Ráno vyrážíme pozorovat východ slunce. Je trochu pod mrakem, ale občas sluníčko vysvitne. Západ se nám ale líbí víc, možná za jasného počasí je to lepší… Chceme jít na Uluru, ale je kvůli větru zavřená, tak děláme okružní 9,4 km dlouhou procházku kolem. Na spoustě místech se nesmí fotit-aboriginské ženské a mužské tajnosti. Moc nechápeme proč, jelikož tam jsou jen občas díry ve skále. Odpoledne je climb otevřený, tak se Pája s Míšou pokoušejí jít nahoru. Ale po menších závratích to vzdávají. Adam s Ivet jdou mezitím na písečnou dunu, ze které se vyklube jen písečná cestička odkud je videt na Uluru. Podruhé jdeme na západ slunce, tentokráté s malinkými mráčky nad horou, které slunce zbarví do růžova.
Druhý den je zataženo a výstup na horu je zavřený, takže se o druhý výstup nemůžeme pokusit. Dopoledne tedy trávíme v kempu, návštěva u Vlastíka se malinko protahuje, takže na další horu – Kata Tjutu (Olgas)-jedná se o mnoho skal, které původně tvořili monolit, ale nyní jsou odděleny různě širokými roklemi. Dorážíme až kolem třetí. Vybíráme si 7,4 km dlouhou trasu nazvanou Valley of the winds..a jak název napovídá je tam opravdu větrno. Začíná poprchávat a párkrát i zahřmí a tak to celkem prolítneme. Škoda, že bylo zataženo, ale i tak to bylo rozhodně záživnější procházka než kolem Uluru, kde chodíte jen kolem jednoho šutru dokola a ještě by se nemělo fotit:-).
Večer jdou Pája s Míšou na večeri do BBQ baru. Kde si člověk koupí maso a sám si ho ugriluje. Nalákalo je menu, které je z beefa, klokana, emu a krokodýla. Nakonec se sice jedná o párek z emu a hovězího a na špejly napíchané kousky z klokana a krokodýla. Navíc je k tomu salátový bar, kde je i ovoce, kukuřice a něco jako naše zemlbába. Míša si ještě jako zákusek dává obrovský T-Bone steak, který vypadá jako z Toma a Jeryho:-). Výborný!
Žádné komentáře:
Okomentovat