Okolo desáté hodiny dosedáme na terminál
letiště v Koně, jedná se o malý terminál s pár rákosem ohozenými
chatkami sloužící jako odbavovací hala, což jak postupně zjišťujeme se ještě
rovná více vybavenému letišti. Tím, že se jedná o vnitrostátní let nekoná se
žádná kontrola a rovnou jdeme k pásu pro batohy.
Před letištěm stopujeme náš Alamo autobus,
který nás po pár minutách vysazuje u půjčovny. Pozor na to, že pokud budete
přilétat nějakou menší aerolinkou (Go!), která nepřistává na hlavním terminálu,
ale na tzv. „commuters“, tam autobusy bězně nezajíždí, doporučoval bych zavolat
přímo do půjčovny ať si pro vás přijedou, my to naštěstí řešili obráceně –
z tohoto terminálu jsme odlítali – takže jsme jenom řidiči řekli, že nás
tam má odvést.
V půjčovně máme na výběr z několika
Jeepů, my bereme toho zářivě červného, aby bylo poznat, že jsme turisti:) Kufr
a jeho nedostatky jsem již popisoval v kapitole ohledně aut, takže se
jenom omezím na to, moc se do toho nevejde a jde to otevřít i pilníkem na
nehty. Takže pokud plánujete někde nechávat auto déle s věcmi nehlídané,
bral bych buď hard-top verzi (normální pevná střecha) nebo „normální auto“.
Jeep, respektive 4x4, jsme na naší cestě úplně nezbytně nepotřebovali, při
výjezdu na Mauna Kea jsme si byli jistější, ale určitě by to šlo vyjet i
dvojkolkou.
Sedačky sklopeny, batohy naloženy, skáčeme do
auta řadíme „D“ a vyrážíme směr Big Island. Ještě drobná poznámka, strašně to
houpe, takže prvních pár mil si zvykáme jak se s tím vlastně jezdí, zlatá
oktávka. Opět doporučím – zkontrolujte co nejdříve tlak v pneumatikách u
obou půjčených aut jsme je měli podhuštěné, nevím jestli s tím někdo
blbnul v písku nebo to jenom nekontrolují, ale auto pak žere jak nezavřené
(rozdíl cca 4-5MPG).
Naše první zastávka vede rovnou do kempu
Hookena beach park (http://hookena.org/camping.html)
o kempu jsem již básnil v samostatném článku, takže opět bleskově:
delfíni, černý písek, free Wi-Fi. Bydlete tu, period.
Bohužel po dojetí na
místo zjišťujeme, že jediný větší obchod byl v Koně (velké centrum hned za
letištěm, jak na nákup jídla tak na kempingové věci, takže jakmile tu budete
projíždět tak se tu zastavte) a po tom co se ubytujeme vyrážíme zpět na nákup.
Cesta z letiště je na zhruba 40-50 minut. Odpoledne pak trávíme koupáním
(bohužel pod vodou jenom písek, takže nic moc není vidět) a seznamováním se
s ostatními spolukempujícími. Potkáváme rodinu, která občas pomáhá na
kávových plantážích a zbytek dnů pak je na pláži, mají sebou asi dvou letého
blonďatého beachboye a vypadá jako nejšťastnější dítě pod rozpáleným sluncem.
Asi na tom něco bude :)
Druhý den pak trávíme zase na pláži, něco málo
vaříme a ještě dokupujeme zásoby.
Na další den máme koupené potápění u Sandwich
isle divers (http://www.sandwichisledivers.com),
když ráno vstáváme vidíme, že se zátokou prohání hejno delfínu, chvíli je
pozorujeme, ale bohužel nemůžeme za nimi skočit, aby nám neujela loď, snad tu
budou i zítra.
Jelikož se jedná o náš první ponor na Hawaii
jsme patřičně natěšení. Bohužel jsme se trochu nechali uchlácholit recenzemi na
TripAdvisoru a ponor je takový nemastný neslaný. Takhle samotný ponor i chování
posádky bylo zcela v pohodě, ale něco tomu chybělo. Tento dive operator
vlastní starší manželé a celé je to situované na trošku starší potápěče, takhle
nepotřebuji, aby mi po hlavně skákal nějaký adrenalinem nadopovaný diver, ale
tohle bylo až moc. Pod vodou toho moc nevidíme, respektive co je vidět 20 metrů
pod vodou je vidět i na šnorchlu. Větším zpestřením je, že nám divemaster
chytne chobotnici, kterou pak důvěřivé Ivetě pod vodou podává jako překvapení,
Iveta je v pohodě do té doby než zjistí, že se jedná o chobotnici,
v tu ránu jakmile zjistí, že má v ruce chapadla třemi mocnými tempy
odplouvá do klidnější části oceánu a dosti rozladěnou chobotnici, která všude
kolem sebe vypouští inkoust, dělá, že nevidí.
