Antarktida: Weddell sea – Hope point

V noci držíme „ledovou“ hlídku a vyhlížíme led. Je to docela síla, jelikož je docela zima (-7C) a hodně do toho fouká - z části i voda z moře, takže chillfactor je kolem -15. Po dvacetiminutách mám na brýlých celistvou vrstvu ledu, takže toho moc nevidím - respektive led vidím všude. Naštěstí do ničeho nenarážíme. Po dvou hodinách hlídkování (20 minut na hlídce, 20 minut odpočinek), toho mám celkem dost a jdu spát. 

Ráno vplouváme do Weddellova moře, které je už z části plně zamrzlé. V noci to ještě není tak patrné, ale ráno je již zřetelná změna na moři. Moře je najednou jakoby černé a vláčné, nelámou se na něm vlny a jenom se vzdouvá a pak zase ztrácí. 

Při bližší pohledu spatřujeme, že povrch má již velmi tenkou ledovou krustu, která se postupně mění v celistvé kusy ledu, kterýma si razíme cestu. Nemůžeme samozřejmě vjet do kry nebo již zamrzlého ledu, ale s volně plujícími kousky ledu si poradit umíme. 

Po poledni dorážíme do Hope bay, což je zátoka již na pevninské Antarktidě (již tedy nejsme na Shettlendách), kde je celoroční Argentinská základna. 

Jdeme se podívat jak tam žijí (mají tam školu, muzeum a společenské centrum) a oni se naopak jedou podívat k nám na loď. Takové oboustranné zpestření. Posílám pohledy za tři dollary kus, pohledy se navíc musí dát do obálky, aby se na ní vešly všechny známky, kterýma je potřeba je oblepit. 

Po  cca tří hodinové návštěvě se vracíme zpět na loď, dnes budeme kotvit v zátoce a brzy se ráno se opět vydáme na cestu.

Antarktida: Livingstone island – Hannah point

Ráno se budíme, po té co nás posádka v noci převezla jinam, u nového ostrova Livingstone island, konkrétně na Hannah pointu. 

Postup je stejný jako minule, skáčeme do zodiaků a vydáváme se na pláž. 

Tentokrát je v rámci IAATO skupiny (sdružení cestovních společností pod jedny pravidla) omezen pohyb tak, že se rozdělujeme na tři skupinky, které musejí jít s menšími odstupy od sebe tak, aby měla zvířena možnost se vzpamatovat a nezačala panikařit. 

Na břehu nás čekají naší známí Chinstrapped tučnáci a dva zapomenutí Macaroni tučnáci. 

Hnízdí tu navíc několik kusů ptáků giant petrel s úplně chmýřatými mladými a hlavně tu jsou pak elephant seals. 

Pokud se podíváte na fotky fur seals, jsou to takový psi. Biologicky (a prý se z nich vyvinuli) mají nejblíže k ledním medvědům, umí chodit po ploutvích (unesou na nich celou váhu svého těla) a dokáží celkem obstojně trávit čas na souši. Elephant seals už jsou oproti tomu o krok dále a jsou ještě více uzpůsobeni moři. Krom toho, že se umí potopit až do dvou kilometrů, váží skoro dvě tuny tak už mají více zakrnělé ploutve a nedokážou se na nich postavit. Jejich pohyb po pláži je pak takový spíš píďalkovitý – trošku jako housenky. Na pláži jich potkáváme několik skupin, kteří právě procházejí výměnou srsti (nebo diving suite jak říká náš průvodce), tak vypadají jako spálení od sluníčka. V této době opět nemůžou do vody, jelikož je nová srst ještě nedokáže zcela ochránit.

Různě se přes sebe převalují a vydávají srandovní zvuky a hlavně extrémně páchnou. Dále na pláži ještě nacházíme zbytky velrybích koster, na zemi vypadají podobně jako dřevěné klády, některé skoro ani nejdou od sebe rozeznat. 

A pak už zpět na loď. Dnes nás čeká skoro celodenní přesun do Weddel sea. Podle stupně zalednění uvidíme kam se všude podíváme.

