Jihoafrická republika - Sodwana bay (potápění CoralDivers) + Svahilsko + video

Kaňonů jsme si užili dost, respektive nedost, ale čas nás tlačí neúprosně dál, proto ráno balíme na durch mokrý stan a vydáváme se směr Sodwana bay. Což má být proslulá a mega krásná zátoka na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Skáčem do auta a vyrážíme na cca osmi hodinový přejezd. Jelikož se od jiných čechů ještě v Krugerové parku dozvídáme, že do Svahilska není potřeba vízum (náš "up-to-date" průvodce hovoří jinak), tak volíme tuto "kratší" cestu přes Svahilsko (cesta přes JAR podle GPS trvá cca 12 hodin).

Potápění Jižní Afrika

Do Svahilska se dá dostat několika přechody, akorát se připravte na menší obstrukce při vstupu, krom nějakého nesmyslného poplatku 50R nás tamní oficíři nutili deklarovat dovoz všechno s cenou nad 500USD. Tak pokorně vyplňujeme celní prohlášení, se kterým si teprve jdem pro povolení ke vstupu. Po menší disputaci s ochrankou přechodu (nechápeme, že máme jít do jedněch dveří a ne do druhých) se dostáváme do Svahilska.
Mění se rychlostní limity (jenom o trochu) a vše je najednou takové víc vybydlené a méně upravené. Trošku stresující je, že nemáme ani floka místní nebo JARské měny (poslední jsme dali za vstup) a tak ani nezastavujeme - ani nás to nemrzí není se ani na co koukat. Všude jsou transparenty deklarující boj s HIV (říkají, že procento nakažených je někde mezi 40-50%) a příroda nic moc. Po několika hodinách opatrné cesty, nejsme si totiž zcela jisti, že sem s autem můžem (v AVISu byla možnost dokoupení na okolní (severní) země a o Svahilksu nebo Lesotu ani slovo). Opouštíme jižným přechodem Svahilsko a dostáváme se opět do Jihoafrické republiky, kde hned parkujeme, nakupujeme zásoby a měníme peníze.



Po cca dalších dvou hodinách jizdy postupně sjíždíme z dálnice a větších silnic a vzjíždíme do Sodwana bay. Nutno říci, že doteď zcela nechápu co vlastně Sodwana bay je. Jestli je to národní park, oblast, vesnice nebo město. Cestou totiž míjíme odbočky do různých kempů a resortů, ale nic co by připomínalo centrum nebo něco kde lze získat informace. Nějak furt nevíme kde pořádně jsme a co čekat a tak prostě jedeme rovně. Když najednou závora a vjezd do národního parku.
OK platíme 20R/os/den vstup a po dalším kilometru se nacházíme v recepci kempu. Jelikož se chceme potápět (víme o společnosti CoralDivers, která je doporučována i LP a na internetu se nabízí mezi prvními) zatím zamlouváme jenom jednu noc s tím, že další uvidíme kde budeme spát. Zatím nevíme kde vůbec CoralDivers jsou a tak vjíždíme do kempu.

Pozitivní je, že zjišťujeme, že CoralDivers jsou nakonci tohoto "kempu", kde mají svůj vlastní "kemp" :-) No moc tomu nerozumíme, ale jedem si hledat svoje místo. Jelikož je kemp relativně prázdný paní na recepci nám říká, že si můžeme místo vybrat a pak ho akorát napsat na kartičku.
Zde si uvědomujeme jednu zvláštnost a to, že celý kemp je na pískovém podloží. Žádná zemina, prostě jenom jemný plážový písek. Vybíráme místo a stavíme kemp.

Kemp Sodwana bay

Jdeme se podívat po kempu a zjišťujeme, že v podstatě nemá zázemí. Takové nic moc umývárky a to je vše. Žádné místo na vaření nebo nějaký centrální bod. Postupně nám dochází, že tento kemp spíše slouží jako základna pro rybáře, kteří tady se svými loděmi vyrážejí každé ráno na lov. A je zřejmé, že když už máte loď s velkým SUV, která ji dokáže vytáhnout z moře do kempu, máte i pořádné vybavení kolem. Vlastní velké stany, lavičky, židle, černé pomocníky, prostě všechno. Takže my s naším stanem a autem na 12`` kolech jsme trošku nezvyk. Ještě se jedeme podívat k oceánu. Bohužel ani zde se nějaká extra zábava nekoná, strašně fouká a opět žádné koupací zázemí. Jenom traktory pro auta a nájezdové rampy. Nic moc, v Egyptě se koupalo lépe. Co bylo zajímavé byly tisíce malých krabů vylézajících z písku a hrnoucích se do vod oceánu.

