Antarktida lodí - Ushuaia

23.02.2015 Ushuaia  T-4

Po přistání mě čeká návrat k „normálním“ teplotám na které je připravená fleeska, goretex bunda a boty do ledu, takže už se nepotím a nemusím nést vše v ruce jak dromedár. Před letištěm beru klasický taxametr taxík, který mne za cca 90 ARS dováží na mé ubytování v rodinném B&B Galeazzi Basily Bed & Breakfast y Cabañas Aves del Sur. Za čtyři noci platím nekřesťanských 265 euro, ale bohužel Ushuaia je opravdu hodně drahé místo na pobyt, ubytováním začínaje a jídlem či ostatními aktivitami konče. Večer se jenom ubytovávám, zjišťuji relativně rychlý internet a po sprše a cestě přes půl světa usínám.

Antarktida lodí - odlet

22.02.2015: T-5 dní Řím – Buenos Aires

oproti očekávání mám zabaleno celkem rychle. Trochu mne sice mrzí 23kg limit a ještě jenom jedno zavazadlo k tomu, ale nakonec se obrovská modrá reklamní taška podaří nafouknout natolik, že snad pojme vše potřebné. Jsem zvědav kolik z jejího obsahu bude nakonec potřeba a kolik se za dva měsíce vyloží bez jediné známky použití zpět na postel. Balit na dva měsíce je celkem zkouška, zvlášť, když lodníci (kódové označení pro BarkEuropa) v manuálu cesty dost neurčitě píší, že je omezená možnost omezené množství oblečení občas vyprat. Trošku mi ten wording připomíná zápisy z porad v práci a tak po tom co v pátek zjistím, že mám nárok jenom na jedno zavazadlo (grrr!) ještě píšu dotaz jakže to s tím praním jako je. Naštěstí se mi dostává odpovědi, že by to mělo být OK, a že chápou, že oblečení na 50 dní je celkem oříšek. V mém případě hlavně mít a pak i hlavně odvést. V sobotu, tedy den před odletem, ještě ve snaze minimalizovat objem nahrazuji původně zamýšlené lyžařské kalhoty goretex vrstvou, kterou plánuji přes standardní softshellky v době největšího nečasu nosit. Jsem zvědav jestli neomrznu. Jinak celkem typicky mi celý příruční batoh zabírá elektronika. V tomto případě 2x zrcadlovka, 3x objektiv, notebook, čtečka, tablet, nespočet nabíječek, extra baterek a drátů všeho druhu. Docela bych řekl, že ze součástek by šel sestrojit návratový modul Apolla s fullhd displejem jako bonusem. No tak snad toho mám dost.

V 17:10 na Ruzyni startuje můj spoj do Říma, kde mám dvě hodiny na přestup na, zatím snad můj nejdelší, 14hodinový let do Buenos Aires. Cestou se nic extrovního naštěstí nestává, dokonce se mi daří v mezích economy class i spát a tak nakonec dávám jenom jeden film ke snídani a cesta do Jižní Ameriky je za mnou.

V Buenos Aires přistávám na letiště EZE s tím, že odlétám z AEP (což je relativně častá kombinace), na přestup mám zprvu docela štedrých osm hodin. Nicméně po tom co trvá dvě hodiny čistého času od touchdownu letadla k bráně letiště, netřeba tento přestup podceňovat. Nakonec osobně doporučuji cca 4-5 hodin na samotný transfér, což se může zdát jako strašně číslo, ale bez zbytečného stresu to tak nakonec vyjde.

Cestu mezi letišti řeším nakonec nejvíc standardně a sice ještě před výstupem z customs v rámci přepážky TiendaLeone, což je místní dopravce, který vás odveze do města a na letiště, kupuji jízdenku na autobus (EZE – Centrum – AEP) za 140 ARS s tím, že v centru na chvíli vystoupím a dojdu na oběd. Pokud by se vám nechtělo trmácet autobusem je doporučováno vzít taxi (také možné od TiendaLeone), který by cestu měl zvládnout rychleji (+- hodina). Po cca hodině a 10 minutách vystupuji na autobusovém nádraží, kdesi v Buenos Aires za 30 ARS dávám do úschovny batohy a také drtivou většinu toho co mám na sobě, ono přeci jen člověk snažící se zabalit do 23 kilogramů nakonec skončí u toho, že má část výbavy, a to samozřejmě tu nejvíce težkou a tedy teplou, na sobě na což 30 stupňů není úplně dobrá příležitost jak testovat vaše saunovací schopnosti. V Buenos Aires jenom obcházím náměstí u autobusáku a hledám oběd, za cca 110 ARS si tak dávám argentinský steak s kaší. Dobré to bylo to né, že ne, ale že bychom v ČR za stejné peníze nedostali podobné jídlo to se také říct nedá. Pak už mě čeká jenom cesta na letiště a relativně rychlý checkin. Mou trpělivost jenom zkouší Aerolineas Argentinas s mým posledím segmentem cesty, když máme hodinu zpoždění. Už se vidím jak hledám někde ubytování, ale nakonec odlétáme a okolo osmé večer jsme v Ushuaia.

Antarktida lodí - příprava

Velmi krátký úvod. Před cca dvěma nebo třemi lety jsem na oblíbeném cestovatelském fóru www.akcniletenky.com našel drobný odkaz na stránky s deníkem cestovatele Petra Wolfa, který přeplul Atlantik s návštěvou Antarktidy na historické plachetnici BarkEuropa. Ihned se mi ten nápad a cesta líbil a říkal jsem si, že by to bylo fajn někdy uskutečnit. To co následuje je popis této cesty...

13.07.2014 – T-230 dní

Je půlka července, venku prší, jsem týden a kousek ženatý a začínám se více připravovat na vyplutí.

Cesta i cíl jsou známé. V plánu je 27.02.2015 se nalodit v Argentinské Ushuie (dneska zrovna hraje finále Argentina s Německem finále mistrovství světa ve fotbale, tak uvidíme jak to Leo dá nebo nedá) na historický trojstěžník BarkEuropa a vyrazit přes Drakeův průliv směrem k pobřeží Antarktidy a dále pak pokračovat přes Atlantik až k břehům Jižní Afriky, kde bude cesta končit. 52 dní na moři, 52 dní v kajutě, 52 dní zcela offline. Bude to očistec.

Do této doby byl celý plán hodně nemateriální, sic jsme se s mojí, teď už ženou, dohodli, že na cestu „můžu“, vymysleli jak to celé dobrodružství zaplatit (jizva po ledvině mě už přestává svědit!), tak pořád šlo prostě říct „ne“ a bylo by, teda spíš nebylo by. Ale to se naštěstí nestalo, zatím naštěstí, možná budu mluvit za pár měsíců jinak. A tak jsem sednul k internetu a vyplnil booking form. BarkEuropa odpovídá rychle a přesně, jednou odpověděli později a dokonce se omlouvali, že měli hodně práce s jinou výpravou, zatím z toho mám dobrý pocit. Přeci jen důvěra a zájem „operátora“ je při takovéto plavbě stěžejní a pokud by se nyní chovali ke mě nějak divně, jak by to vypadalo asi na moři.

Takže teď tři-čtvrtě roku před vyplutím dávám dohromady web, zkouším obeslat možné sponzory a hlavně platím prvních 20% ceny palubenky. Teď už není moc cesty zpět.

Držte palce.

Peru: Inca trail, Camino Inca aneb pešky na Machu Picchu

A je to tu! Highlight naší cesty, 43 km pěšky na Machu Picchu, čtyři dny a tři noci na cestě.

Pro toho kdo neví o co jde, krátký úvod.

Na Machu Pichhu, což je pro většinu turistů a návštěvníků Peru jeden ze středobodů cesty se dá dostat dvěma způsoby. Ten první, který jsme my neabsolvovali, je vlakem. Podle nabídek cestovních kanceláří a různých agentur (které najdete - či ony si vás najdou ) se dá cesta zvládnout za jeden den.

Cesta pak vypadá, že brzy ráno vyrazíte do Poroy (20 minut autobusem, nebo taxíkem), kde naskočíte do vlaku (vlaků je několik typů s cenami od 70USD až po 600 USD a jezdí různě přes den), který vás za cca tři hodiny doveze do Aquas Caliantes - což je nevelké městečko přímo pod MP. V Aquas pak opět naskočíte do autobusu (10USD obousměrné), který vás vyveze až k bráně MP a po prohlídce zase odveze dolu. Tuto cestu můžete absolvovat i po svých, ale je to dost makačka (což říkáme jenom na základě pěší cesty dolu:) Můj osobní tip je, že na MP pak strávíte tak maximálně dvě hodiny a musíte už zase zpět. Za jeden den se to stihnout dá, nicméně jste všude s maximálním davem ostatních, kteří absolvují stejnou trasu ve stejnou dobu.
Umírněnější varianta je, do Aquas Caliantes dojet předvečer, v některém z místních hotelů přespat a ráno se vydat na MP na otevíračku a pak jet buď večer zpět nebo si dát další den v Aquas a do Cuzca jet až další den ráno. Všechny varianty lze zakoupit jako zájezd od cestovky, nebo si jej poskládat sami. Dejte si jenom pozor na jednu věc, počet lístků na MP je vládou omezen a dle ročního období je nutné si lístky (zájezd) zajistit dopředu. Pokud jedete s cestovkou řeší toto samozřejmě ona, pokud plánujete vlastní ose tak lístky kupují na http://www.machupicchu.gob.pe. Vstupenky pak nejsou přenosné a ani zrušitelné.

Nicméně výše uvedené nebyla naše představa cesty na Machu Picchu. Chtěli jsme to zkusit po svých po takzvaném Inca Trailu. Inca trail je, stejně jako vstup na MP, vládně regulován a krom maximálního počtu osob, které na něj každý den mohou vkročit (2000 - ano dva tisíce, škarohlídi trvdí, že je to procházka Václavákem - tak na půl, jednak záleží na ročním období a pak také na agentuře, se kterou jdete - nicméně jiná možnost nejde a bohužel atraktivita MP je obrovská a s lidmi se budete muset chtě nechtě smířit) je nutné cestu absolvovat s licencovanou agenturou - nemůžete jít sami. Peruánská vláda se tímto snaží podpořit zaměstnanost v relativně chudém horském regionu a tak je například povinné mít sebou nosiče a průvodce. Celá karavana má pak průvodce, kuchaře, pomocníka kuchaře a nosiče. Pro naší 11ti člennou skupinku to znamenalo 16 dalších lidí, kteří se o nás starali. Ano je to masňácký způsob treku a pokud jste zvyklí na týdenní tůry po Švédsku, kde si všechno nesete na zádech a celou dobu nepotkáte ani živáčka tak toto bude šok, ale nejde to jinak.

Pro naší cestu si vybíráme agenturu SaSTravel (více o našem štěstí s bookingem v jednom starším příspěvku) a volíme rozšířenou možnost, která ke klasickém čtyřdennímu (tři noci) treku přidává ještě jednu noc v Aquas Caliantes s druhou návštěvou MP pátý den, ještě navíc si přidáváme výstup na Huaynapicchu, což je hora, kterou znáte z typických pohledicových fotografií - je to ta přímo za MP :) I na tento výstup je potřeba mít povolení (prodává se 200 na den), abyste v jeden ze dvou termínů (sedm nebo deset ráno) mohli vyrazit. Cena celého treku pak byla cca 750 USD na jednoho. Cena je to extrémní, ale zpětně nemohu říct, že by to za to nestálo a raději bych jel za 300 USD vlakem na jeden den.

Peru: Cusco a okolí (Pisac, Chicheros, Ollantaytambo)

V pondělí velice brzy ráno (5:40) vysedáme z autobusu v Cuscu - náš cíl, poslední větší město před návratem do Limy. Bereme za 15 SOL taxíka přímo z terminálu, který nás dováží před náš domnělý hotel. Po menších strastech, jelikož nám dárečkové z AirFastTickets zrušili hotel (a to i přes to, že nám poslali voucher), asi dvěma hodinám hovoru někam do Indie, kde se dozvídáme klasické do pěti minut pošleme nové hotely, nebo vrátíme peníze, aby se samozřejmě ani v 10 hodin nic nedělo, bookujeme nový hotel - děkujeme bohu za data v telefonu a booking.com aplikaci v telefonu. Nalézáme nedaleký hotel Taypikala Hotel Cusco za 65 USD / noc. Cusco je drahé, takže toto je bohužel standardní cena hotelu. Nenecháme si zkazit dovolenou a jdeme se ubytovat, hotel je standardní tří hvězda (jihoamerická), ale dá se.

Ráno ještě absolvujeme povinný checkin u naší agentury, která nás má za dva dny ráno odvést na Inca trail (všechny agentury mají stejná dva dny, aby měli zaručeno, že zvládnete alespoň nějakou aklimatizaci - my jelikož přijíždíme z Puna, které je ještě výš žádný problém nezaznamenáme a je nám naštěstí dobře). Rovnou u agentury rezervujeme i výlet po okolním Sacred valley (58 SOL / os), který druhý den taky absolvujeme. Výlet je celodenní a relativně náročný (furt se někam přesouváme mini busem, takže jsme večer řádně ukodrcaní), v rámci výletu navštívíme tři městečka - památky:  Pisac, Ollantaytambo a Chincheros.

Pisac je městečko přímo v údolí, kde se zastavujeme na horkou čokoládu a na místním trhu, kupujeme levné dečky, chňapky a další nezbytnosti, které samozřejmě potřebujeme (to mi alespoň vysvětlila manželka), naštěstí jsou ceny víc než lidové a produkce opravdu pěkná a snad to nešijí někde v Číně, nad městečkem pak navštěvujeme naše první rujny.

Druhou, pro nás téměř nevyslovitelnou zastávkou, je Ollantaytambo, kde (krom zastávky na inca vlak) jsou další rujny, které prolízáme. Vše je s průvodkyní, která mluví obstojně anglicky a v relativně malé skupince 8 lidí, jsme překvapeni, že je na vše dost času a nikdo nás od nikud nevyhání. Část naší výpravy zde navíc zůstává a vlakem se vypravuje do Aquas Calliantes, kde přespí a druhý den ráno hned vyráží na Machu Picchu - efektivní spojení výletu a cesty na vlak. Jinak pozor vlak se dá chytnout v několika zastávkách jedna je téměř u Cusca (10 minut autobusem), kde se většinou končí a druhá je pak právě v O`tambu, pozor právě na to, že z Aquas jezdí vlaky, které končí jak u Cusca tak v O`Tambu, rozdíl je, že z O`Tamba je to ještě 90 minut autobusem, které večer už nejezdí, takže pozor na to a pokud nemáte ubytování, tak jeďte tím správným vlakem ať tam nejste nuceni někde nocovat.

Poslední zastávka je pak v městečku Chincheros, kde procházíme jeho historické centrum a navštěvujeme katolický kostel, který postavil španěl, po té co se jak kolonizovat okolí. Už je večer a celý den - navíc okořenený skoky v rámci nadmořské výšky - je hodně náročný, takže už se všichni těšíme do minibusu a na klimbací cestu zpět do Cusca.

Samotné Cusco procházíme zběžně, zastavujeme se na jeho dvou hlavních náměstích (Plaza de Armas a San Francisco), nakupujeme další suvenýry, hledáme dobré a levné restaurace a fotíme. Relativně lážo plážo styl, který si pouze zpestříme snahou najít fungující bankomat (občas se stane, že těch pár bankomatů okolo náměstí turisté doslova vysají takže pozor na to - jinak bankomaty typicky umí vydat jak dolary tak soly, s equabankou vybíráme za 9kč, takže nemáme moc důvod tahat sebou velké obnosy peněz).

Večer se vydáváme na před odjezdový briefing u naší agentury, kde se poprvé potkáváme s našimi spolutrekujícími a s našimi průvodci (Julio zvaný Caesar a Erik), kteří nám představují co se na nás chystá a jak další 4 dny budou v jejich režii vypadat. Po asi dvou hodinách vyrážíme zpět hotel, kde celý netrpěliví a nesví balíme, vyhazujeme nepotřebné, přidáváme potřebné a tak dokola. A druhý den už vyrážíme...

Peru: Puno, Jezero Titicaca, Uros Islands, Amantani islands

Lehce po poledni dorážíme do Puna. Vychozího bodu cest na Jezero Titikaka. Máme zabookovaný hotel téměř v centru (pět minut pěšky na hlavní náměstí) Camino real. V ceně je taková standardní snídaně a internet. Na přespání je to dobré.

Na druhý den máme objednaný výlet na jezero (vybíráme snad méně turistickou verzi a i agenturu http://titicacaperu.com/cultural_amantani_uros_and_taquile.html), takže máme odpoledne na procházku města. Puno má dvě náměstí jedno tržiště a extrémní počet uliček a baráčků. Celá aglomerace se táhne přes dva kopce celým údolím.

S hlavní dominantou jezerem Titikaka. Ve městě se ten den koná slavnost všech okolních univerzit, což znamená, že ulice jsou plné slavicích a tančících študentů. Relativně pěkná podívaná, i když je kvůli tomu značně omezen pohyb po městě (taxíky moc nejezdí a furt do někoho vrážíte:)

Abychom nemuseli všude chodit, u jezera nás odchytává místní rikša, že nás proveze po městě (nakonec pak máme menší hádku o ceně, takže pevně domluvit dopředu!), ale výlet je fajn. Proveze nás okolo jezera, ochotně vyfotí a poví o městě.

Město máme za odpoledne projité a krom možných nákupů nás už nic neláká. Večer surfujeme na internetu a připravujeme se na výlet.

V rámci výletu máme v plánu navštívit jednak plouvoucí ostrovy Uros a pak přespat na již "klasickém" ostrovu Amantani. Spát máme u místní rodinky. Druhý den pak navštívíme další ostrov Taquile a pak zase zpět do Puna.

Ráno dáváme rychlou snídaní, přebytečnou bagáž do úschovny v hotelu a už po osmé nás vyzvedává autobus na výlet. Nejdřív jsme trošku v rozpacích, když pro nás přijede asi 50místný autobus, ale nakonec nabereme dalších 8 lidí a jedeme k molu. Cestou ještě nabíráme našeho průvodce. Cestou nám vysvětluje, že je "vhodné" nakoupit pro naše rodiny, u kterých budeme ubytovaní nějaké dárky. Kupujeme za pár solů rýži a mouku.
Pak už skáčeme do lodi a vydáváme se k plovoucím slámovým ostrovům Uros. Cesta trvá slabou hodinku a pak už najednou z nich vystupujeme. Rodinka, která na ostrově bydlí nám ukazuje jak na ostrovech fungují, jak připravují jídlo a jak celá komunita funguje. A pak samozřejmě prodej suvenýrů. Jsme na tyto taktiky připraveni a jelikož i suvenýry chceme pár jich kupujeme. Ceny nám oproti pevnině nepřipadají nijak přemrštěné a žádné nucení se naštěstí nekoná. Samotné ostrovy jsou impozantní a barevně velmi kontrastní.

Pak už přeskakujeme na rákosový člun a plujeme na druhý ostrov, na kterém je i záchod.

Pak už přestupujeme zpět do naší motorové lodi a vydáváme se směr Amantani. Cesta trvá zhruba dvě hodiny a ke konci je to už lehce úmorné, pár lidem se dokonce dělá špatně.

Na Amantani vyskakujeme z lodi a dělíme se do čtveřic - dostáváme pár Kanaďanů, kteří jsou na roční cestě okolo světa - a jdeme ke své "mamě", která nás bude mít na starosti a u které budeme spát. A tak jdeme s naší Ericou domu, musím se přiznat, že jsme měli z tohoto typu ubytování celkem obavy, jak to všechno bude probíhat, ale nakonec vše proběhlo bez nějakých stresů a problémů. Erica (podobně jako ostatní) mají pro ubytované hosty zvláštní pokoje oddělené od zbytku. Pro lidi na ostrově je toto jedna z možností obživy se systémem jak se o turisty spravedlivě dělit. V rámci tohoto balíčku je pak ukázka typický prací na ostrově (tkaní, vaření, mletí mouky) a pak taky diskotéka v mínstím stylu. Abychom si to více užili dokonce nás navlečou do lokálního úboru :)

Tanec naštěstí spočívá v tom, že se běhá v "hadu" dokola, Za což je hlavně Adam rád. Na ostrově pak navštěvujeme nejvyšší vrchol Pacha mama (matka země). Je to náš první výstup v nadmořské výšce okolo 3500mnm takže jsme celkem zadýchaní, ale západ slunce je úchvatný.

Druhý den se loučíme s naší mamou a opět lodí vyrážíme na další ostrov. Nutno říct, že už toho máme všichni relativně dost a na lodi pospáváme. Druhý ostrov je podobný Amantani, ostrov přecházíme z jednoho okraji na druhý a cestou se stavujeme jen na oběd (jíme lokální rybu trucha - trout) a pak už vyrážíme zpět do Puna. Cesta trvá tři hodiny a už je to opravdu "přes závit" tak jenom pospáváme v lodi. Do města dorážíme okolo třetí odpoledne, náš autobus však jede do Cuzca až v 22 večer. Takže máme odpoledne volné. Jelikož extrémně prší, tak se jdeme navečeřet, na internet a jenom se tak procházíme po městě. Večer nasedáme do VIP třídy našeho autobusu a vyrážíme směr Cusco!

Peru: Arequipa

Dopoledne se ubytováváme a jdeme se podívat do info kanceláří, co nabízejí za výlety. Rádi bychom na výlet do Colca kaňonu, ale zjišťujeme, že jednodenní vyjíždějí brzy ráno (a to už bohužel nestihneme) nebo jsou vícedenní. Jelikož druhý den odpoledne už zase pokračujeme autobusem směr Puno, musíme kaňon vynechat. Volíme tedy 4 hodinovou City Tour - což je naše první a snad i poslední hromadná výprava ve dvoupatrovém vyhlídkovém autobuse plného turistů v letech a s dětmi, ale co se dá dělat. Očekáváme, že bude průvodce mluvit i anglicky, ale z mikrofonu v autobuse i po půl hodině okružní jízdy zní jen španělština. První zastávka je u kostela San Juan Bautista de Yanahuara s výhledy na pohoří. Zde si konečně průvodce všímá, že má i nešpanělsky mluvící turisty a my se konečně dozvídáme, kde vlastně jsme.

Kostel San Juan Bautista

Dále navštěvujeme Carmen Alto - vyhlídka na krásné farmářské terasy a tři sopky - Misti, Chachani a Pichu-Picchu, kde nám průvodce dává ochutnávat koku, mommy juanita (chutná jak smetanová zmrzlina) a povídá o léčivé rostlině Maca, která se používá i jako přírodní viagra. Všechno se dá navíc koupit v místním stánku.

Při cestě zpět se ještě zastavujeme v obchodě, kde si můžeme pohladit alpaky a koupit oblečení z jejich vlny.

Večer a druhý den ještě stíháme pěší prohlídku hlavních zajímavostí Arequipy - především kostely a náměstí.

Peru: Paracas - Nasca

Paracas

Limy si moc neužíváme (na prozkoumávání bude čas při cestě zpět) a hned druhý den v 6 hodin ráno vyjíždíme autobusem směr Paracas. Vybíráme společnost Cruz Del Sur (55/S na osobu). Je to spíše turistický autobus (a lehce dražší), ale zase se prý člověk nemusí bát o zavazadla. I když se jedná o autobus pro turisty, tak jinak než španělsky se tu nedomluvíte. Sedíme nahoře v první řadě a kocháme se výhledy (a prasklým oknem). Tedy výhledy... celou cestu je vidět jen písek a občas nějaká vesnička s jednou asfaltovou hlavní silnicí, jinak všude jen písek a hlína.

Po pěti hodinách přijíždíme na místo... Když sjíždíme z jediné asfaltky někam do úzké silničky za vysokou zdí, máme celkem strach, zda jsme tu správně. Naštěstí je to opravdu autobusové nádraží s informacemi a ne něčí dvorek. Paracas je výchozí stanicí pro výlety na ostrovy Ballestas, kde se dají pozorovat miliony ptáků, lvouni, delfíni nebo velryby (prý už nikdy nemusíte jezdit na Galapágy). Bohužel na místě zjišťujeme, že tyto výlety vyrážejí pouze brzy ráno (takže Galapágy, zkusíme to příště u vás). Pokud tedy chcete tento výlet absolvovat doražte do Paracasu den předem, nebo vyražte okolo čtvrté (ugh) ráno z Limy, tak abyste dorazili okolo půl osmé.

