Tak si tak pokračujeme svou cestu
k Tristanu.
Bohužel moc nefouká tak si musíme trochu zajet za lepšími
větry. Čímž ztratíme asi den a pravděpodobně tak přijedeme na Tristan až
v neděli, kdy mají Velikonoce a vše bude asi zavřené. S touto
vyhlídkou se budíme na další ranní hlídku.
První hodina je celkem
v pohodě, ale pak se najednou zvedá vítr. 30uzlů větru nám okamžitě začíná
zalívat palubu vlnami. Nejdříve jenom spršky a pak už i celé vlny. Kapitán
nařizuje sundat asi šest plachet, abychom ubrali větru na síle. Takže naše hlídka
vyráží do akce. Stahujeme jednu plachtu za druhou, do čehož nás bičují vlny,
které stále naráží do lodi.
Nejde ani moc rozlišit co z toho je déšť a co
z toho je mořská voda – snad jedině po chuti, ale ono to je koneckonců i
jedno. Celí promočení stahujeme poslední plachtu, vítr moc neustává, ale
podařilo se nám snížit rychlost na rozumnou úroveň. Stálá posádka ještě balí
plachty – do čehož se mi v tomto větru na vrcholu stěžně opravdu nechce.
Po třech hodinách se umoudřuje i vítr. Jak moc nám pomohl nebo nepomohl se pak
dozvíme večer na pravidelném večerním briefingu s kapitánem. Tak snad jsme
zase blíž cíli.
Žádné komentáře:
Okomentovat