Při cestě zpět poprvé poznáváme proč tu většina aut je SUV a zapadáváme u vjezdu na náš kemp plácek, po chvíli verglování volantem a smrdící spojce se dostáváme ven, uff.
Jedem se podívat ke CoralDivers (jsou úplně na konci kempu, kde mají vlastní část), kde bychom se chtěli další den potápět. V CoralDivers mají aktuálně zajímavou akci, kdy za 650R máte dvě noci a tři ponory (bez vybavení). Což pokud vezmeme, že se jedná o cca 1500kč je hodně super cena. Takže se domlouváme, že hned ráno absolvujeme ponor (jelikož je low-season jezdí se jenom na dva ponory denně - dva čluny podle zkušenosti posádky OWD nebo AOWD) a pak budeme spát u CoralDivers.

Jelikož nemají safaritenty (to by stálo 450R) tak spíme v kabinkce pro dva. Jedná se v podstatě o klasickou táborovou chatku. Žádný přepych, ale spát se tu dá. Co je pozitivní, že je zde celé velké zázemí, restaurace, super umývárka a dokonce i kuchyň s lednicemi pro ty co si chtějí sami vařit. Tady se budeme určitě cítit lépe něž v kempu s rybáři.

I když dostáváme lůžkoviny, raději spíme ve spacáku

Ještě ten večer se přihlašujeme na ponor na druhý den (i když tu noc nespíme v CD, což je trošku problém vysvětlit) a spolu s guidem vybíráme vercajk na další dny. Cena půjčení je 110R na den. Jelikož nemáme ještě tu noc pokoj píší si tuto "platbu" na papírek a nikoli jako room-charge, nakonec pobytu o tomto nikdo neví a půjčovné neplatíme. 440R jako když najdeš :)

Na potápění vše domluveno a vyrážíme zpět na náš plac, kde v písku na vařiči vaříme něco k jídlu a jdem spát.

Ráno, po ne zcela příjemné noci, přeci jenom jsme relativně na opušteném místě, všude běhaj dosti otravné opice, snídáme a balíme stan a šupem jedem ke CoralDivers. Check-in prý provedeme až po ponoru a tak ještě s divermasterem řešíme logbooky a výstroj (nikdo nějak neřeší, že Iveta má jenom scuba-diver a ne OWD - přičemž toto hlásíme hlavnímu divermasterovi ještě den předem a ptáme se zdali to vůbec půjde - šlo to, ponory byly do 15m, takže trošku přes "povolených" 12m).

Auto necháváme na recepci, nasedáme na valník a jedem na pláž, kde už jsou nachystání pomocníci (za 15R/ponor/osoba) se vám budou osobně věnovat, složí vám vybavení, odnesou ho z valníku na loď a zpět. Všichni se "jmenují" John, Johny nebo Steve, aby si to vyjukaný turista zapamatoval. Po tom co se připravíme na ponor dostáváme krátký orientation a hurá na člun. 

CoralDivers (a i ostatní) vyjíždějí na různě vzdálené útesty (2,5,7,9 mil), kde se nacházejí různé potápěčské lokality. My (OWD) jezdímě vždy na dvou-mílový, kde není tak hluboko. I tak cesta trvá relativně dlouhých 20 minut a první den máme i docela vlny takže to solidně hází. Pro nás s Ivetou je to první potápění z člunu a ne z lodi a tak docela koukáme. Cestou najednou skipper zastaví a říká, že máme naskákat do vody. Tak jo skáčem (vybavení stále v lodi) a za chvíli zjišťujeme proč, přímo pod námi se prohání obrovský rejnok, je vzdálený metr nebo dva a je to opravdu zážitek. Když toto zjístí Iveta plave klasicky nadruhou stranu pryč, že se bude dívat z dálky :) Po chvíli jsme zpět v lodi a pokračujeme dále, je fajn, že to nikdo neřeší jestli si uděláme takto 20minut zastávku.

Už jsme na místě, sedíme na bočnicích a snažíme se dostat do vercajku. Po chvíli máme vše kde máme mít a do vody! A pod vodu. Bohužel nesvítí tolik sluníčko a tak pod vodou není úplně super viditenost, ale i tak si ponor užíváme. Hned na jeho začátku je možnost proplavat si takovou minijeskyňkou čehož Adam využívá, Iveta se jenom kouká z povzdálí.

Jelikož je silný proud, ponor je tzv. drift-dive, kdy se v podstatě necháváme unášet proudem a nemusí se moc plavat. Fauny i flóry je opravdu hodně i když spíše menší (nemové a další rybiny z Hledá se Nemo :), Ivetě relativně brzo dochází vzduch a tak jako první jdeme na hladinu, kde si mávneme na skippra, který nás za chvíli vyzvedává. Po menších útrapách se dostáváme na palubu (přeci jenom vysvléci se z vercajku ve vodě jsme dlouho nedělali) a po chvíli nabíráme i další skupinky potápěčů a pomalu se vracíme na pláž. Na pláž do jíždíme po vzoru amerických filmů a na plný plyn najíždíme na pláž do písku. Pak už jen zpět na valník a do kempu.

