19. 8. 2008 – 25. 8. 2008 Cairns

Nad ránem dojíždíme do našeho nejsevernějšího bodu naší výpravy, do „slunného“ letoviska Cairns. Co se týče oné slunnosti, sice má být stát Queensland nejvíc slunným místem na světě, s pěknými 330 dny kdy slunce opravdu svítí, nám se tyto dny zázračně daří minout a máme tu pod mrakem. První den v Cairsnu nalézáme kemp ($39/noc), chvíli po příjezdu ale shledáváme, že tento kemp není úplně ideální, a že určití spoluobčané (aboriginci) ho používají jako svůj stálý domov. Takže občas špína a všudy přítomní „kolegové“ koupající psi a děti v jednom umyvadle… Město je typickým přímořským letoviskem s hlavní orientací na turisty. Nalézáme zde desítky cestovních agentů, kteří Vám ochotně zabukují cestu/skok/ponor kamkoli a s kýmkoli. Adam s Ivetou si vybírají potápění a na druhý den si bukují 5-ti denní kurz k získání certifikace. Vyšlo jim to tak, že jsou v kurzu sami dva, takže mají věru individuální přístup :)



Potápění: den první a druhý
První den Adama s Ivetou, celé nervózní, vyzvedávají u kempu mikrobusem a vezou je do školy. Ve škole / obchodu s námi provedou vstupní proceduru a hned pěkně do třídy. První dva dny trávíme střídavě ve třídě a v bazénu, kde se učíme základní teorii a praxi pro zvládnutí podmínek pro certifikaci. Hned první den se dostáváme do bazénu a získáváme svoje první zkušenosti s „hlubinným“ ponorem za pomocí přístrojů. Na konci prvního dne ještě absolvujeme asociací PADI požadovaný fyzický test (uplavat 200m a vydržet 10minut šlapat vodu na místě), což po pěti hodinách v bazénu je docela záhul :), stejně tak nás první den prohlíží doktorka (oči, uši, reflexi, tlak,…), že se neutopíme. Druhý den začínáme v bazénu a učíme se náročnější dovednosti a odpoledne absolvujeme závěrečný písemný test. Naštěstí můžeme spolu komunikovat, bavit se a v případě nouze se i zeptat instruktora. Z testu má Adam 50/50 a Iveta 47/50 (super výkon na to, že ho měla v angličtině!). Zítra vyrážíme na tři dny na oceán…

Den třetí až pátý
Dnes brzo ráno vyrážíme na loď, která nás má odvést na druhou loď, kde budeme trávit naše další dve noci. První dva ponory v oceánu děláme ještě z měnší lodi, fotky vidíte níže. První ponor je čistě pro zábavu, abychom si vzikli na slanou vodu a jiné chování těla pod vodou, nakonec děláme i pár „skills“ cvičení, které jsou nutné pro zdárné složení zkoušek OWD (open water diver). Druhý ponor absolvujeme za zhruba hodinku a zkoušíme další věci. Vše jde v pohodě, dokonce i počasí nám přeje. Po vydatném obědě se přeloďujeme na druhou (větší) loď, kde budeme i bydlet. Dostáváme kajutu s číslem jedna a za chvíli mažeme hned znovu do vody, kde děláme i navigaci s kompasem (takže už ne jenom sundat masku, nandat masku,…:). To je náš poslední ponor dne, den končíme večeří a desertem se super vanilkovou zmrzlinou.
Druhý den jdeme hned na první ponor (na lodi je možné za den mít až pět ponorů), který má být náš poslední testovací a po němž bychom se měli stát potapěči. Vše jde v pohodě, ale Adam musí na několikrát dělat „skill“ CESA (controlled emergency ascent), který spočívá v nouzovém vynoření z osmi metrů na jeden nádeh. Iveta má problém jenom se sundáním a nandáním masky pod vodou (v 18m je to docela problém, dýchá se už hůř a tělo automaticky zapojuje i nos, což je celkem problém jelikož nos je ve vodě :). Nakonec kvůli tomuto a menší jistotě Ivety ve vodě Iveta nedostává OWD, ale certifikace Scuba Diver, která ji opravňuje potápět se pouze s instruktorem nebo s potápěčem s „hodností“ máster diver. Adam dostává OWD, takže se může potápět sám.
Adamův první „sólo“ (v uvozovkách jelikož se nikdy sólo potápět nesmí, vždy minimálně ve dvojici) nedopadá moc dobře, jelikož jeho společnice Charlotte má snad žábry a namísto 30minut pod vodou, na které stačí vzduch Adamovi, vydrží snad 2 hodiny. Takže menší nedorozumění a ztráta orientace Charlotte pod vodou způsobují to, že ji Adam pronásleduje na dosti rozbouřené hladině jenom „na šnorchlu“, než se mu jí podaří přesvědčit k ukončení ponoru a k tomu, že plave blbě. Poučení pro život, neplav se sobeckým člověkem, kterého neznáš a domluvte se jasně dopředu (i když ona věděla, že Adam dokončil certifikaci ten den ráno, takže věděla, že není tak zkušený).
Další ponor je ponor noční, Iveta se bojí žraloků (máme jenom žraloky „útesové“, které na člověka nejdou :) a na ponor nejde, takže jde Adam sám s instruktorem. Ponor je super, akorát ryby nejsou moc nadšené z toho, že je pod vodou honí 35 baterek, takže spíš plavou pryč, žraloky evidentně moc nebavíme, takže se jenom podívají a plavou jinam.
Třetí den absolvujeme dohromady další dva ponory, jdeme s instruktorem (Iveta sama nemůže), takže pohoda, fotíme, co jde (uvidíme jestli vyjdou fotky) a různě blbneme, je pěkné počasí takže se daří i druhý ponor – náš poslední na Velkém Barierovém útesu.
Celkově je potápění moc fajn, asi to nebudeme dělat každodenně, ale hodí se to umět, přeci jenom, i navzdory Vaškovi, ty ledovce tají :)
Zítra vyrážíme do vnitrozemí, takže asi nebude moc internetu a ani signálu, tak se nebojte!