Ráno se budíme zakotvení (spíše tedy
driftující) u ledovce B15y. Je to 11nm (námořních mil) dlouhý a 1nm široký kus ledu, který si
různě putuje Antarktidou, před časem se odlomil z mnohem většího kusu
(B15).
Na ostrově jsou pak už téměř vytučňákované (jako vylidněné rozuměj)
kolonie adelitas tučňáků, pár jich tu ještě je, ti kteří jsou pořád „plyšoví“
to asi bohužel už nestihnou a zimu nepřežijí.
Na ostrově je pak pořádný smrad a
všude přítomné guáno, takže toho pak máme plné boty. Za chvíli dorážíme
k pozůstatkům „chaty“ – hutu, který tu zanechala jedna expedice, která tu
v něm nedobrovolně trávila v 21 lidech 10 měsíců. Přístřešek je postaveny
z kamenů, nic moc vysoký a jako střecha měly sloužit tučňáčí a tulení
kůže.
Což teda musela být nemalá paráda a smrad. Míjíme také jeden hrob, kde
odpočívá jeden z členů výpravy, prý neumřel na následky zimy nebo hladu,
ale na nějakou „běžnou“ nemoc. Cestou zpět na pláž míjíme sladkovodní jezero –
aktuálně zamrzlé a vracíme se zpět na pláž.
Na lodi nás čeká oběd a přejezd na Dundee
island. Na ostrově se nachází už opuštěná, ale stále ještě udržovaná
Argentinská základna (udržují ji, aby ji nemuseli zbourat, což je drahé), která
měla dokonce svůj vlastní přistávací kus ledu. Na ostrově začíná hodně foukat a
sněžit a tak i mi poznáváme náznaky té pravé ne-sluníčkové Antarktidy. Pořád je
ještě relativně teplo (-5st), ale poryvy větru a malá viditelnost dávají tušit
tomu jaké to je v té opravdové zimě.
Nádherné fotky :-) . Také mám po jejich shlédnutí chuť se vydat na Antarktidu, i když je tam na mě trochu zima :-D . Měla bych to ale udělat co nejdřív, protože mám strach, aby tam za pár let ještě zbyly nějaké ledovce. Je to šílené, s jakou rychlostí tají. Tato problematika mě dost zajímá a zrovna nedávno jsem narazila na jeden článek ohledně tání ledovců v Kanadě a nebylo to zrovna příjemné čtení.
OdpovědětVymazat