Briefing na pláži

V kempu pak už provádíme klasický check-in a ubytováváme se v chatičce. Možnost jsou pak rozličné, koho se nebaví povalovat u bazénu a dobře zásobeného baru (několik desítek druhů místních piv!) může vyrazit mimo kemp. Brífing a přihlášení na ponory na další den probíhá až večer a tak se tedy vydáváme lehce po třetí hodině na pláž, kde chceme trošku šnorchlovat. Na pláži pak zjišťujeme, že strašně fouká a je zima a tak se chceme vrátit s tím, že dáme v poklidu v kempu bazén a trošku toho odpočinku na té dovolené. Jak jsme se jen spletli! Hned po průjezdu bránou druhého perimetru (jejich tam prostě víc), Adam špatně odbočuje a vzjíždíme na špatnou silnici, která nevede k nám. Jaký to je problém se ukazuje zhruba po 200metrech kdy naše Polo zapadne čumákem do písku.

Zpět nejede (zahrabe se - přední náhon), dopředu nemáme radlici a do stran taky nic. Trávíme dosti zoufalou půl hodinku tím, že se auto snažíme vyhrabat, když postupně zjišťujeme, že nestačí ani ruce ani provizorní lopatka (=prkýnko) a tak se Adam vydává pro pomoc. Cestou zastavuje dva kluky s dotazem jestli nemají SUV, odpověď je, že mají nějakou ještě menší KIU, ta nám moc nepomůže. Další (asi pravověřní rybáři) moc nejeví ochotu nám pomoc. Nakonec Adam dojde k oné bráně, kde již zdálky chápou co se děje (ono když vidíte postavu celou od písku jak jde směrem k vám - vzpomínáme na scénu z Kill Bill 2 kdy se Uma vyhrabe z hrobu a jde přes silnici pro pití). Po menší domluvě volají místního údržbáře, který prý do pěti minut přijede. Po 40 minutách opravdu maník přijíždí a vydáváme se k našemu zapadlému autu. Už je celkem šero a tak Iveta čeká zamčená v autě. Maník vyndavá lano, kterým se normálně asi připevňují palivové nádrže k raketoplánu, a pomocí kladiva (!) toto lano zahakuje za oko našeho Pola. V duchu se loučíme s naší spoluúčastí na autě a koukáme co se bude dít. První dvacet minut je ve znaku dosti marné snahy o to auto vytáhnout. Přemýšlíme, jestli je možné auto rozebrat a auto poslat po součástkách do Joburgu. Paralelně řidič volí poněkud argresivnější přístup spočívající v tom, že auto už nebudeme vytahovat, ale vytrhávat. V reálu tedy prodlužujeme lano, rychlost a možnost toho, že se to oko utrhne a auto se propadne do Číny. Ale světe div se, lano, kladivo zaháklé za kastlí a i auto drží a dokonce po dvaceti centimetrech pomalu poskakuje do strany, kde už to snad půjde lépe. Pár pokusů a auto stojí vedle na písko/trávě odkud už se dá snad jet. Na místě zkázy je pak metr na metr uhlazený písek, na kterém nám auto v podstatě leželo. Tudíž nebyla moc šance auto vyhrabat. Děkujeme pánovi, a celý od písku nasedáme do auta a velice pomalu a rozvážné velkým obloukem a jinou silnicí se dostáváme zpět na hlavní tepnu a zpět do kempu! Sprcha, pivo a jenom relax až do večerního brífíngu.

Druhý den už neriskujeme žádné samo výlety a poslušně čekáme až nás na valníku dovezou na pláž a do vody. Po tom co nasedneme na člun a několika marných pokusech o to vyjet ze zátoky (jeden motor vypovídá službu - prostě nemáme den:) bleskově meníme člun a vydáváme se na moře. První i druhý ponor jsou klasické bez velkých problémů, Iveta už je rozdýchaná a více v klidu a tak se relativně bez problému dostáváme na cca 50minut pod vodou i s nějakým zbytkáčem v láhvi, takže pohoda. Vodní zvěře moc není, ale vidíme pěkně z blízka velkou želvu, takže určitě super. Na všechny ponory máme sebou GoPro, ale bohužel musím říct, že velikost objektivu a tím i světla, které se dostane k čipu, je velmi limitujícím faktorem. Což vzhledem k "hloubce" a málo slunce vytváří nic moc záběry. Ale co, tohle jsme tušili.

Zbytek dne trávíme vařením, nakupováním a hlavně balením na náš cca devítíhodinový přesun zpět do Johannesburgu. Poslední noc (domnělá, více dále) v Africe, ráno snídaně, nakopnout Polo a hurá na cestu!

Galerie GoPro fotek:

Youtube video z potápění: