2. den – Lama Temple a Olympijský stadion

Ráno jdeme zkusit snídani do místního bufetu kousek od našeho hotelu. Slečna u pokladny naštěstí uměla celkem slušně anglicky (menu bylo pouze v čínských znacích) a tak Adam vykomunikoval snídani: Sojové mléko, zeleninu, vajíčka a nějaký pancake – vše pro dva (Y 50). Byla nám nabídnuta i půlka kachny, ale přeci jen k snídani to není úplně to pravé. Dostali jsme číslo a šli si sednout ke stolu. Nejdříve přinesli sojové mléko s obrovskou bagetou, která chutnala jako naše kobliha, ale bez marmelády. Takže na první čínskou snídani docela úspěch. Pak začali nosit zbytek – vajíčko (nesolené) a najemno nakrájenou zeleninu, která na první pohled vypadala dobře, ale neskutečně pálila vůbec nebyla dobrá. Samozřejmě vše jíst hůlkami. Zeleninu i vajíčko jsme po prvních nezdarech zvládli hůlkami nabrat, ale bagetu jsme jedli jako Evropani (klasicky rukama). Později jsme zjistili, že ji celou namočí do mléka a pak ji ukusují, ale náš způsob nám připadal lepšíJ.

Klasická čínská snídaně, aneb narvi Evropanovi, který ti nerozumí co můžeš :)

Po snídani jsme se vydali metrem do Lama Temple. Podle mapky mělo metro stavit přímo u chrámu. Což i stálo, ale bohužel vchod jsme nemohli najít. Byla neděle a opět všude plno lidí, kteří kupovali hromady vonných tyčinek (opravdu hromady, minimálně 3 balíčky, ve kterých bylo 50 až 100 ks – podle velikosti). Snažili jsme se splynout s davem a koupili si taky jeden balíček, ale jen ten nejmenší po 20 ks a šli za ostatními. A opravdu asi po 5 minutách jsme došli ke vchodu. Zaplatili jsme vstupné (Y25) a vešli do bran chrámu. Všude to vonělo po tyčinkách. U každé budovy v chrámu byl obrovský hořící koš, ve kterém se zapalovaly vonné tyčinky. Co jsme tak pozorovali, tak buď si zapálili tři tyčinky a nebo téměř celý koupený balíček a poté se modlili. Po modlitbě zapálené tyčinky hodili do ohně a u dalšího obětního chrámu pokračovali stejně. Už jsme se nedivili, že kupovali tolik balíčků, jelikož modlitebních chrámů tu bylo opravdu dost. V modlitebních chrámech byli vždy sošky Budhy a většinou v každé místnosti byli alespoň tři (možná i proto nejčastěji 3 zapálené vonné tyčinky). Bohužel popisy měli většinou v čínštině, takže jsme moc nevěděli pro co se momentálně modlí. Koupili jsme si sice audioprůvodce (Y40) v angličtině, ale evidentně to byla místní anglická nahrávka a kolem bylo celkem rušno, nebylo z toho většina rozumět. V posledním chrámu v komplexu byla obrovská socha Budhy(asi tak 6 až 7 krát vyšší než lidé), která je prý vytesaná z jednoho kusu dřeva. Chrámy jsou opravdu nádherné, ale zanedlouho nám začali připadat všechny stejné.

Po obhlídce chrámu jsme se vydali do místa, kde se konaly Pekingské olympijské hry, k němuž vede nová čtyř zastávková trasa metra(Line 8). Do největšího stadionu Eagle’s Nest se platil vstup (asi Y50), takže jsme se koukli jen kolem a kolem plaveckého stadionu jsme šli opět zpět.

Jelikož v úterý se chystáme na Velkou čínskou zeď, chtěli jsme se poohlédnout po nějakém camelbagu (vodní pytel), abychom nemuseli pokaždé vyndávat z tašky lahev s vodou. Vybeni několika lokacemi nebojácně vyrážíme směr outdoor shop. Bohužel (jak v tu dobu netušíme) hledání obchodů se stane naší noční můrou a takřka jedinou vadou na kráse naší návštěvy v Číně. Při tomto pokusu jsme vybaveni pouze „teoretickými znalostmi“ o adrese – vystoupit na tom a tom metru a tam někde to bude, pohořeli a nenašli nic. Po dvou pokusech to tedy vzdáváme s tím, že druhý den vyrazíme vybaveni přesnější adresou.

Večer jsme již dosti odvážní a vrháme se do neznámých vod naší hotelové restaurace a objednáváme naše první „velké“ čínské jídlo, které sestává z něčeho jehnečího (světlejší talíř) a něčeho vepřového (tmavší talíř). Oblouzněni chutí pálivé polívky z číny na Chodově objednáváme polívku. To, že nám přinesou hůlky tak nějak čekáme, trochu zděšení nastává, když před nás postaví asi 6 talírů s jídlem, zeleninou, rýží, koláčky z těsta a polívkou.

Je nám jasné, že toto nesníme, ale směle do toho. Nebudu obligátně tvrdit jak je česká/evropská čína úplně strašná a na čínská je ta jedna jediná. Nám osobně až na výjimku čínská čína přijde chuťově hodně plochá (stejná) a ne zcela výrazná a hlavně za celou dobu pobytu jsme nenarazili na kuřecí kung-pao J A pálivá polívka vůbec není pálivá...asi holt na tu pálivou musíme do Thajska.