Antarktida lodí - Ushuaia + Fin del Mundo NP

24.02.2015 Ushuaia T-3

Do cesty mi zbývají 3 dny, dnes si chci projít město a vymyslet aktivity na další dny. Z původního plánu strávit dnešek ve městě pomalu schází, primárně proto, že v Ushuaia toho moc není. Městečko má malinké centrum, stávající ze jedné hlavní ulice, na které jsou obchody obchůdky všeho druhu, primárně suvenýr šhopy a outdoor vybavení všeho druhu. Nic nepočítejte, že by zde šlo rozumně = levně koupit. Ceny jsou zde násobné oproti Evropě. Jakákoli jen trochu outdoor připomínající věc začíná na 5000 CZK (triko, bundička), cokoli opravdu outdoor (nějaký „značkový materiál, nejdebože Goretex) je pak za 10k CZK a výš. Zkusmo jsem nahlédl do obchodu se zrcadlovkami a dnes již o jednu generaci překonaná Nikon D7000 se prodává za cca 17000 ARS (velice zhruba x 3 na CZK) s tím, že česká cena je shodou okolností také 17000, ale korun. Takže pozor na to cokoli si zde chtít dokoupit. Tak alespoň zjišťuji odkud jezdí autobusy, které pendlují mezi městem a různými atrakcemi (různé národní parky), standardizovaná cena je 200 ARS za obousměrnou cestu (autobusy vyjíždějí a vracejí se v pravidelných intervalech), případně cca 1000 ARS za organizovaný zájezd s průvodcem, nebo něco mezi za soukromý výlet taxíkem.

25.02.2015 Ushuaia a Fin del mundo national parkT-2

Dneska mám v plánu navštívit přilehlý národní park. Ráno okolo deváte tak nastupuji do jednoho z minivanů, které v pravidelných intervalech pendlují mezi parkem a městem. O dvacet minut později platím 140ARS za vstup (pravděpodobně zde platí dvojí ceny pro našince a cizince, jelikož večer předem mi v B&B Argentinská paní říká, že je vstup 80 ARS), minivan nás pak vysazuje na začátku coast trail, což je asi 8km cesta (3 hodiny) vedoucí podél jezera k visitors centru. Cesta je to vskutku pěkná a každou chvíli něco fotím, nejvíce mi to připomíná parky v Kanadě nebo na Aljašce, ale díkybohu bez komáru a mušek. Takže velký win. Po poledni dorážím do visitors centra, kde procházím místní výstavku o historii parku a vymýšlím co dál. Minivan jede zpět v 13 a 15hodin. Díky bloumání po okolí mám do dalšího odjezdu hodinu a půl. Ptám se paní na informacích co by mi doporučila. A ta mi relativně bez bázně a hany nabízí 3 hodinový trail s několika zkratkami, abych se dostal na tu hodinu a půl. Jsem lehce nervózní z toho času, ale paní na mě kouká jako na velikého sraba, kdybych to jako nešel, a to mi polárníci a dobrodruzi nesmíme dopustit. Tak se s ní loučím a vydávám se v ústrety cestě. Naštěstí, jinak bych tam bloudil do teď, po 20 minutách špatně odbočím a po té co se motám mimo stezky v lese, kdy se mi přehrává v hlavě posledních 20 minut Záhady Blairwitch, abych se naštěstí objevil na kopci nad místem, kde jsem před hodinou vyšel. Takže původní plán padá a jdu zpátky k visitors centru. Dovnitř nejdu, dotazy na to proč nejsem tam, ale jsem tu si nechci kazit náladu. Pak už jen minivan a zpět do města. Jako na potvoru dorážím kolem půl páte, kdy jsou všechny restaurace už zavřeny z oběda, ale ještě nejsou otevřeny na večeři a tak se jdu osprchovat a jím nakoupené mufiny z nákupaku. Pěkný den a pěkný park.

Antarktida lodí - Ushuaia

23.02.2015 Ushuaia  T-4

Po přistání mě čeká návrat k „normálním“ teplotám na které je připravená fleeska, goretex bunda a boty do ledu, takže už se nepotím a nemusím nést vše v ruce jak dromedár. Před letištěm beru klasický taxametr taxík, který mne za cca 90 ARS dováží na mé ubytování v rodinném B&B Galeazzi Basily Bed & Breakfast y Cabañas Aves del Sur. Za čtyři noci platím nekřesťanských 265 euro, ale bohužel Ushuaia je opravdu hodně drahé místo na pobyt, ubytováním začínaje a jídlem či ostatními aktivitami konče. Večer se jenom ubytovávám, zjišťuji relativně rychlý internet a po sprše a cestě přes půl světa usínám.

Antarktida lodí - odlet

22.02.2015: T-5 dní Řím – Buenos Aires

oproti očekávání mám zabaleno celkem rychle. Trochu mne sice mrzí 23kg limit a ještě jenom jedno zavazadlo k tomu, ale nakonec se obrovská modrá reklamní taška podaří nafouknout natolik, že snad pojme vše potřebné. Jsem zvědav kolik z jejího obsahu bude nakonec potřeba a kolik se za dva měsíce vyloží bez jediné známky použití zpět na postel. Balit na dva měsíce je celkem zkouška, zvlášť, když lodníci (kódové označení pro BarkEuropa) v manuálu cesty dost neurčitě píší, že je omezená možnost omezené množství oblečení občas vyprat. Trošku mi ten wording připomíná zápisy z porad v práci a tak po tom co v pátek zjistím, že mám nárok jenom na jedno zavazadlo (grrr!) ještě píšu dotaz jakže to s tím praním jako je. Naštěstí se mi dostává odpovědi, že by to mělo být OK, a že chápou, že oblečení na 50 dní je celkem oříšek. V mém případě hlavně mít a pak i hlavně odvést. V sobotu, tedy den před odletem, ještě ve snaze minimalizovat objem nahrazuji původně zamýšlené lyžařské kalhoty goretex vrstvou, kterou plánuji přes standardní softshellky v době největšího nečasu nosit. Jsem zvědav jestli neomrznu. Jinak celkem typicky mi celý příruční batoh zabírá elektronika. V tomto případě 2x zrcadlovka, 3x objektiv, notebook, čtečka, tablet, nespočet nabíječek, extra baterek a drátů všeho druhu. Docela bych řekl, že ze součástek by šel sestrojit návratový modul Apolla s fullhd displejem jako bonusem. No tak snad toho mám dost.

