4. den – Velká čínská zeď

Pro cestu na Velkou zeď jsme se rozhodli nevyužít standardní možnosti dojet hromadnou dopravou nebo naopak předraženým busem z hotelu na klasické opravené sekce Zdi (Badaling), kde se denně vystřídá na tisíce turistů. A vybíráme více soukromého tour operátora (https://www.greatwallhiking.com// dokonce jsme byli zmíněni v návštěvách), který za celkem vyšší cenu (nakonec 130 USD na jednoho) slibuje návštěvu neopravené i opravené sekce zdi, klidný soukromý výstup bez zastávek v suvenýr shopech a podobných turistických pastí. Ještě před odletem z Prahy se dozvídáme, že v naší výpravě budou další dva kolegové (je to podáno jako žádost jestli nám to nevadí) jelikož takto budeme čtyři a tím se i snižuje cena za jednoho tak nám to ani nevadí ☺ Vybíráme trip z Jiankou do Mutianyu, která má trvat kolem pěti hodin pochodu a další 4 hodiny na cestu (dohromady tedy celý den).

Na hotelu nás ráno vyzvedává náš průvodce a spolu s řidičem vyjíždíme na dvou hodinovou cestu ke Zdi (náš začátek je cca 70 km severně od Pekingu). Po hodině a půl absolvujeme zastávku ve vesnici (zatrne ve mě jestli toto není ona slibovaná nezastávka kvůli nákupům), nakonec absolvujeme pouze obhlídku vesnice a vítanou možnost „odskočení si“. Po dalších třiceti minutách zastavujeme pod kopcem, dostáváme vodu, tyčinku a turistické hole. Jelikož jsme byli již zásobeni z „domova“ tak si vybíráme to nejlepší a vyrážíme na cca hodinu a půl dlouhý pochod ke zdi. Jde se místy opravdu příkrým kopcem, ale postupně se nám odhaluje nádherný pohled na Zeď, jako celý týden máme štěstí na počasí a je nádherně modro, a tak závěrka foťáku dostává opět znatelně zabrat a každý výškový metr a tím pádem o 1°jiný pohled na Zeď musí být zaznamenán.

3. den – Forbidden city a Jingshan park, hledání obchodů s outdoorovým vybavením

Naše první kroky směrují do zakázaného města. Cestu absolvujeme klasicky metrem, základ je trefit správný (nejbližší) východ. Před vchodem je typická fronta, ale naštěstí postupuje velmi rychle. 

Samotnou cestou ke kasám míjíme první „rozumné“ stánky se suvenýry (rozuměj tedy takové, které neobsahují čínskou vlajku nebo vojáčka) a po krátkém dohadování a přesvědčování prodavačky, že za tuto cenu zákonitě umře hladem a HDP Číny klesne, kupujeme relativně kýčovité magnetky, ale tak aspoň nám někdo uvěří, že jsme tu byli :-)

Samotné Zakázané město je pak komplexem paláců, který byl pro běžný lid nepřístupný (buď jen pohledem) a hostil císařský dvůr. Zakázané město je pak velice rozhlehlé (obsahuje tisíce místností), pro nás jsou pak zákonitě jednotlivé budovy velice repetetivní. Náměstíčko – budova s Budhou – náměstíčko a tak dále. Spíš než budovy a architektura, která je, ruku na srdce, pro běžného Evropana, stále stejná (a po delším pobytu nebo návštěvě jiné Asijské země lehce nudná), je dechberoucí samotná rozloha celého obdélníkového komplexu.

2. den – Lama Temple a Olympijský stadion

Ráno jdeme zkusit snídani do místního bufetu kousek od našeho hotelu. Slečna u pokladny naštěstí uměla celkem slušně anglicky (menu bylo pouze v čínských znacích) a tak Adam vykomunikoval snídani: Sojové mléko, zeleninu, vajíčka a nějaký pancake – vše pro dva (Y 50). Byla nám nabídnuta i půlka kachny, ale přeci jen k snídani to není úplně to pravé. Dostali jsme číslo a šli si sednout ke stolu. Nejdříve přinesli sojové mléko s obrovskou bagetou, která chutnala jako naše kobliha, ale bez marmelády. Takže na první čínskou snídani docela úspěch. Pak začali nosit zbytek – vajíčko (nesolené) a najemno nakrájenou zeleninu, která na první pohled vypadala dobře, ale neskutečně pálila vůbec nebyla dobrá. Samozřejmě vše jíst hůlkami. Zeleninu i vajíčko jsme po prvních nezdarech zvládli hůlkami nabrat, ale bagetu jsme jedli jako Evropani (klasicky rukama). Později jsme zjistili, že ji celou namočí do mléka a pak ji ukusují, ale náš způsob nám připadal lepšíJ.