Antarktida: Deception island

Ráno kolem sedmé projíždíme tzv. Neptune's Bellows na Deception island. Což je sopka, které se zhroutila jedna strana kráteru a teď se dá vjet do vnitř. 

Míříme na místo zvané Telefon Bay (ztroskotala tu loď s tímto názvem, neznamená to, že se odsuď dá telefonovat:) 

Jedná se o jedno z mála míst, které navštívíme a nebude na něm moc tučnáků a taky, že není :) Na tomto místě nás čekají dvě procházky po okrajích sopky a několika lokálních jezer. 

Po obědě se přesouváme na místo původní velrybářské základny (Whalers bay), kde se do roku 1910 velrybařilo. Pořád jsou zde vidět pozůstatky menších lodí, domů a velrybářského vybavení (rozklad probíhá v těchto podmínkách velmi pomalu), tak jak se zde používalo. 

Na místě nás vítá jenom pár Gentoo tučňáků a několik docela agresivních tuleňů, které na člověka furt doráží – jeden ke mě přišel asi na metr a furt vrčel. Člověk jenom nesmí začít ustupovat – neutečete jim – roztáhnout ruce a křičet na něj. Zatím si to vždy rozmysleli a otočili se zpět. 

Takto akční mají být hlavně letošní mláďata (tedy jeden rok staří jedinci), těm starším už jsme jedno a hlavně odpočívají. 

Nicméně to není nic příjemného, když k vám přiběhne 80-150kg  naštvaného tuleně, vrčí na vás a cení zuby. Tak už pak radši chodím ve skupince :)

Antarktida: Yankee Harbour and Fort point

Proplouváme McFarlanovou úžinou a dostáváme se k South Shetlends islands. 

Naše první návštěva směruje na místo zvané Yankee harbour. Jedná se o delší pláž, kde se „povaluje“ kolonie tučnáků (gentoo penguins) a tuleňů (fur seals). Pro většinu z nás je to první návštěva (i když na lodi je i pár veteránů), tak nastávají pravá „fotojatka“, kdy se každý tučňák fotí z miliónu stran, uhlů a pohledů a to samé čeká tuleně. 

Naštěstí si nás moc nevšímají a jsme jim dost jedno. Občas se nějaký mladší „kus“ přijde na nás podívat blíže, ale nechovají se nijak agresivně a při dodržování předepsaných postupů (nechodit k nim blízko, nezastupovat jim cestu k vodě,...) je vše v pořádku. 

Antarktida jako taková nás pak vítá relativně milým počasím, osobně bych řekl, že je lehce nad nulou a ve chvíli, kdy nefouká je i pocitová teplota v pohodě a člověk se cítí jako u nás na horách. Po chvíli začíná sněžit (Antarktida je nejsušší kontinent, takže tu moc neprší), tak ve shonu uklízím všechnu techniku, ale za 10 minut je po všem a ukazuje se nám v náznaku i slunce. A tak pokračuje focení, v hlavních rolích tučňák, tuleň a loď na milión způsobů. Po cca třech hodinách jedeme ve člunech zpět na palubu a přes oběd se přemisťujeme na další místo našeho výletu Fort point.

Fort point je menší zátoka, která nám představuje nové tučňáky, tím prvním je chinstrapped pengiun (má podbradou takovou černou linku), zde je jejich kolonie, hnízda, staří, mladí a pořádný smrad a dokonce je zde jeden zatoulaný macarony pengiun (ten s žlutým chmýřím) a krom nám již dobře známých fur seals je zde i weddel seal. Kterého byste si rovnou spletli s plyšovou hračkou. 

V tuto dobu by se většina tučňáků, měla zaobírat růstem nového kožichu (v této době nechodí do vody lovit), proto je část z nich jakoby vypelichaná. Nejvíce vypasená jsou pak mláďata (jsou o cca 1/3 větší než dospělí), které „staří“ krmí, aby byly ready na vlastní pouť ve vodě. 

