South Georgia: Right Whale Bay

Brzy ráno máme na dohled břehy South Georgie. 

Nejdříve v mlžném oparu a pak i v jasných rysech. Míjíme dvě větší kry a míříme si to do zátoky Right Whale. 

Bohužel, right whales se tu už nevyskytují, ale zato se zde rozléhá větší kolonie King penguins. Už když připlouváme do zátoky tak si nás zvědavě obhlížejí a v pravidelných cyklech obeplouvají loď. Ty zvědavější do ní dokonce ťukají zobáky a plácají křídly to trupu. 

Dávám na selfie-tyči do vody GoPro, což se tučňákům docela líbí a zobáky zkoušejí co vydrží. Jsou jich kolem stovky. 

Po obědě skáčeme do zodiaků a vydáváme se na průzkum zátoky. Hned po vylodění se na nás vrhá asi stovka „stěňat“ fur sealů a začíná zjišťovat co, že jsou ty nový tvorové zač, musí si myslet, že jsme noví tučňáci. Koukají na nás, ty statečnější na nás i doráží. Dávám na zem GoPro, tak k němu čuchají, šťouchají do něj a jeden se mi dokonce zakusuje do tyče. Jsou docela srandovní. Mají už základy chování dospělých tuleňů, ale pořád je na nich vidět hravost a i jistý respekt. 

V South Georgii bychom pak měli potkávat právě mladé (2-3 měsíců) staré tuleně spolu s jejich matkami. Mužská část populace je právě v Antarktidě a odpočívá po náročné aktivitě jakým plození potomstva dozajista je.

Drake passage – Scotia sea – South Georgia

Ráno se vydáváme znovu v ústrety Drake passage. Vítr fouká nějak divně, tak si potřebujeme trošku na motor nadjet zpět nad South Shattlends a pak chytit západní vítr směr South Georgia – alespoň tolik říká večerní briefing od kapitána. 

Bohužel relativně záhy přestává foukat a do toho začínají vlny, takže se opět hodně lidem dělá špatně a náš hlídkový systém je pak docela zdecimovaný. 

Zvlášť, když 3 hodiny z hlídky jsme střídavě na naších stanovištích (tedy za kormidlem nebo na vyhlídce – jak by řekl, děda v koši) nebo taháme plachty. Aby toho nebylo málo tak se nám i rozpršelo a trošku začalo foukat. 

Děkuji výrobcům a propagátorům Goretexu, který mám teď od hlavy až k patě. Když na vás skočí vlna, jenom to lehce steče a nic se neděje. Takže alespoň jsem v suchu. 

Nicméně po všem tom řešení plachet jsem i tak dost mrtvý a  prochladlý. Druhý den ráno se opakuje podobná písnička, plachty nahoru, pak se dostáváme do středu tlakové níže a přestává foukat, tak se jen tak převalujeme v jejím středu téměř na místě a čekáme na nový vítr, který nás posune trochu víc na sever. 

Zatím jenom tak driftujeme po větru, kudy zrovna fouká...

Druhý večer konečně začíná foukat. A tak jedeme, místy i 11kts u většiny lidí už odeznívá mořská nemoc a i charakter vln se mění, takže to není tak strašné. I když máme na palubě pár lidí, kterým je pořád hodně zle a už se zcela navážno ptali jestli jde odletět z South Georgie, po které nás čeká dalších asi 23 dní plavby, což chápu, že pokud je někomu zle se mu moc nechce. 

Jinak se dále seznamujeme s lodí a s plachtěním a zprvu neznámé pojmy a lana začínají pomalu do sebe zapadat. A sic asi nikdy nebudeme schopni loď ovládat sami, tak už je nám minimálně pár věci jasnější.

Bohužel původně zamýšlený Elephant island kvůli nevětrům a pak zase špatnému počasí nedáváme, tak doufám, že moc nebudeme ukrajovat z našeho času vyhrazeného na South Georgii.

Najednou nás přepadá mlha. Nic není vidět a z mlhy je velká vlhkost, do čehož se přidávají vlny, které nás na ostřikují až na palubu. Zase trochu jiné plachtění. Druhý den ráno se zčista jasna vyjasňuje a pak přichází i modrá obloha a slunce – něco co jsme přes týden neviděli! Nicméně stačí další dvě hodiny, aby modra obloha byla ta tam a opět začalo pršet. I to je Scotia sea a Drake passage.

Další den dorážíme k břehům South Georgie. A otevírá se před námi krásný, života plný a zelený ostrov.

Antarktida: Brown bluff

Dnes nás čeká naše poslední vylodění na pevninské části Antarktidy a možná i poslední v rámci Antarktidy (v plánu je ještě návštěva Elephant islandu, ale není jisté jestli na něm zvládneme přistát) a Antarktida se nám odměňuje opravdu parádním až pohlednicovým počasím. 

