hodinu (už jsme se zajeli vlevo :) trávíme na cestu zpět. Suma sumárum kolem čtvrté hodiny ráno uleháme do posteli i my.

Penzion Vega - sem nikdy

Procestovali jsme toho již relativně hodně a musím zaklepat, že zatím jsme plus mínus za své peníze dostali vždy co jsme si objednali, respektive co jsme si představovali, že za danou sumu dostaneme.

Jakožto mnozí, jsme se nechali zlákat pod vidinou snadného a "levného" podívání se na místa nová a nám neznámá skrze jednu z mnoha nabídek slevového webu.

Jak neslavně to dopadlo již znovu popisovat nebudu a tak jen odkáži na web, který jsme kvůli této zkušenosti založili. "Příjemné" počtení a do Penzionu Vega nikdy nejezděte.

Naše zkušenost s ubytováním v penzionu Vega.

Že nejsme jediný ufňukaní a zhýčkaní pražáci dokládá i podobně laděný příspěvek o Penzionu Vega, http://zadny.blog.cz/1102/maslo-syr-to-je-sance-penzion-vega-uzivatelske-hodnoceni-podniku-stravovani.

Skotsko trip: plánování

Čas se s časem sešel a opět vyrážíme na cesty. Tentokráte padl výběr na relativně blízké, ale o to zajímavější území Skotska.

Jelikož nám tento výlet minulý rok šeredně nevyšel (na dvakrát zrušeny letenky) o to víc se letos těšíme. Nakonec jedeme v celých sedmi lidech, což je hodně špatný počet na cestování, ale bohužel :-)

Jelikož se nám nedaří najít levné letenky přímo do Skotska a jelikož jeden z cestovatelů t.č. bývá v Londýně, rozhodnutí na vstupní bod padá právě na Lodnýn Gatwick s tím, že do Skotska dojedeme. Letenka s EasyJetem a 60kg batožiny vychází na lehce přes 3000 kč / osoba. Což není žádná super cena, ale nechcem riskovat nákupy pro šest lidí kvůli ušetřené stovce.

Abychom se navzájem poznali vyrábíme i cestovní kartičky (z druhé strany je napsaná adresa, v jednotlivých částech jsme pak my :)

Trailery...

Jelikož jsme teď absolvovali pouze několik lokálnějších cest, které až tak nestojí za zmínku, tak jsme se rozhodli oživit blog "trailery", které aktuálně vytváříme za pomoci nového i7 Macbook Pro (předchozí chudák Macbook Air bohužel nebyl tak výkonný, aby to zvládl :) a nového digi přírustku kamerky GoPro HD Hero. Je to docela sranda, akorát ty objemy dat :) Těšíme se, až kamerku vyzkoušíme pořádně na lyžích.

iMovie (tedy Apple video SW) to má docela vychytané a jde to rychle a relativně "pěkně" samo od ruky, samozřejmě je super, že to zvládá také počítač a nezasekne se při každé náročnější operaci :) Tak bez dalších okolků do toho:

První "trailer" je z našeho raftového putování do Rakouska:



Druhý "trailer" je z naší projížďky na čtyřkolkách (zaměřeno na Ivetu):



A poslední je čistě test některých možností iMovie:



Doufám, že se Vám budou líbít. Další cestovatelský deník čekejte na přelomu srpna/září ze Skotska a o dva měsíce později z Afriky :)

Cestopis Peking - Čína 2011 dva měsíce po té

V tomto mini článku bychom chtěli v několika větách shrnout naší cestu do Pekingu, o které si můžete přečíst v předchozích příspěvcích.

Obecně jsme se v Pekingu cítili hlavně bezpečně (našli se i zdroje, které tvrdily opak), běžní čínané se spíš bělochů "bojí" nebo se stydí, pokud je někdo příliš přátelský, tak se spíš mějte na pozoru :) Z našeho pohledu je město velmi evropské, najdete zde vše od fastfoodů až po luxusní obchody. 

My jsme se snažili jít cestou poznání místní kultury a jedli a navštěvovali spíše lokální místa (samozřejmě krom "standardních" památek). Ideální k tomu jsou různé restaurace, bistra a nálevny, sic to na první pohled nemusí vypadat vábně, souznění s lokální kulturou (a neustálé pohledy od ostatních stolů) jsou sladkou odměnou.

Jako jeden z největších zážitků naší cesty, pak musíme zopakovat výlet na Zeď. Nejsme v tomto byznysu nikterak zainteresování, ale doporučujeme absolvovat nějaký více sólo výlet, ideálně i na ne-běžně přístupné části Zdi, kde vás nebude čekat tolik turistů a váš foťák dostane "co proto".

Zpětně musíme říct, že týden na Peking je akorát. Sic jsme se nedostali do žádných problémů, jiná mentalita místních je opravdu znát a po čase nám začala i trochu vadit a byli jsme rádi opět zpět v Čechách. Čína toho obsahuje dozajista mnohem víc, než svůj výstavní stánek v podobě Pekingu, ale zatím nemáme velké tužby tuto zemi dále poznávat. I přesto, že například po stránce přírodních krás, je dle mého názoru nedoceněna a velmi krásná. Cestu Aeroflotem můžeme s klidným svědomím označit jako bezproblémovou a v pohodě.

Pro každého koho láká Asie a bude mít možnost tak Peking jako určité "intro" doporučujeme, umožní vám velmi rychle, nenásilně a zároveň jednoduše a bezpečně nahlédnout do této, v pravdě, rozdílné kultury a mentality.

Štastnou cestu.

Na závěr jako vždy výběr z hroznů fotografií naší cesty

6. den – Beijing ZOO, nákupy a zpět domů

Poslední den už chceme mít odpočinkový, jelikož nás v jednu hodinu v noci čeká přesun na letiště a cesta domů. Vydáváme se tedy do místní zoo, kde největším lákadlem jsou pandy obrovské a oceánium. Chceme si koupit vstupné do všech částí najednou, ale nechtějí nám uznat naše studentské průkazy a 120 Y se nám za vstup opravdu dávat nechce. Takže kupujeme jen samotný vstup do zoo (tentokrát nám studentské isici uznají a platíme polovinu, tj. 5Y). Vstup je i k pandám (opět studentské, 5 Y). Celí natěšení pospícháme k venkovnímu pandímu pavilonu. Vidíme ale jen spící pandu. Chvílí čekáme, jestli se třeba nezvedne a nezačne dovádět, ale nic. Jdeme ještě do vnitřního pavilonu a tam se situace opakuje. Po chvíli ale máme štěstí a jedna panda dostala hlad. Zvedá se a jde k bambusu kousek od skla. Lehne si na záda a svačí. Po chvíli odchází zpět na své místo, „zamává“ a jde spát.

5. den – Temple of Heaven, Summer palace a fotoshop

Předposlední den vyrážíme opět do Temple of Heaven, jehož zahrady jsme si prošli již první den. Opět je zde plno lidí. Starší se ve skupinkách věnují místním karetním hrám, kousek od nich jsou lekce společenských tanců, jogíni, skupinky kopající do hakisáku. Je úžasné sledovat, že místní důchodci nesedí sami doma a nesledují různé seriály, ale chodí se „bavit“ do parku a je neuvěřitelné, jak jsou vitální. Platíme vstupné a vyrážíme nahoru k našemu prvnímu kulatému chrámu.

Ještě dopoledne se vydáváme dál směrem k Summer palace, který je postaven na okraji Pekingu. Summer palace je letní sídlo panovníků, ve kterém téměř polovinu zabírá jezero. Se vstupenkou si kupujeme i mapu, abychom se v rozlehlém komplexu lépe orientovali. Mapa je krásná, obrázková, ale má jednu chybu… vůbec nevíme, kde podle ní jsme, ani kam bychom se měli dostat… Vyrážíme tedy nejdříve do obchodní uličky podél řeky, kde jsme bohužel jediní a hned nás všichni lákají ke koupi suvenýrů. Dvě slečny s tradičními čínskými kostýmy se nás do nich násilím snaží obléci. Evidentně nás tu nic dobrého nečeká, tak se vracíme nahoru. Procházíme malými uličkami a rozprostírá se nám nádherný pohled na palác a jezero. Všude je tu rušno. Během sezóny se dá celé jezero projet na lodi, ale část jezera je zamrzlá, takže se jen kolem jezera procházíme.