Klasická čínská snídaně, aneb narvi Evropanovi, který ti nerozumí co můžeš :)

1. den v Pekingu – Cesta na hotel, Tiananmen Square a Temple of Heaven

Přistáváme kolem pul desáté ráno místního času. Na letišti hned měníme americké dolary na Juany ($100 = 575 Yuanů, přičemž z toho asi 60 činských peněz je poplatek za směnu). Adam ještě v Čechách zjišťuje, že náš hotel by měl být kousek vlakového nádraží a tam jezdí autobus přímo z letiště(za 16 Y/osobu, přičemž taxík by podle průvodce vyšel asi na 150 Y). Směrovku z haly na autobus nacházíme za chvíli. Jízdenka se dá koupit hned venku u označeného stánku.

Stánek u shuttle na letišti, víte kam jet?

Vše probíhá bez problémů a nacházíme i naši stanici autobusu. U ní zrovna stojí autobus, ale je zde menší rozruch. Do autobusu nás nepouští (vydedukujeme, že byl asi plný). Pán, co kontroluje lístky na autobus zřejmě moc angličtinou neoplývá, tudíž se nás čínsky na něco ptá. V tom si nás všimne další čekající (místní) na autobus a přetlumočí nám otázku. Po tom, co na naši odpověď, že jedeme na Railway station, nenastal žádný rozruch, věříme, že stojíme ve správné frontě. Naše zastávka je poslední na trase, takže víme, že rozhodně nás přejet nenechají. Cesta trvá asi 50 minut a rovnou ze zastávky vidíme náš hotel. Procházíme kolem místních prodavačů, kteří se nám snaží vnutit hotel, taxi nebo rikšu. Probojováváme se skrz ně a za chvíli jsme už v hotelu Harmony.

Čína den Nula

Obavy se ukázaly realitou a v Číně je krom Facebooku blokován i blogspot (a tím pádem i náš blog). Tento příspěvek píší skrze vzdálenou plochu a VPN na PC ve škole, ale pomalý internet to činí noční můrou, proto komentář naší cesty jakožto i fotky, čekejte po návratu :-) Zatím pouze ochutnávka z letu...


Odlet z Prahy máme naplánovaný na 13:30 v pátek, což je celkem pohodový čas, který nám umožní se v klidu vyspat a znovu zkontrolovat vybavení na cestu. Poučeni cestami předcházejícími, už nebereme skoro nic „navíc“ a tak se společně vejdeme do dvou příručních zavazadel (z čehož celé jedno je naše fotovýbava a noťas) a jednoho menšího kufru (na letišti potvrzená váha 12kg). Což vezme-li naše první společné putování do Austrálie, k smrti narvané batohy a příruční zavadla vs. nikdy nepoužité boty, kalhoty a trika, které jsme pak v Praze z útrob batožiny lovili, je dosti úspěch.

Cestou na letiště se Adam ještě stavuje v práci pro vytištěné letenky, obligátního twistra ve Vodičkově a hurá směr Ruzyně. Checkin jsme udělali na internetu, takže v klidu dorážíme relativně „pozdě“, v asi 12:15, batohy k odbavení (jelikož nebyla samostatná drop-off přepážka na batohy tak stojíme frontu, ale aspoň jsme si mohli sami vybrat místa) a šup na gate. Letíme nějakým airbusem na Šeremeťejovo (SVO), díky sedadel u emergency exitu máme hodně místa na nohy a cesta ubíhá celkem v pohodě.

Předletová příprava na Peking

V současné době nám zbývá týden do odletu a díkybohu máme většinu předletových věcí již hotovu.

Co jsme tedy doposud absolvovali:

Peking - Beijing - Čína 2011

Téměř přesně po roce se k vám vracíme s informací o našem dalším cestovatelském pokusu a sice o cestě do Pekingu na začátku března. Jelikož se nám nechce podnikat větší cesta, hodláme se v hlavním městě zdržet pouze týden a vidět co se stihne a jak nás Čína osloví pro případné další a dělší návštěvy.

