Dopoledne přijíždíme na Rainbow Beach, kde si chceme půjčit nějakého džípa s pohomen na 4 kola (jinak by nás totiž na Fraser „Písečný ostrov“ nepustili). Všechno je pronajaté (asi na tom něco bude, že si to všichni rezervují předem). V poslední půjčovně nám říkají, že už mají také všechno půjčené, ale že jeden jeho známý, který má půjčovnu hned vedle se odpoledne vrátí z Fraser a tak se domlouváme a čekáme. Asi ve dvě hodiny jedeme zpět. My holky, čekáme v našem fordíkovi a kluci se jdou zeptat. Asi za čtvrt hodiny vyjíždějí s nějakým pánem v džípu a někam jedou… Zvláštně na nás mávají a ukazují, tak si z toho usuzujeme, že to asi jedou vyzkoušet…
Danny, který nám auto půjčuje je naprosto v pohodě, takže společnost ALL TRAX 4 WD HIRE můžeme jen doporučit. Jede s klukama několikrát kolem nás, pokaždé na nás zatroubí, kluci jsou vysmátí, tak usuzujeme, že je vše v pořádku a auto bude naše. Najednou se kluci objeví znovu a mávají na nás, ať rychle nastoupíme a vezmeme i foťáky… A jedeme rovnou na pláž a do písku. Pro kluky je to něco neskutečného. Pro holky to zase takový zážitek není, musíme se připoutat a skáčeme teda pěkně. Kluci se musejí samozřejmě za volantem vystřídat, takže jedeme podruhé na pláž a pak si to míříme na menší nákup a dokoupit povolení pro auto ($34 za auto, $4 os/den kemp a $96 trajekt na ostrov) a kempování na Fraseru… Naše nové autíčko je pouze třídvéřové a je to Nissan Patrol 4x4. No, moc místa v kufru není, ale budeme se tam muset s našimi věcmi nějak naskládat.
Druhý den ráno po poměrně náročném přeskládání věcí z kufru našeho Forda do Nissana vyrážíme směr benzínová pumpa natočit do džípu poslední levný benzín (1,59 vs. 2,1 na ostrově) a jedeme směr ferry na ostrov. Na trajekt najíždíme nebojácně jako první a po deseti minutách se ocitáme na ostrově v písku. Naše představa, že alespoň něco bude na ostrově vydlážděné nebo nedejbože vyasfaltované rychle berou za své (opravdu všude je jenom písek). Takže v hlubokém písku rychle zapínáme náhon na všechny čtyři a Adam vyráží vstříc své první džíp vs. písek zkušenosti. Po chvilce je to celkem v pohodě (až na Adamovo ne vždy optimální chápání funkce spojky:), ale po chvíli Adam projíždí trošku větší „louží“, která způsobí menší skok, hup a následné zhasnutí motoru (cca po 20 minutách na ostrově:), takže raději jedeme dále pomaleji, ale i tak je písek nevyzpytatelný a musí se dávat pozor na zrádné hupy a brody, které se většinou objevují až na poslední chvíli. Po zhruba 35KM se zastavujeme u prvního „městu“ Eurong, kde krom sporadicky vybaveného obchodu a dvou stojanů na benzín zhola nic není. Vyrážíme směr Lake Mackanzie, cesta je to hodně drsná, hluboký písek a koleje, ale Adam a Nissan jede, po chvíli se ale rozhodujeme otočit a vzhledem k blížícímu se přílivu, který jasně ohraničuje možnost jízdy po pláži (pro nás je zhruba od 9-14), vyrážíme dál směr rangerem doporučené místo pro stanování. Cestou míjíme vrak výletní lodi Maheno, kterou se zde Japoncům podařilo ztroskotat, Red Canyon, Eli Creek, Pinnacles a zastavujeme u Indian head, kde se Adamovi nedaří vyjet jeden přejezd přes pláž. Za volant sedá Michal a po pár pokusech raději vysedáme a Michal vyjíždí s prázdným autem na přilehlé parkoviště, kde nasedá zbytek a jedeme dál. Bohužel po několika desítkách metrů je cesta nad naše 4WD zkušenosti a zapadáme. Naštěstí hned za námi jede na výlet skupinka Australanů a jeden nám ihned přibíhá na pomoc a sedá za volant. Cestou nám