Big Island, Hawaii: Mauna Kea, potápění

Po odjezdu z parku se pomalu suneme do Hila, cestou vidíme pár pláží, ale je relativně pošmourno takže ani nikde nazastavujeme a jedeme přímo. V Hilu tankujeme, když nás obsluha benzínky upozorní, že nemáme technickou na autu (nevím přesně jaké, ale říká, že by s tím mohli být problémy pokud by nás zastavila policie), tato technická je nalepena na zadním nárazníku (heh!) a jde relativně snadno sundat a prý se občas krade. Nuže, rozhodujeme se zariskovat a neztrácet čas cestou do půjčovny a výměnou auta a prostě když tak budeme hrát blbé turisty a snad se nějak domluvíme.

Kolem třetí hodiny dorážíme do visitors centra Mauna Kea, na vrcholu chceme vidět západ slunce a pak počkat na hvězdy, takže se úplně nehrneme být tam co nejdříve a krom toho je doporučeno tu zůstat alespoň půl hodiny na aklimatizaci. Po tom co se najíme skáčeme do Jeepa, řadíme čtyřkolku a vyrážíme na horu. Začátek cesty (asi první tři km) je šotolina a pak už zase asfalt. Cestou míjíme i dvoukolky, které bez větších problémů výjezd zvládají také. Jedno upozornění, u 99% půjčoven se na tuto cestu nevztahuje pojištění a roadside asistence, pokud tu tedy s autem něco uděláte (ať už zaviněně nebo ne) škoda jde za vámi. Neříkám, že jsem se Škodovkou na letních nejel horší trasy než je tato, ale spíš je potřeba počítat s tím, že problém může být i v jiném autě, které uvaří brzdy a hodí to do vás. 

Hawaii: Big Island, Hawaii: Přílet, kempy, Volcanoes NP, delfíni

Okolo desáté hodiny dosedáme na terminál letiště v Koně, jedná se o malý terminál s pár rákosem ohozenými chatkami sloužící jako odbavovací hala, což jak postupně zjišťujeme se ještě rovná více vybavenému letišti. Tím, že se jedná o vnitrostátní let nekoná se žádná kontrola a rovnou jdeme k pásu pro batohy.

 

Před letištěm stopujeme náš Alamo autobus, který nás po pár minutách vysazuje u půjčovny. Pozor na to, že pokud budete přilétat nějakou menší aerolinkou (Go!), která nepřistává na hlavním terminálu, ale na tzv. „commuters“, tam autobusy bězně nezajíždí, doporučoval bych zavolat přímo do půjčovny ať si pro vás přijedou, my to naštěstí řešili obráceně – z tohoto terminálu jsme odlítali – takže jsme jenom řidiči řekli, že nás tam má odvést.

V půjčovně máme na výběr z několika Jeepů, my bereme toho zářivě červného, aby bylo poznat, že jsme turisti:) Kufr a jeho nedostatky jsem již popisoval v kapitole ohledně aut, takže se jenom omezím na to, moc se do toho nevejde a jde to otevřít i pilníkem na nehty. Takže pokud plánujete někde nechávat auto déle s věcmi nehlídané, bral bych buď hard-top verzi (normální pevná střecha) nebo „normální auto“. Jeep, respektive 4x4, jsme na naší cestě úplně nezbytně nepotřebovali, při výjezdu na Mauna Kea jsme si byli jistější, ale určitě by to šlo vyjet i dvojkolkou.