Cestopisy, cestování a informace z Austrálie, Ameriky (USA), Kanady, Aljašky, Pekingu (Čína), Skotska, Jihoafrické republiky (JAR), Havaje (Hawaii), Mexika, Peru a Ohňové země a Antarktidy.
Fotky jsou zde !
Napiště nám na adamiveta@gmail.com
Jedeme do Kiamy, kde voda tryská skrz jeskyni vzhůru někdy až do výsky 60 metrů.
Další naše zastávka je Budderoo National Park, kde jsou 50 metrů vysoké vodopády Carrington Falls. Tady začíná být už trochu deštivo a tak po krátké procházce nasedáme do auta a vyrážíme směr Canberra – asi 200 km.
Zaznamenáváme malé škody na našem Fordíku… Nejdřív chtěl Míša pootočit zrcátko a málem mu zůstalo v ruce. Nějak se vytáhlo péro a nejde to stále zandat.Jelikož máme kufr v autě narvaný až po strop věcmi, tak je už nepoužitelné vnitřní zpětné zrcátko, a tak aspoň to rozbité spravujeme izolepou. Aby naši chlapci řidiči dobře viděli.
Další menší nehoda se stala hned další den, kdy zajíždíme na benzínku a Adam se musí otočit. Míša vyskočil z auta a šel se zeptat, jestli by nám někdo nespravil naše zrcátko. Ivet skáče z auta hned po něm, aby Adamovi řekla, kam až může couvat, abychom nenabourali. Každý používáme ale jiný slovník a tak Ivet říká DOBRÝ, čímž myslí, aby Adam už dál necouval. Adam chápe dobrý jako dobrý a tak couvá dál…NÁRAZ. Vidíme z auta jen vytřeštěné oči pana opraváře. Ve finále máme jen malinko prasklé zadní pravé světlo. Opět lepíme izolepou J Světla svítí, my jsme zdraví, což je hlavní a razíme dál směr Canberra.
Je deštivo, pobřežní cesta zatím nikde.. jen pole a pasoucí se kravičky. Přejíždíme hranice státu Victorie a Nového Jižního Walesu.
První noc pod stanem spíme v malém městečku Bega, kam jsme dorazili už po třetí hodině odpoledne – ponaučeni včerejškem jsme nechtěli trávit další noc v autě. Na noc se pěkně nabalíme, ale asi jsme se nabalili málo, protože když v 7 hodin vstáváme, tak jsou 3 stupně. Radši ani nevědět, kolik bylo v noci.
Zastavujeme se v městečku Narooma, kde je pěkný přístav. Voda je tu kupodivu nádherně čistá.
Dojíždíme do Huskissonu, do zálivu Jervis Bay, kde vaříme na BBQ s místními holuby – papoušky (Asi by se divili, kdyby věděli,že u nás se prodávají min. za dvacet tisíc a tady je střílí:) Je fakt, že budíček umí udělat docela hlasitý.). A pak oběd na nádherně bílé pláži.
Nacházíme kemp, kterýje přímo u pláže a jsme snad jediní, kdo staví stany. Jelikož spíme hned u moře a večer začíná dost foukat, parkujeme našeho Fordíka chytře za naše stany, abychom byli alespoň trochu v zákrytu. Spát chodíme kolem 7 večer, protože jakmile tady padne tma, tak vše utichá, lidé i auta mizí z ulic a bůh ví, kde všichni jsou, ale asi také spí… Druhý den my s Adamem ráno vyrážíme na výlet lodí za velrybami. Vyjíždíme ze zátoky a za chvíli spatřujeme delfíny. Předhánějí se s naší lodí a evidentně jsme pro ně taky atrakce. Velryby bohužel nikde. Zajíždíme s lodí k útesům, kde jsou schovaní tuleni. Škoda, že nemáme větší objektiv. Cesta zpět je kolem útesů. Velryby jsme sice neviděli, ale i tak to byl skvělý výlet.
Pája s Míšou zatím vyrazili do Jervis Bay National Park, kde se procházeli po 7 různých pláží a pak zašli i do zeleně. Odpoledne jedeme do Booderee National park, kde ještě před ním narážíme na našeho prvního a asi dvoumetrového klokana. Skočí do silnice a chvílí hopká před naším autem. Snažím se ze zadních sedaček vylovit foťák. Už ho vytahuju a jakoby to věděl, skočí zpět do roští. Jedeme k Cape St. George Lighthouse – k troskám majáku, který musel být zbourán z důvodu častých nehod lodí. Pokračujeme parkem na Murrays Beach (jiné pláže než s bílým pískem tu snad ani nenajdete) a přihopká k nám další klokan, tentokrát jen malej. Sledujeme ho, drží si odstup, ale neutíká a i nám pózuje:).