vypráví, že jezdí na ostrov často rybařit (což je v podstatě hlavní činnost, kterou v tomto období lze provozovat), po cestě si povídají vysílačkou s kolegou v druhém autě (kde jede i Michal) a žertují na téma, že oni mají běžné městské auto a že teprve to naše je opravdový džíp :) Po zhruba půl hodině hodně náročné jízdy se dostáváme na místo našeho pobytu – Waddy point. Kemp je jedním slovem strašný, sprchy za peníze (dolar za tři minuty), záchody hrůza, všude pavouci, no peklo. Aby toho nebylo dost, přichází k nám taková hnusná vyschlá stará zakrslice, která nám s úsměvem sděluje, že tu nesmíme s vypůjčeným autem co dělat a že když ho tu rozmlátíme, tak se na to nevztahuje pojištění a bude stát majlant nás odtud vyprostit. Při druhém rozhovoru, na který se vydává Adam s Michalem, se navíc dozvídáme, že Danny (chlápek co nám půjčil auto) je jejich „dobrý kamarád“, a že mu v rámci našeho dobra již volali a dokonce i zkontrolovali auto, no dámy prominou, píča. Takže celý večer zkažen, jelikož toto znamená ztrátu $500 záruky za porušení podmínek. Bohužel jsme toto přehlídli (nejeli jsme tam schválně) a cesta nám nepřišla o nic horší než naše dopolední výprava k jezeru a navíc jsme čekali nějaké cedule s varováním, ale nic. Druhý den ráno se tedy hned vydáváme na cestu zpátky s vyhlídkami na ztracené peníze a navíc na reálnou šanci zapadnutí. Za volant sedá Michal a jedeme, za 20minut jsme zpátky u místa, za které jsme nesměli. Nakonec se cesta ukazuje jako naprostá pohoda a baba strašila zbytečně.
Zde se hodí dodat, že s autem začali problémy, a sice ráno nešlo nastartovat, asi stará baterka, naštěstí hned u našeho stanu kempuje znalý pár z Outbacku Austrálie a startujeme pomocí kabelů. Auto mělo za sebou skoro 400 000 KM, takže se není moc čemu divit, ale je to dost humus a u půjčeného auta by se to stát nemělo.
Druhý den se jenom vydáváme na procházku k jezeru Lake Wabbi, ale na koupání je bohužel zima, takže jedeme do druhého kempu Central Station. Název by zcela milně mohl navozovat myšlenku jakéhosi centrálního hubu ostrova, omyl. I rangeři toto místo opustili, jediné co zůstalo je plot proti dingům (divoký pes) a BBQ. Děláme jídlo a hledáme našeho „kamaráda“ z rána, který nás startoval, abychom ráno mohli odjet. Ráno se opakuje stará známá historie a auto opět nestartuje, ale bohužel náš zachránce z dřívějška spí, takže hledáme jiného a po chvíli se na nás usměje štěstí – ještě, že zde žijí vybavení lidé ochotní pomoci. Ráno se vydáváme na cestu zpět po pláži, již znalý problematiky jízdy v písku jedeme směr Lake Mackanzie, které má být nejhezčí místo ostrova, bohužel auto stále blbne a místy chcípe, takže se rozhodujeme jet zpět a auto vrátit. Po cestě zpět na ferry brodíme pár větších brodů, ale jinak v pohodě. Při cestě do půjčovny míjíme hned na pevnině zapadlé lidi v písku, to by se nám nestalo :), po vyčistění auta ho vracíme zpět věčně v pohodě majiteli, který se o telefonu s babou ani nezmíní a zálohu nám hned vrací. Takže v pohodě, ale značně pochroumaný zážitek z Fraseru nám to již nevrátí.
Celkově jsme byli z ostrova trošku zklamaní, krom vraku, nekonečných pláží (kde se nedá koupat, jelikož oceán je zde „smrtelný“) a písku a jezer, zde nic není. Toto potvrzuje i Denny, že Fraser je místo na relax, ale shodně konstatujeme, že jsme potkali na relax hezčí místa. Takže zůstává jenom jízda v písku, ale ta po chvíli omrzí.
Celkové výdaje na Fraser ve 4lidech $1000.
Žádné komentáře:
Okomentovat