Cestou zpět zastavujeme u pláže s „oranžovou
budkou“ (Kahaluu Beach Park), která má super korály
v malé hloubce (do dvou metrů) a hlavně se jedná o stanoviště želv, takže
do západu slunce plaveme se želvami a pozorujeme jejich pastvu na dně zátoky.
Sic je v zátoce tu dobu hodně lidí (hned u pláže je hotel), želvy
vypadají, že je to vůbec netrápí a klidně se pasou dále. Večer už jenom vaříme
a jíme ovoce, celkem fajn den. Jedině nás mrzí, že se s železnou
pravidelností odpoledne zatáhne a pod vodou už nejde moc fotit, asi to má co
dělat s okolními horami, těžko říct.
Ráno se probouzíme a v zátoce se mihne
pár ploutví, jsou tu! Budím Ivetu skáčem do plavek, foťáky na ruku, šnorchl a
plaveme za nimi. Bohužel než doplaveme do prostřed zátoky delfíni jsou fuč.
Trošku zklamaně plaveme zpět, Iveta se jde vysprchovat a chceme snídat. Ve
chvíli kdy si Iveta domyla hlavu od slané vody jsou delfíní zpět! Takže znovu
berem všechno vybavení a zpět do vody. Tentokrát se delfíní v zátoce
rozhodli utábořit v podstatě celé dopoledne jsou v ní a různě tu
plavou. Asi hodinu se s nimi různě honíme, ale jsou to rychlé potvory a za
dvě tempa jsou na hony daleko. Většina delfínů nás moc neřeší a celé stádo (cca
10kousků) nás různě obeplouvá, jediný kdo se drží dál je pár delfínů
s jedním mladým, které jsou raději vždy směrem u otevřeného oceánu, pro rychlý
úprk kdyby se jako něco mělo dít. Po chvíli lezeme totálně vyflusaní
z vody, snídáme a řešíme tuto super podívanou. Odpoledne jdeme vyzkoušet
naše oblíbené pláže směrem do Kony a opět šnorchlujeme a odpočíváme.
Na naší domovské pláži Adamovi půjčuje jeden
spolunocležník nafukovací kajak a tak Adam ještě brázdí zátoku, je to docela
zabíračka :)
Druhý den se budíme celkem časně ráno a
vydáváme se směrem Volcanoes national park (http://www.nps.gov/havo/index.htm).
S každým metrem, kterým se vydáváme na jih se mění obraz krajiny, všechno
začíná řídnout a více se zahalovat do černého hávu. Do parku dorážíme okolo
třetí hodiny odpoledne. U rangerů zařizujeme kemp (tohočasu zdarma) a koumáme
kam se vydáme na průzkum. V parku jsou pak možné, krom organizovaných a
placený výletů, cesty a okruhy jak pro auta tak různé treky. Jelikož je již
celkem pozdě vydáváme se na projížďku autem a na pár mikrotrailů od parkovišť.
Po klikaté silnici dojíždíme až k oceánu, kde je již cesta přeříznuta
ztuhlou lávou. Pro otrlé je možné pěšky a ne zcela legálně jít dále s tím,
že je možné narazit na tekoucí lávu. Je to značně nejistý (nikdo přesně neví
kde to je) pochod přes soukromé pozemky, takže se riskuje, že to někomu bude
vadit a bude problém, ale slyšeli jsme o hodně lidech, kteří to absolvovali
s menším nebo větším štěstím na tekoucí lávu. Většinou se však jedná o
dvou až tříhodinový pochod tam a zase zpět, vše po rozpraskané a ostré lávě. My
toto nakonec neabsolvujeme. Je už večer a jedeme na vyhlídku do kráteru, kde je
vidět rudý odraz lávy ve stoupajícím dýmu, takže lávu vidíme aspoň takto.
Ráno vyrážíme na trail po dně kráteru (ne toho
co z něj srší láva samozřejmě:) a pak po hraně zpět na parkovišti, jelikož
jsme vyrazili celkem brzo, máme celý trail v podstatě pro sebe a hlavně
nepálí tolik slunce. Za tři hodiny máme hotovo a pomalu se loučíme
s parkem a vydáváme se středem Big Islandu zpět na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat