Tak a je to tu.
Dneska mi to začíná.
Půl roku
těšení se, obav a příprav dnes vyvrcholí, když nastoupím na loď. Z hotelu
se checkoutuju v deset hodin, na lodi mám být v pět. Takže
v mezi čase jdu do místního muzea (140ARS), kde trávím prohlídkou dějin
osidlování Ohňové země, dobývání Antarktidy a popisem historie místního vězení
(kde se muzeum nachází) příjemné tři hodiny aniž bych ho stihl projít
v detailu celé.
Nicméně dnes se nechci nechat napálit a tak vyrážím na
oběd. Dávám si v místní restauraci denní menu, což je pití a hovězí řízek
s hranolkami. Jelikož jsem posledních pár dní živ primárně o toastovaném
chlebu s marmeládou, tak je to na jednu stranu obrovská exploze chutí, ale
na druhou je to úplně vymáchané v oleji. Ale přežít se na tom dá jak říká
Krokodýl Dundee. Po obědě pokračuji svou marnou misi za nákupem sandálů nebo jiných
„domácích“ bot v kterých se bude dát sprchovat.
Moje utrpení je rozdělené
na dvě fáze, ta první je, že veškerá sandálům obuv, kterou nalézám, má cenovku
500ARS+ (ano zhruba tedy 1300kč a výš), což za boty, které jsem chtěl koupit za
100kč maximálně dát nechci a nebo jsou ostatní obchody v rámci odpolední
siesty (13-16) zavřené. No tak jdu zpět na hotel a přemýšlím co dělat a jestli
se mi chce dát 1300kč za žabky.
Na hotelu projíždím naposledy internet, ty
facebooky, loučím se s kamarády a s rodinou a na čtvrtou hodinu zase
vyrážím do města na obhlídku obuvi. Nakonec v jednom z posledních
sportů nacházím klasické neznačkové sandále, které byste na trhu koupili za
50kč max, s cenovkou 250ARS (ani to radši nenásobím) a tak vyndavám
20euro, kterými platím a jdu zpět na hotel.
Na hotelu už je to rychlé narvu
všechny věci do tašek a s Isabelou, která se taky naloďuje voláme taxíka.
Trochu mě děsí, že Isabela, jako holka, má asi o polovinu věci míň než já..
No
tak jsem zvědav. Po menším nedorozumění s taxikářem, který nás nejdříve
chce vést na letiště (aeropuerto) a nikoli do přístavu (peurto) dorážíme na
místo a jdeme se checkinout na výpravu. Na lodi už je čilý ruch, přijde mi, že
jsme jediný kteří dorazili na domluvený čas a nikoli o tři hodiny dříve.
Dostávám
přidělenou kajutu 6, která je pro čtyři osoby, ale nakonec tam budeme jenom
tři. Což je super, více úložného místa:-). V rámci lodi jsme pak rozděleni
do tří skupiny, podle barev holandské vlajky, já jsem v bíle. S tím,
že každá skupina má vždy na 4 hodiny v rámci plavby na starosti loď, její
řízení, plachty a vše kolem (krom vaření, uklízení a tak) a pak má osm hodin
volno a zase znovu.
Toto neplatí při výletech, kdy se tyto hlídky ruší. Večer
už se jenom postupně seznamuju se svými spoluplaviteli na příštích 52 dní a
kolem půlnoci (ani nevím jak to uteklo) jdeme spát. V kajutě se spí celkem
dobře, naštěstí jsme ještě přivázaní v přístavu tak to ani nehoupe.
Žádné komentáře:
Okomentovat