Ještě než padne tma, která je tu opravdu brzy (kolem 17:00), vyndáme naše kuchyňské náčiní a k večeři se vaříme těstoviny s vajíčkem a párkem. Než všechno sníme, padá pomalu tma a tak jdem jen 50m dál umýt všechno nádobí. Trocha těstovin zůstala v hrnci, tak se shodujeme, že je necháme na ráno do polévky. U dřezu jsme všichni 4. Holky myjí a utírají nádobí, kluci fungují jako držák, abychom nedávali čisté nádobí na špinavou zem. Když se vracíme ke stanům, kluci volají, ať jsme zticha a vyndáme rychle foťák. U našeho hrnce se zbytkem těstovin pobíhá malé zvířátko (viz foto) a kradeee z hrnce naše těstoviny na ranní polévku :) Fotíme a smějeme se, ale po chvilce nás humor opouští. Míša ho nejdřív krmí, ale nějak si na nás zvykl a je tak oprsklý, že se v klidu prochází přímo u našich stanů a nohou! Chceme už jít spát, ale klukům to nedá, tak ho chtějí vyplašit a začínají ho polévat vodou! Snad to pomáhá, tak zalézáme do stanů a jdeme spát.Tato noc je zatím nejteplejší, která nás ve stanu potkala :)
Odjíždíme z Melbourne. Opouštíme naše vyhřáté pokojíky v hostelu s přímotopy, ještě jedeme nakupovat do Coles (něco jako naše Tesco) a vyrážíme na cestu. Jízda vlevo už nám celkem nečiní žádné problémy, místo blikání už ani moc nestíráme, místo řidiče si už taky nepleteme se spolujezdcem, takže nejvyšší čas vyrazit:).Chystáme se na Phillip Island, kde se dají spatřit koaly, lachtani a po setmění tučňáci.
Nemáme tolik času a jednotlivé vstupy nejsou zrovna nejlevnější, tak vyrážíme na prohlídku Seal rocks, kde se tříští voda o tzv. Blowhole (velrybí nozdry). Je tam krásně, podle fotek by se zdálo, že si užíváme teplíčka, ale omyl- je celkem chladno a hrozně fouká. Při cestě z ostrova si děláme naše první Barbeque (BBQ) – kluci si objednali maso, tak si ho také ugrilují. Zatím jsme nemuseli použít náš vařič, jelikož jsou tu na odpočívadlech místní BBQ na elektřinu :). Chceme zakempovat v Lakes Entrance,ale víme, že za světla už to nestihneme. Moc aut po setmění sice nejezdí, ale my jsme odvážní a klokanů se nebojíme a pokračujeme v naší cestě dál. Jakmile se objevuje větší auto, než je náš Fordík, ihned jsme v závěsu :). Po klokanech naštěstí ani vidu ani sluchu a asi v půl 10 večer dorážíme na místo. Všude je mrtvo.. Paní z kavaran kempu se diví, že chceme v téhle zimě a v noci stavět stan. Nabízí nám karavan za 100 dolaru za noc, což odmítáme a tak jedeme dál. Asi po hodině hledání nakonec stejně uleháme v našem Fordíku na jednom z místních odpočívadel.
Pátek – V 11:30 máme sraz na Flinders street station s Adamovou sestřenicí Clarou. Provádí nás po centru a nábřeží, po chvíli nastupujeme na tramvajku, která jede kolem obdélníkového centra-vůbec nic není vidět, tak po chvíli jdeme zase pěšky. Po prohlídce města jedeme ke strejdovi a tetě na večeři. Vítají nás štěkající psi, prý se nemáme snažit si je udobřit, že to nefunguje. K večeři dostáváme výborný guláš. Povídáme a jíme dortíka. Sobota- Máme auto (foto dodáme později)!!!!! Strejda se s námi taky snaží hledat auto, ale pohybuje se stále malinko v jiné cenové kategorii než my.. Nakonec po čtyřech hodinách chození po Carcity v Ringwoodu ho konečně máme.. Náš modrý fešák – Ford Falcon. Usmlouváváme ho z původních 6000 na 4600 AUD včetně převodu a záruky. Tankujeme u nejbližší (což později zjišťujeme i nejdražší benzínky)-podle Petra je to levný benzín za 1,596:-) , tak tankujeme plnou nádrž a jedeme kupovat kempinkové věci. Kupujeme 4 rybářské sedačky (i s držákem na pití!) za POUHÝCH 10 AUD. Dále dvouplotýnkový vařič s bombou. Pája a Míša kupují stan za výhodných 29 dolarů. Díky hodnému majiteli hostelu, můžeme parkovat zadarmo kousek za hostelem. Ještě nakoupit jídlo a můžeme pomalu vyrazit po Princess Highway do Camberry.
Místo původních 6 hodin čekáme na letišti v Soulu přes 9 hodin, kvůli špatnému počasí v Melbourne.. Letadlo totiž nechce přistávat v Sydney, protože by to bylo moc drahé. Ještě, že tam je free wifi:-) Nakonec v 22 hodin(v Praze je 15hod) odlétáme ze Soulu a těšíme se na večeři. Ještě, že jsme se najedli před odletem v Soulu v KFC. Sedíme totiž na špatných sedadlech, co se rychlosti jídla a obsluhy týče a tak když k nám konečně dorazí letuška a zeptá se nás, jestli si dáme korejské jídlo nebo maso (samozřejmě maso :-)), tak nám náhle oznámí, že maso není, otevírá stolečky a chce nám vecpat jídlo korejské. Stolečky dáváme urychleně do původní polohy a odmítáme korejské jídlo. Po dlouhém omlouvání nám přinesou bábovky s mlékem a to nám má k večeři stačit. Nadáváme a tak si nás všimne jeden Turek, co seděl o uličku dál a asi nás mu bylo líto. Tak nám začne nabízet vše, co nachází ve svém batůžku. Jsme slušně vychováni, tak bereme sušenky, další sušenky i žvýkačky… Poté přichází letuška a nese nám jídlo z 1. Třídy!!! Chudáci lidi v 1. třídě. Čekáme bůh ví co to nebude a je to obyčejný brambor s kuřecím masem nebo nudle s mořskými plody, ale chuť to má opět nijakou. Už jsme ale dosyta najezení a hlavně přeslazení, a tak uleháme a celou noc se všelijak kroutíme, aby se nám spalo co nejpohodlněji. Přilétáme do slunečného Melbourne, později nám ale letuška oznámí, že je venku 9 stupňů. Kontrolu na letišti čekáme děsivou a dlouhou, ale vše probíhá pohodově. Musíme jen položit všechny batohy na zem, načež k nám přibíhá malý bígl a očuchavá, ale nic nenachází:-). Pak zkontrolují krosny, které dorazily naštěstí všechny a pádíme dál. V příletové hale už na nás čeká Adamův strýček Petr, přivítáme se a jedeme směr Hoddle Street do našeho hostelu. Petr nám oznámí, že bydlíme na nejrušnější ulici a ještě navíc nad železnicí. Uklidňujeme se tím, že budeme jistě unavení, a tak nás v noci nebude nic rušit. Kontrolujeme, zda nikde nejsou pavouci a už v sedm uleháme do postelí.
20:05 odlet Praha-Soul. Nedlouho po startu dostáváme večeři. Podle rad z netu, nedávat si nic korejského, volíme raději evropskou variantu večeře. No, sice dostáváme zvláštní variantu masa, špenátu a těstovin, ale ujde toJ. Jelikož Michal se rozhodl nevečeřet, zkouší Adam ještě druhou večeři- korejské jídlo (prý se musí vyzkoušet vše)-viz foto. Dostáváme jakousi polévku(chaluhy zalité vodou-nechápeme, jak to někdo může jíst, už vůně není lákavá) a rýži s nějakou směsí (houbovou..ano, je to k nevíře, ale Adam jí houby:), k tomu přidáváme ještě nějakou pepřovou omáčku.. Letuška nám radí, že jí tam máme málo, tak Adam přidává a přidává... až to strašně pálí, tak alespoň není nic jiného cítitJ Kupodivu Adam sní téměř vše…bojí se letušky:-) Už víme, že rozhodně nic korejského zkoušet nebudeme..
Jelikož se rozdává jídlo z druhé strany než večer, zbývá na nás ráno pouze korejská snídaně, s Pájou ale vybojujeme ještě dvě nekorejské.. Po deseti hodinách (13:20 korejského času) se dostáváme zase zpět na pevnou zem.. Jdeme si zlepšit chuť po korejské snídani do SubWay:-)