Svítí sluníčko, je modro v rámci mezí i teplo a tak si to řádně užíváme jak my tak i zvířata, na kterých je vidět, že se rádi také nahřejí na slunci. Na pláži pak máme naše známe gentoo a adelitas tučňáky a spolu s nimi tu odpočívá i par fur seals. 

Nikdo se nikam nežene, vše fotíme nebo jen tak odpočíváme a nasáváme tu Antarktickou náladu a atmosféru. 

Část skupinky, jde pak na výpravu na kopec, kde vidíme opět super výhledy do údolí a na loď, opět velká paráda. 

Naši cestu končíme u ledovce, kde se právě koupe skupinka tučňáků a pak už zpět na loď.

Na lodi se dozvídáme nové rozdělení do hlídek a zafixované časy hlídek (už se nám tedy nemění), pro začátek fasujeme v naší hlídce super čas 08-12 / 20-00, ale víme, že i na nás se dostane s hlídkou v méně příjemné hodiny. Odpoledne nás čeká cesta ledem směrem k South Georgii a uvidíme zdali zvládneme i ten Elephant island.

Antarktida: Paulet island, Dundee island

Ráno se budíme zakotvení (spíše tedy driftující) u ledovce B15y. Je to 11nm (námořních mil) dlouhý a 1nm široký kus ledu, který si různě putuje Antarktidou, před časem se odlomil z mnohem většího kusu (B15). 

Na ostrově jsou pak už téměř vytučňákované (jako vylidněné rozuměj) kolonie adelitas tučňáků, pár jich tu ještě je, ti kteří jsou pořád „plyšoví“ to asi bohužel už nestihnou a zimu nepřežijí. 

Na ostrově je pak pořádný smrad a všude přítomné guáno, takže toho pak máme plné boty. Za chvíli dorážíme k pozůstatkům „chaty“ – hutu, který tu zanechala jedna expedice, která tu v něm nedobrovolně trávila v 21 lidech 10 měsíců. Přístřešek je postaveny z kamenů, nic moc vysoký a jako střecha měly sloužit tučňáčí a tulení kůže. 

Což teda musela být nemalá paráda a smrad. Míjíme také jeden hrob, kde odpočívá jeden z členů výpravy, prý neumřel na následky zimy nebo hladu, ale na nějakou „běžnou“ nemoc. Cestou zpět na pláž míjíme sladkovodní jezero – aktuálně zamrzlé a vracíme se zpět na pláž.

Na lodi nás čeká oběd a přejezd na Dundee island. Na ostrově se nachází už opuštěná, ale stále ještě udržovaná Argentinská základna (udržují ji, aby ji nemuseli zbourat, což je drahé), která měla dokonce svůj vlastní přistávací kus ledu. Na ostrově začíná hodně foukat a sněžit a tak i mi poznáváme náznaky té pravé ne-sluníčkové Antarktidy. Pořád je ještě relativně teplo (-5st), ale poryvy větru a malá viditelnost dávají tušit tomu jaké to je v té opravdové zimě.

Antarktida: Weddell sea – exploration day

Dnešek je den jako každý jiný, s tím rozdílem, že se budíme uprostřed moře plného ker a různě plujícího ledu. 

O tom jak to bude vypadat jsme hned spraveni nárazem do jedné kry, kapitánovy nějak přestal fungovat ovladač na kormidlo a do jedné z větších ker (zhruba jako dodávka) to napřímo napálil. Loď se v tu chvíli ihned zastaví a zhoupne se zpět. 

Kra se trošku vrátí a pak se okolo nás protočí dál ve své driftovací cestě. Zvláštní pocit. Nicméně loď toho evidentně snese celkem dost, jelikož podobné kousky se nám během dne párkrát podaří. 

Naším dnešním cílem je prozkoumávat Weddell sea a zkusit kam až na jih se dostaneme. Optimální cíl by byl Snowhill island, ale podle satelitních obrázků je dokonale obklopen ledem, takže se k němu nedostáváme, ale zkoušíme si prorazit cestu co nejdál to jde. Kupodivu se docela vyčasilo a dokonce vidíme i modrou oblohu – poprvé v Antarktidě – tak trávím několik hodin posazený na stěžni. Fotím, točím nebo jen tak koukám, co se kde děje. Je to opravdu paráda, proplouvat přímo okolo velkých ledovců, slyšet jak praskají a vidět jak z nich kusy odpadávají. Všude okolo je pak led, učíme se poznávat jednotlivé druhy ledu – kdo by řekl, že jich je tolik. Nejvíce se nám samozřejmě líbí ten hodně modrý nebo naopak ten nejvíce ledovatý (tedy bez vzduchu – takový je v podstatě úplně čirý). Parádní den ve Weddell sea.