4. den – Velká čínská zeď

Pro cestu na Velkou zeď jsme se rozhodli nevyužít standardní možnosti dojet hromadnou dopravou nebo naopak předraženým busem z hotelu na klasické opravené sekce Zdi (Badaling), kde se denně vystřídá na tisíce turistů. A vybíráme více soukromého tour operátora (https://www.greatwallhiking.com// dokonce jsme byli zmíněni v návštěvách), který za celkem vyšší cenu (nakonec 130 USD na jednoho) slibuje návštěvu neopravené i opravené sekce zdi, klidný soukromý výstup bez zastávek v suvenýr shopech a podobných turistických pastí. Ještě před odletem z Prahy se dozvídáme, že v naší výpravě budou další dva kolegové (je to podáno jako žádost jestli nám to nevadí) jelikož takto budeme čtyři a tím se i snižuje cena za jednoho tak nám to ani nevadí ☺ Vybíráme trip z Jiankou do Mutianyu, která má trvat kolem pěti hodin pochodu a další 4 hodiny na cestu (dohromady tedy celý den).

Na hotelu nás ráno vyzvedává náš průvodce a spolu s řidičem vyjíždíme na dvou hodinovou cestu ke Zdi (náš začátek je cca 70 km severně od Pekingu). Po hodině a půl absolvujeme zastávku ve vesnici (zatrne ve mě jestli toto není ona slibovaná nezastávka kvůli nákupům), nakonec absolvujeme pouze obhlídku vesnice a vítanou možnost „odskočení si“. Po dalších třiceti minutách zastavujeme pod kopcem, dostáváme vodu, tyčinku a turistické hole. Jelikož jsme byli již zásobeni z „domova“ tak si vybíráme to nejlepší a vyrážíme na cca hodinu a půl dlouhý pochod ke zdi. Jde se místy opravdu příkrým kopcem, ale postupně se nám odhaluje nádherný pohled na Zeď, jako celý týden máme štěstí na počasí a je nádherně modro, a tak závěrka foťáku dostává opět znatelně zabrat a každý výškový metr a tím pádem o 1°jiný pohled na Zeď musí být zaznamenán.

3. den – Forbidden city a Jingshan park, hledání obchodů s outdoorovým vybavením

Naše první kroky směrují do zakázaného města. Cestu absolvujeme klasicky metrem, základ je trefit správný (nejbližší) východ. Před vchodem je typická fronta, ale naštěstí postupuje velmi rychle. 

Samotnou cestou ke kasám míjíme první „rozumné“ stánky se suvenýry (rozuměj tedy takové, které neobsahují čínskou vlajku nebo vojáčka) a po krátkém dohadování a přesvědčování prodavačky, že za tuto cenu zákonitě umře hladem a HDP Číny klesne, kupujeme relativně kýčovité magnetky, ale tak aspoň nám někdo uvěří, že jsme tu byli :-)

Samotné Zakázané město je pak komplexem paláců, který byl pro běžný lid nepřístupný (buď jen pohledem) a hostil císařský dvůr. Zakázané město je pak velice rozhlehlé (obsahuje tisíce místností), pro nás jsou pak zákonitě jednotlivé budovy velice repetetivní. Náměstíčko – budova s Budhou – náměstíčko a tak dále. Spíš než budovy a architektura, která je, ruku na srdce, pro běžného Evropana, stále stejná (a po delším pobytu nebo návštěvě jiné Asijské země lehce nudná), je dechberoucí samotná rozloha celého obdélníkového komplexu.

2. den – Lama Temple a Olympijský stadion

Ráno jdeme zkusit snídani do místního bufetu kousek od našeho hotelu. Slečna u pokladny naštěstí uměla celkem slušně anglicky (menu bylo pouze v čínských znacích) a tak Adam vykomunikoval snídani: Sojové mléko, zeleninu, vajíčka a nějaký pancake – vše pro dva (Y 50). Byla nám nabídnuta i půlka kachny, ale přeci jen k snídani to není úplně to pravé. Dostali jsme číslo a šli si sednout ke stolu. Nejdříve přinesli sojové mléko s obrovskou bagetou, která chutnala jako naše kobliha, ale bez marmelády. Takže na první čínskou snídani docela úspěch. Pak začali nosit zbytek – vajíčko (nesolené) a najemno nakrájenou zeleninu, která na první pohled vypadala dobře, ale neskutečně pálila vůbec nebyla dobrá. Samozřejmě vše jíst hůlkami. Zeleninu i vajíčko jsme po prvních nezdarech zvládli hůlkami nabrat, ale bagetu jsme jedli jako Evropani (klasicky rukama). Později jsme zjistili, že ji celou namočí do mléka a pak ji ukusují, ale náš způsob nám připadal lepšíJ.

Klasická čínská snídaně, aneb narvi Evropanovi, který ti nerozumí co můžeš :)