Po odjezdu z parku se pomalu suneme do
Hila, cestou vidíme pár pláží, ale je relativně pošmourno takže ani nikde
nazastavujeme a jedeme přímo. V Hilu tankujeme, když nás obsluha benzínky
upozorní, že nemáme technickou na autu (nevím přesně jaké, ale říká, že by
s tím mohli být problémy pokud by nás zastavila policie), tato technická
je nalepena na zadním nárazníku (heh!) a jde relativně snadno sundat a prý se
občas krade. Nuže, rozhodujeme se zariskovat a neztrácet čas cestou do půjčovny
a výměnou auta a prostě když tak budeme hrát blbé turisty a snad se nějak
domluvíme.
Kolem třetí hodiny dorážíme do visitors centra
Mauna Kea, na vrcholu chceme vidět západ slunce a pak počkat na hvězdy, takže
se úplně nehrneme být tam co nejdříve a krom toho je doporučeno tu zůstat
alespoň půl hodiny na aklimatizaci. Po tom co se najíme skáčeme do Jeepa,
řadíme čtyřkolku a vyrážíme na horu. Začátek cesty (asi první tři km) je
šotolina a pak už zase asfalt. Cestou míjíme i dvoukolky, které bez větších
problémů výjezd zvládají také. Jedno upozornění, u 99% půjčoven se na tuto
cestu nevztahuje pojištění a roadside asistence, pokud tu tedy s autem
něco uděláte (ať už zaviněně nebo ne) škoda jde za vámi. Neříkám, že jsem se
Škodovkou na letních nejel horší trasy než je tato, ale spíš je potřeba počítat
s tím, že problém může být i v jiném autě, které uvaří brzdy a hodí
to do vás.
Mauna Kea je proslulá oblast pro různé
observatoře a taky jich je na vrcholu požehnaně, parkujeme na jednom
z parkovišť a procházíme se po vrcholku. Nahoře toho moc není (do
observatoří vás nepustí) a krom jedné vyhlídky to máte „rychle za sebou“, ale
my tu nejsme na procházky, ale na ty panorámata. Vytahujeme stativ, nasazujeme
rukavice (teplota se rychle blíží nule) a čekáme na západ slunce. Západ trvá
okolo půl hodinky a je to fajn podívaná, vtipné je taky sledovat turisty
z agentur, kteří dole ve VC (visitors centrum, jestli vás napadlo
vietcong, tak je něco špatně a moc koukáte na MASH:) fasují péřové bundy a
kalhoty, zatímco my tu stojíme ve fleesce a bundě a je nám celkem teplo. Slunce
zapadá a nastává obecný exodus, my ale čekáme na to hlavní na hvězdy, západ
slunce by byl romantičtější na pláží, ale my tu jsme kvůli tmě.
Bohužel hvězdám trvá skoro hodinu než se uráčí
vyjít a Adam další hodinu fotí – snaha složit fotky, aby vyšel takzvaný
star-trail bohužel nevyšla, ale to neříkejte Ivetě:), která chudinka celou dobu
mrzla v autě. Aby to ji to nebylo tak líto, dostala příslib dnů budoucích
v podobě prstýnku (prý řekla Ano, nevím mě byla strašná zima) a kolem
desáté hodiny míříme i my dolu. Je nutné mít zařazeno na „low“ a brzdit
motorem, na brzdy je to opravdu velký kopec. Ve VC potkáváme dva promrzlé
rangery, kteří mají program na pozorování hvězd a všude po parkovišti je
rozestavěno asi patnáct teleskopů a dalekohledů namířených různě po obloze,
jelikož jsme byli poslední na hoře, jsme poslední i na tuto možnost a nemusíme
se s nikým prát o místo u dalekohledu. Je to velká pecka a doporučuji všem
počkat, pán nám ochotně povídá o hvězdách a různě natáčí teleskopy, abychom
viděli to nejzajímavější (Mléčná dráha, Měsíc,...). Po půl hodině zadarmového
„star gazingu“ sedáme do auta a vyrážíme směr Waimea.
Waimea je městečko skorem u moře a pár minut
od Kony, bohužel se nám nedaří nikde jinde dopředu najít ubytování, takže přes
hotwire.com kupujeme ve Waimea hotel kam i lehce před půlnocí dorážíme. Nakonec
za 70 USD na noc dostáváme apartmán s dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami a
obývákem (dvou patrový dům) přímo na golfovém hřišti. Jsme však tak unaveni, že
dáváme paralelně sprchu (když jsou ty dvě koupelny) a jdeme spát. Ráno směr
pobřeží.
Druhé den ráno pomalu dojíždíme po našeho
posledního kempu – Spencer beach park (https://hawaiicounty.ehawaii.gov).
Kemp je také přímo na pláži s malým korálovým útesem s tím, že hned o
pláž vedle je další a větší. Pláží je směrem ke Koně nespočet a každý si
dozajista vybere tu svou.
Dny trávíme koupáním a šnorchlováním, jako
zpestření si Adam dopřává potápění s Mantami (http://www.konadivingcompany.com).
Výlet se skládá ze dvou ponorů s tím, že první je klasický ponor u útesu
těsně před západem slunce a druhý – ten hlavní – je ponor s Mantami. Jak
to vypadá? Každý si nabere extra závaží a plaveme k takzvanému „fire pitu“
(ohniště), kde jsou umístěny obrovské lampy. Sedíme okolo těchto lamp (proto to
extra závaží) s tím, že relativně záhy připlavou tři a pak další dvě
manty, které se krmí planktonem, který se
rojí v tomto kuželu světla. Každý máme navíc svojí baterku, ale ve
světle toho hlavního jsou celkem zbytečné. Celé představení trvá kolem 50
minut, kdy téměř bez dechu sledujeme obrovské manty, kterak okolo nás plavou.
Často se stává, že manta plave přímo na vás, aby to v poslední minutě
zvedla a téměř těsně nad vámi udělala otočku a plavala dál. Nedá se o to moc
slovy popsat, ale měl jsem ještě několik dalších dnů úplně bezděčný úsměv,
taková nádhera to byla. Když nám divemaster klepe na rameno s tím, že už
musíme jít, nikomu z nás se nechce, asi abychom to neměli tak těžké, jedna
manta se rozhodne, že nás kus cesty doprovodí a plave vedle nás. Na lodi se pak
překřikujeme s vyprávěním toho co kdo viděl – asi kdyby náhodou ten
člověk, který byl nalepený vedle vás viděl něco jiného :) Je to úžasný zážitek,
který bude určitě super i pro šnorchlaře, sic je ponor relativně drahý, i kdybyste
měli absolvovat jenom tento, tak se vyplatí.
Moje video:
Druhý den už jenom balíme a odpoledne se
vydáváme na letiště, tentokráte volíme vrtulové letadlo od společnosti Go!,
cestou vidíme hotely a dokonce hejna delfínů v zátokách. Více o tomto letu
v příspěvku o létání na Hawaii
Video s pořádnou výbavou:)
Žádné komentáře:
Okomentovat