Vidíme i několik chlupatých koulí, které mají nejvíce „fluffy“ peří a jsou to pozdní mláďata. Nicméně, jak nám říká průvodce, ty to nepřežijí, jelikož jim do začátku zimy nestihne narůst srst a tím, že nebudou moc do vody jít lovit, tak bohužel zahynou. 

U Fort pointu ještě vycházíme na menší kopeček po cca čtyřech hodinách míříme zpět na loď. Tak to byl první den v Antarktidě. Je zajímavé, že si v rámci regulí a domluv můžeme dělat co chceme, nikdo nás extra nehlídá a ani nehoní z jedné strany pláže na druhou. Pokud chceme být s průvodci tak můžeme, pokud ne tak je to jenom na nás. 

Využívám to různě, na ty hlavní věci chodím ve skupině, jinak si fotím a chodím po okolí. Večer nás čeká přeplavba na asi 40 nm vzdálený Deception island.

Drake passage

Po té co vyplouváme z Beaglova kanálu se záhy dostáváme do nejvíce (alespoň dle prognóz) bouřlivé části naší cesty Drake`s passage, zkráceně jenom Drake. 

Ze začátku je na nás Drake celkem vlídný, ano hází to a houpá, ale nic co bychom neznali z jachtění na Kornatech. Takže celkem pohoda. 

Nicméně druhý den se těšně před naší hlídkou začíná spouštět bouřka. Což znamená jediné, že musíme přeplachtit a část plachet stáhnout. Dobře se to řekne, ale celkem hůř udělá u lodi s 30 plachtami, když každá plachta má 3-5 lan, které k něčemu slouží. 

S láskou vzpomínám na moderní jachty z půjčovny v Chorvatsku a na více převodové vinšny. Na Europě pak není problém, aby jedno lano tahalo i pět / šest lidí, aby to vůbec šlo utáhnout. No opravdu oldschool styl v režimu pirátů z Karibiku. 

Jinak se toho zatím moc neděje, chodíme na hlídky, vždy na 4 hodiny a pak máme osm hodin volno, v rámci, kterého tedy primárně spím, píšu a upravuju fotky. Zatím se mi nepodařilo se dostat k tomu kouknout na jediný film nebo do jediné knížky, tak doufám, že se to ještě nějak zlepší. 

Drakem bychom měli proplout za 3-5 dní, doufám v ty tři. Většině lidí je špatně a sice já se držím, tak to nic moc příjemného teda taky není. Pak už by měly být klidnější Antarktické vody. Každý den máme ještě na programu dvě přednášky, typicky jedna ohledně plachtění a lodě a jedna okolo Antarktidy – aktuálně jedeme ptáky a tučňáky. 

Dneska jsme taky s mým spoluhlídkovačem Andym vyrazili do lanoví, což byla tedy velká paráda snad i dobré fotky. Akorát musí člověk vychytat ten okamžik, aby se do lanoví přehoupl v ten okamžik, kdy si do něj lehne a ne v ten okamžik kdy loď je v druhém vratibodu a drží se tak za ruce. 

Bohužel v Drakeově průlivu jsou tyto dva okamžiky relativně krátce od sebe a hlavně né moc jednoduše rozeznatelné. Prostě to hází furt ze strany na stranu. 

Když se dem zeptat kapitána jestli jako můžeme, tak říká, že ano, ale že pokud spadnem tak se pro nás nevrací. Což je tedy uklidňující a jdeme na to :) 

Nahoře jsem za chvilku, je to taková ferata, škoda, že se není tolik kam cvakat, ale nakonec to dobře dopadá a po pár fotkách a čekání na správný moment jak se vyhoupnout zpět na žebřík jsem bezpečně dole na palubě. 

Proplutí Drakem nám nakonec trvá celé 4 dny, bohužel čtvrtý den přestává foukat vítr (pro náš pohyb potřebujeme alespoň 15-20 uzlů větru) a tak jedeme poslední den na motory. Večer nám končí hlídky a druhý den již Antarktida.