Ráno vyrážíme s Cairns zpět do Townsville a pak do vnitrozemí. Mělo by to být nejrychlejší, ale jelikož jsou na cestě samé Road worky, tak věčně stavíme. Z pětiminutové výměny stěračů se stane asi hodinová záležitost, ale nakonec je vše v pořádku a můžeme jet dále. Všude jsou jen samé třtinové lány, které občas (opravdu jen občas) střídají banánovníky. Zakempováváme v Charters towers, kdy se jdeme ráno podívat na Towers hill na východ slunce.
Začíná být vedro, což by bylo fajn, kdybychom nebyli asi 1000 mil od jakékoliv vody a hlavně nám fungovala v autě klimatizace (asi nějak došla náplň a nechce se nám ji kupovat). Připadáme si jak v sauně, odrážíme kobylky a jedeme vstříc rudému centru. Po cestě potkáváme road trainy (obrovské náklaďáky až s třemi návěsy) doprovázené policejními auty. Jelikož zabírají oba pruhy, musíme vždy sjet na krajnici a čekat (a fotit:-)). Bohužel toho cestou moc k vidění není, takže jen jedeme a jedeme. Přejíždíme hranice Northern Territory, kde je nejvyšší dovolená rychlost 130 km (škoda, původně byla neomezená a dokonce od té doby co zavedly limit je více nehod, tak snad to zase zruší). I když ono to stejně asi moc lidí nedodržuje...:-) Dojíždíme do městečka Three Ways (Tři cesty) a jak název napovídá opravdu tam není nic jiného než křižovatka a tři cesty (do Darwinu, Alice Springs a Townsvillu). V průvodci jsme vyčetli, že by tu měl být monument Winstona Churchilla (to jsme si nemohli nechat ujít, když ho máme před školou), ale ani na informacích o tom nic nevěděli. Tak jsme se zajeli alespoň podívat na památník Johna Flynna, zakladatele Flying doctors (létajících doktorů).
My vybíráme směr Alice Springs a náš dnešní cíl je Tennant Creek. Cestou odbočujeme na Telegraph Station. Je to jedna z dochovaných telegrafních stanic, která slouží jako historická expozice. Budovy jsou zavřené a tak alespoň nakukujeme dovnitř. Je vedro a dočítáme se, že kousek od města je přehrada, kde se dá vykoupat a možnost piknikové posezení za zpěvu ptáků. Průvodce ale zapomněl dodat, že v období sucha je téměř vyschlá… Začíná se zatahovat a tak ještě jedeme k The Pebbles – ďáblovy kameny. Měla by to být obdoba známých Ďáblových kuliček. Za slunce by měly mít naoranžovělou barvu a cestovní kanceláře tam turisty vozí na západ slunce. Je to pěkné, ale jelikož je pod mrakem, vypadá to jen jak tmavé, poházené šutry přes sebe.. ale i tak fotíme…:-).
Stala se nám nepříjemná věc. V autě byl nesnesitelně cítit benzín. Mysleli jsme, že je to z nádrže, ale benzín neubýval, takže jsme pátrali po jiném zdroji. Po třech dnech jsme ho našli. Byl to vypůjčený strejdův umělohmotný kanystr na benzín. Jelikož v autě bylo strašné vedro, plast asi povolil a skoro polovina benzínu unikla z kanystru přes koberec a dřevo až k rezervě. (Už doceňujeme smysl kovového kanystru). Zbytek benzínu jsme tedy dolili do nádrže a studujeme, jestli jsou všude po cestě benzínky, abychom někde nezůstali viset. Větráme kufr a doufáme, že až do Melbourne nějak dorazíme:-).
V Tennant Creeku žije početnější skupinka Aboriginals. Mají tu vlastní muzeum a galerii kreseb, do kterého se chceme podívat, ale už v 15 hodin mají zavřeno, přičemž mají mít do pěti.. V místní knihovně se dovídáme, že zavírají zhruba odpoledne… ve dvanáct… No, asi se jim moc pracovat nechce. Postupně z nás vyprchává ideální představa o původním obyvatelstvu Austrálie. Nejsou to ti zarostlí dědečkové a babičky, co by se s námi rádi podělili o jejich kulturu, ukázali nám něco z jejich umění a mezitím děti vyráběli bumerangy. Potkáváme je jen opilí sedět na ulici. V této oblasti (vlastně všude v okolí Aboriginalského území) se prodává speciálně upravovaný benzín (OPAL), který není cítit. Co se tak dozvídáme, není totiž nijak neobvyklé, že se vám vkrádají do aut a kradou normální benzín, aby ho pak mohli čuchat. Musí tu být docela výnosný černý obchod s benzínem. Dokonce ani alkohol se tu nedá běžně koupit a tak při placení kempu vždy dostáváme poukázku na nákup lihovin. No, představovali jsme si je malinko jinak, vlastně úplně jinak. Ono je to těžké, když vláda jim dává peníze. Když si představíte, že jejich způsob života byl jít 15 kilometrů ulovit nějakého klokana, dotáhnout ho zpět, opracovat ho a zase jít ulovit něco dalšího, nebo sbírat bobule, housenky. Co mají teď na práci, když neumí nic jiného a když si můžou vše koupit v obchodě…
Žádné komentáře:
Okomentovat