V 17:10 na Ruzyni startuje můj spoj do Říma, kde mám dvě hodiny na přestup na, zatím snad můj nejdelší, 14hodinový let do Buenos Aires. Cestou se nic extrovního naštěstí nestává, dokonce se mi daří v mezích economy class i spát a tak nakonec dávám jenom jeden film ke snídani a cesta do Jižní Ameriky je za mnou.

V Buenos Aires přistávám na letiště EZE s tím, že odlétám z AEP (což je relativně častá kombinace), na přestup mám zprvu docela štedrých osm hodin. Nicméně po tom co trvá dvě hodiny čistého času od touchdownu letadla k bráně letiště, netřeba tento přestup podceňovat. Nakonec osobně doporučuji cca 4-5 hodin na samotný transfér, což se může zdát jako strašně číslo, ale bez zbytečného stresu to tak nakonec vyjde.

Cestu mezi letišti řeším nakonec nejvíc standardně a sice ještě před výstupem z customs v rámci přepážky TiendaLeone, což je místní dopravce, který vás odveze do města a na letiště, kupuji jízdenku na autobus (EZE – Centrum – AEP) za 140 ARS s tím, že v centru na chvíli vystoupím a dojdu na oběd. Pokud by se vám nechtělo trmácet autobusem je doporučováno vzít taxi (také možné od TiendaLeone), který by cestu měl zvládnout rychleji (+- hodina). Po cca hodině a 10 minutách vystupuji na autobusovém nádraží, kdesi v Buenos Aires za 30 ARS dávám do úschovny batohy a také drtivou většinu toho co mám na sobě, ono přeci jen člověk snažící se zabalit do 23 kilogramů nakonec skončí u toho, že má část výbavy, a to samozřejmě tu nejvíce težkou a tedy teplou, na sobě na což 30 stupňů není úplně dobrá příležitost jak testovat vaše saunovací schopnosti. V Buenos Aires jenom obcházím náměstí u autobusáku a hledám oběd, za cca 110 ARS si tak dávám argentinský steak s kaší. Dobré to bylo to né, že ne, ale že bychom v ČR za stejné peníze nedostali podobné jídlo to se také říct nedá. Pak už mě čeká jenom cesta na letiště a relativně rychlý checkin. Mou trpělivost jenom zkouší Aerolineas Argentinas s mým posledím segmentem cesty, když máme hodinu zpoždění. Už se vidím jak hledám někde ubytování, ale nakonec odlétáme a okolo osmé večer jsme v Ushuaia.

Antarktida lodí - příprava

Velmi krátký úvod. Před cca dvěma nebo třemi lety jsem na oblíbeném cestovatelském fóru www.akcniletenky.com našel drobný odkaz na stránky s deníkem cestovatele Petra Wolfa, který přeplul Atlantik s návštěvou Antarktidy na historické plachetnici BarkEuropa. Ihned se mi ten nápad a cesta líbil a říkal jsem si, že by to bylo fajn někdy uskutečnit. To co následuje je popis této cesty...

13.07.2014 – T-230 dní

Je půlka července, venku prší, jsem týden a kousek ženatý a začínám se více připravovat na vyplutí.

Cesta i cíl jsou známé. V plánu je 27.02.2015 se nalodit v Argentinské Ushuie (dneska zrovna hraje finále Argentina s Německem finále mistrovství světa ve fotbale, tak uvidíme jak to Leo dá nebo nedá) na historický trojstěžník BarkEuropa a vyrazit přes Drakeův průliv směrem k pobřeží Antarktidy a dále pak pokračovat přes Atlantik až k břehům Jižní Afriky, kde bude cesta končit. 52 dní na moři, 52 dní v kajutě, 52 dní zcela offline. Bude to očistec.

Do této doby byl celý plán hodně nemateriální, sic jsme se s mojí, teď už ženou, dohodli, že na cestu „můžu“, vymysleli jak to celé dobrodružství zaplatit (jizva po ledvině mě už přestává svědit!), tak pořád šlo prostě říct „ne“ a bylo by, teda spíš nebylo by. Ale to se naštěstí nestalo, zatím naštěstí, možná budu mluvit za pár měsíců jinak. A tak jsem sednul k internetu a vyplnil booking form. BarkEuropa odpovídá rychle a přesně, jednou odpověděli později a dokonce se omlouvali, že měli hodně práce s jinou výpravou, zatím z toho mám dobrý pocit. Přeci jen důvěra a zájem „operátora“ je při takovéto plavbě stěžejní a pokud by se nyní chovali ke mě nějak divně, jak by to vypadalo asi na moři.

Takže teď tři-čtvrtě roku před vyplutím dávám dohromady web, zkouším obeslat možné sponzory a hlavně platím prvních 20% ceny palubenky. Teď už není moc cesty zpět.

Držte palce.