Vybíráme tedy alespoň odpolední výlet do přírodní rezervace s archeologickými nalezišti. Naštěstí batohy necháváme na nádraží, takže se s nimi nemusíme nikde tahat. Při návratu z výletu nás zastihuje písečná bouře. (co se taky dá čekat jiného, když Paracas je kečuánský výraz pro písečné bouře....). Z minibusu není vidět nic jiného než písek. Docela se divíme, že řidič s námi trefí zpět, jelikož silnice je jen z udusaného písku a cesty se různě spojují a rozpojují, ale nikde žádný ukazatel... Nakonec na nádraží přijíždíme. Máme ještě asi 3 hodiny čas, než nám jede autobus do Nascy. Původní plán byl projít se po městě. Obáváme se, že žádné město tu, ale není a navíc není vůbec nic vidět, takže čekáme venku ve větru a písku na lavičkách... Když přijíždí autobus oprašujeme ze sebe kila písku a těšíme se do tepla na hotel. Autobus je opět společnosti Crus Del Sur.

Nasca

Do Nascy přijíždíme večer a máme zde zamluvený hotel Sul del Sur kousek od autobusového nádraží.
Hlavní plán jsou tzv. Nasca lines - obrazce spirál, piktogramů a zvířat vytvořené v pouštní půdě, které jsou viditelné pouze z výšky. Ještě večer Adam zamlouvá na zítřejší ráno výlet letadlem (na výběr je z několika možností. výšek a délek letů, vybíráme tu nejdražší 120USD/os. Booking děláme v hotelu, což je asi nejběžnější, ale jde to v pohodě zajistit i ve městě - jenom musíte dorazit v době, kdy je otevřeno) - létá se převážně ráno, kvůli lepší viditelnosti a menší větrnosti.

Bohužel ráno je lehce komplikovanější, jelikož je prý špatná viditelnost a máme počkat na lepší počasí. Necháváme se z letiště odvést zpět na snídani (kterou jsme si ráno nedávali, jelikož se doporučuje letět na lačno - piloti totiž rádi dělají prudké zatáčky nad obrazci). Nicméně my už máme hlad a zatáčky nezatáčky, jdeme snídat a budeme doufat, že žaludek si s tím nějak poradí. Let jsme si vybrali s menším letadlem jen pro 4 osoby (kvůli lepšímu výhledu). Nejdřív vidíme jen všude samý písek a čáry, ale žádné slibované obrovské obrazce.  Ty nám ukazují až piloti, když se k nim přiblížíme. Člověk si musí nejdříve zvyknout, že ty obrovské obrazce jsou sice velké, ale z letadla působí male, zvlášť když mají téměř stejnou barvu, jako okolní písek. a takhle tedy vypadají...

Vidíte něco?

Tady už?

Co takhle?

Odpoledne máme čas a tak zamlouváme výlet na hřbitov Chauchilla, který leží 30 km od Nazcy. Řešíme to formou výletu přes stejnou kancelář jako jsme řešili dopolední let (60S/os). Jedná se o, jak název napovídá, nascské pohřebiště, které bylo vykradeno a kosti byly rozházeny různě po okolí. Teprve před nekolika lety bylo pohřebiště zrekonstruováno a v jámách je vidět, jakým způsobem byla těla Nasců mumufikována. Při výletu nás opět zastihuje menší písečná vichřice - doufáme, že naše poslední.

Večer jdeme do Planetaria Marie Reiche (německá archeoložka, která celý život zasvětila studiu obrazců Nazca) - je součástí hotelu, kde se dozvídáme o astronomický význam obrazců Nazca. Pak už jdeme do hotelu pro batohy a v pul dvanácté večer vyrážíme na 9,5 hodinovou cestu do Arequipy (Autobus - Oltursa -140/S). Autobusy bookujeme v rámci VIP třídy, což znamená, že se lehátka dají téměř sklopit a jsou pohodlnější než v rámci standardní třídy. Jízdu téměř celou prospíme, takže to asi vážně funguje:)