Ráno se probouzíme u břehů Tristanu, přímo
před vesničkou Edinburgh, ve které žije cca 270 osadníků (na celém ostrově žije
dohromady sedm rodin – tedy sedm různých příjmení).
Na mole nás vítá menší
uvítací delegace. Kvůli chřipkové epidemii na ostrově platí pro nás podobná
omezení jako v Antarktidě – nesmíme tedy ostrovany osahávat, ani je zvedat
či přenášet, abychom se nenakazili.
Pokračujeme tedy do místního turistického
centra, které je zároveň i poštou, giftshopem a možností využít internet nebo
zavolat. Už z lodi máme naplánované různé aktivity. Pro mě to je prohlídka
místní školy, výlet na kráter, který zde v roce 1961 vybuchl, prohlídka
původního obydlí a návštěva stanice, která hlídá nukleární výbuchy
v jižním Pacifiku. A pak samozřejmě místní bar. Ostrov samotný je pak
hodně zelený s kontrastem černých vyvřelin. Všichni ostrované vypadají
podobně (aby taky ne:) a jsou hodně milí.
Takže si náš pobyt užíváme. Pivo
v baru i suvenýry jsou celkem levné (primární měna je britská libra) a
krom super pomalého internetu se dá hodně levně volat (10p / minuta), což je
v přepočtu možná i méně než mnozí z nás platí v ČR za volání.
Odpoledne se pomalu loučíme s ostrovem a vydáváme se zpět na loď.
Jako
před večeřové zpestření se jdeme koupat z lodi. Pár z nás tedy
naskáče do vody (je celkem teplá) a plave kolem lodi. Vrcholným číslem jsou pak
skoky z špičky lodi (tzv. Bowsprit), který je už docela vysoko nad
hladinou a hlavně z oné sítě vypadá ještě výše. Parádní den zakončujeme
briefingem s kapitánem – čeká nás 1695nm – zhruba 12 dní plavby do Cape
Townu. Příští zastávka Afrika.
Žádné komentáře:
Okomentovat