Celé to začalo relativně náhodně a sice chybou v rezervačním systému ABC Travel (http://www.abctravel.de/), který umožnil nákup letenky Praha - Peking (přes Moskvu) s Aeroflotem za cca 7500 kč, což je cena o zhruba  100 evropských peněz nižší než běžně. Po krátkém rozhovoru s Ivetou a dalšími dvěma dny dohadů s Německem je letenka vystavena a my se připravujeme na cestu do Asie.

V současné době sháníme hotel, zařizujeme výlet na Zeď a hlavně řešíme víza. Až toho bude víc, tak se samozřejmě ozveme dále :)

GodSpeed to us.

Náklady z dvouměsíčního cestování po USA, Kanadě a Aljašce

V tomto postu konečně dodáme, pro cestuchtivé cestovatele soupis nákladů, který jsme po dobu naší dvouměsíční cesty vedli. Pro toto "účetnictví" jsme používali iPhone aplikaci Share-a-bill, která vyjde na zhruba dolar a funguje opravdu skvěle (můžete vyzkoušet funkčně omezenou lite verzi).

Pro toto srovnání jsem ponechal pouze pro Vás zajímavé položky, určitě se tedy nejedná o vše co jsme v USA nakoupili a hlavně utratili, pokud by někdo měl zájem, mohu zaslat i ten seznam, ale mám obavu, že by Vám některé položky nic neřekly.

Pokud jste tedy s námi sledovali naše putování tak zde je co a zakolik:

Doufáme, že uvedený přehled Vám pomůže, pokud byste chtěli, neváhejte se na nás obrátit. Určitě doporučujeme použití podobného SW jako jsme měli my. V telefonu je vždy po ruce a "nutí" vás si náklady zapisovat. Navíc námi použitý SW uměl i vychytávky typu placení jedné osoby za dvě jiné atp. Určitě přijde vhod!

21. – 25. 9. 2009 Cesta po Hwy 1 po pobřeží a odlet domů.

Celou cestu je krásně, tak doufáme, že se na pobřeží vykoupeme. Bohužel ani nyní nemáme štěstí a několik mil před pobřežím se opět dostáváme do mlhy. A opět máme problém s hledáním kempu. Zajíždíme do nejbližšího, který již má jen poslední místo, ale jen pro RV za $80. Takhle drahý kemp zase nechceme (navíc když je zase zataženo, takže bychom nevyužili ani bazén ani oceán), jedeme do města Santa Cruz, kde jsou další kempy. Ale ani zde nemáme úspěch, jelikož buď jsou obsazené, nebo to vypadá jak odstavné parkoviště bez ničeho. A navíc jsou drahé. Narážíme na jednu státní pláž, na které se dá přespat. Při přečtení, že cena za noc by nás u rozbouřeného oceánu vyšla na $65 a ještě k tomu zde nic není, otáčíme a jedeme dál. U pobřeží jsme bohužel neuspěli, tak se vracíme kousek do vnitrozemí k městu Felton, kde by měli být další 2 kempy a snad i dost místa. A opravdu, v kempu mají dostatek volných míst, po dlouhé době wifi, sprchy a hlavně i rozumnou cenu (nebo alespoň oproti pobřeží) $42 za stany nebo 50 za RV (s elektřinou), které nakonec bereme, jelikož máme skoro všechny přístroje již vybité.

20. - 21. 8. 2009 Yosemite National Park

Cesta do parku se protáhla, takže přijíždíme až kolem 1 hodiny. Zkoušíme zajet do kanceláře, kde se dají rezervovat kempy, ale všechny, na které je možné udělat rezervaci, jsou plné. Doporučují nám kemp s pitnou vodou zhruba třičtvrtě hodiny jízdy od Yosemite Valley (hlavní část) a za silnicí, na které jsou zrovna uzavírky. Bohužel jedna půlhodinová uzavírka nás na cestě do kempu zastihne. Do kempu se nejspíše kvůli uzavírkám moc lidí nehrne, takže dokonce si můžeme vybírat z plno míst. Co se týče práce na silnicích (nejenom v parku), je vážně zajímavé sledovat, jak se v USA zvyšuje zaměstnanost. Místo toho, aby dali semafor, stojí na každé straně člověk, který drží ceduli STOP/SLOW a ještě z každé strany jezdí pilot car. Takže kde by v Čechách nebyl potřeba ani jeden člověk, zde jsou minimálně 4. A dalších asi 10 postává kolem cesty. To samé při opravovaní cest v parcích. Viděli jsme zde asi 10 lidí, kteří seděli u cesty dlouhé zhruba 2 metry a osekávali šutry, ze kterých budou schody. Přičemž každých 5 minut museli přestat a uhnout, aby pustili turisty.